Článek

Češi brání Bělověžský prales

03 / 07 / 2017

Území na hranici Polska a Běloruska má pohnutou minulost a neméně divokou přítomnost. V nejzachovalejším pralese Evropy se odehrává bezprecedentní kácení a nyní se sem sjíždějí stovky protestujících. Je mezi nimi i hrstka Čechů.

Území na hranici Polska a Běloruska má pohnutou minulost a neméně divokou přítomnost. V nejzachovalejším pralese Evropy se odehrává bezprecedentní kácení a nyní se sem sjíždějí stovky protestujících. Je mezi nimi i hrstka Čechů.

Sedím ve Varšavě na břehu Visly pod pódiem, na kterém se střídají polští písničkáři. Počasí nám přeje, je lehce pod mrakem a od řeky vane svěží vítr. 

Návštěvníci koncertu vyjadřují podporu blokádám těžby dřeva v Bělověžském pralese, čili stovkám lidí, kteří se poutají do kovových trubek kolem harvestoru – stroje, který dokáže ze stovek stromů denně udělat holou pláň. Zpívá i Kayah, která byla pro své politické názory vyloučena z účasti na letošním festivalu polské písně v Opole. 

Chceme se postavit tomu, co se děje pod taktovkou polské vlády v nejzachovalejším evropském pralese, který se nachází po obou stranách hranice mezi Polskem a Běloruskem. 

 

Zločin ve jménu božím

Minulý rok podepsal polský ministr životního prostředí Jan Szyszko nařízení o navýšení těžby stromů v národním parku Bělověžský prales. Z pohledu evropských standardů v ochraně přírody je to o zločin – jde o poslední dochovaný nížinný prales v Evropě. Žijí zde zubři, vlci, bobři či rysové, zdejší biotopy jsou tvořeny i stromy starými přes sto let. 

Lesníci zaměstnaní na polském ministerstvu životního prostředí však zastávají názor, že tam, kde nehospodaří člověk, nemůže vzniknout pořádný les. A současný výskyt lýkožrouta smrkového jim poskytl záminku k rozsáhlé těžbě, která nemá na zdejším území obdoby. Tvrdí, že kdyby napadené stromy nebyly vykáceny a odvezeny, z lesa by se stala poušť plná suchých a šedivých kmenů. S tímto odůvodněním těží nejen kůrovcem napadené smrky, ale také dobře zpeněžitelné zdravé duby.

Smrků zde roste zhruba čtvrtina, hlavní část pralesa tvoří listnaté stromy. Kůrovec se tu přitom vyskytuje opakovaně každých osm až deset let a napadá zpravidla staré a oslabené smrky; je součástí ekosystému a umožňuje lesu přirozeně regenerovat. Odumřelé a popadané kmeny vytvářejí úrodný základ pro růst dalších stromů, bylin či mechů, poskytují útočiště zvěři, zúrodňují půdu. To vše zdarma, bez vynaložení lidského úsilí. 

Odborná veřejnost žádá přistupovat rozdílně k hospodářským lesům, na kterých je člověk existenčně závislý, a nemůže riskovat šíření kůrovce, a jinak k lesům divokým, kde je veškerá přirozená obnova ponechána přírodě, která si kůrovce reguluje sama. 

Podobný spor o povahu lesních porostů se před lety rozhořel také v Česku a zdaleka není zažehnán. Na Šumavě se odehrála série občanských nepokojů, při kterých se dobrovolníci snažili zabránit nelegální těžbě v oblastech ponechaných divoké přírodě. Proti blokádníkům zasahovala policie, ale soudy poté opakovaně konstatovaly, že těžba i policejní zásahy byly nezákonné.

Poláci nyní čelí podobné, avšak vzhledem k rozloze i významu Bělověžského pralesa několikanásobné hrozbě. Jejich exekutivu i zákonodárné sbory ovládá strana Právo a spravedlnost – ultrakonzervativní, nacionalistická a populistická strana, která používá při boji se svými názorovými oponenty až středověkou rétoriku a zaštiťuje se boží vůlí. 

 

Češi vědí, o co jde

Iniciátory a účastníky blokád jsou z velké části lidé žijící v místním, hajnoveckém okrsku. Lidé, kteří mají zdejší divočinu takřka za okny.

V protestech proti kácení Bělověžského pralesa se podle mého názoru nezrcadlí pouze obavy polských ochránců divočiny o nejcennější přírodní celek na území jejich země. Je rovněž vyjádřením odporu proti zneužívání státní moci politiky, kteří se snaží z Polska vytvořit fundamentální stát plný příkazů a zákazů, vměšující se lidem do každodenního života, izolovaný od zbytku civilizované Evropy. 

Ani já osobně se blokád neúčastním jen jako milovník přírody, ale jako Evropan, který v sobě nese podobné zkušenosti s pokusy o totalizaci společnosti. Vím, že to, co se děje nyní v Polsku, se může kdykoli opakovat v Česku. 

Podchody na podporu blokád Bělověžského pralesa nyní probíhají v Lodži, Štětíně, Zelené Hoře, Lublinu nebo Koszalinu a pochopitelně ve Varšavě – před budovou ministerstva životního prostředí. V obcích přímo sousedících s Bělověžským pralesem se na konci června konal velký festival, na který se sjížděli muzikanti a divadelníci z celého Polska, aby povzbudili protestující ochránce přírody. 

Je skvělé, že se podařilo shromáždit tolik lidí, zapálených pro ochranu životního prostředí. A jsem rád, že mohu být jedním z Čechů, kteří jsou mezi nimi. 

 

Může se přidat každý

V době, kdy čtete tyto řádky, proběhlo už šest blokád těžké lesní techniky. A dobrovolníci přijíždějí do Bělověžského pralesa dál.

Ministr Jan Szyszko před deseti dny v Sejmu prokázal naprostou neznalost evropského práva životního prostředí, když tvrdil, že prales nemá co dělat na seznamu světového přírodního dědictví. Taková nehoráznost je o to pikantnější, že polský Krakov nyní hostí výroční zasedání Výboru pro světové dědictví UNESCO.

Generální ředitel polských Státních lesů Konrad Tomaszewski nešetří silnými slovy na adresu ochránců přírody, nedávno je označil za ďáblovy přisluhovače. A narychlo povolává další posily lesních strážníků ze vzdálenějších polských regionů, aby zabránili blokádám v Bělověžském pralese, a aby intenzivní těžba mohla pokračovat.

Nervozita stoupá. Na místě je potřeba každého člověka. Může se přidat každý, komu není lhostejný osud perly mezi evropskými pralesy.

 

Autor vystudoval sociální práci a estetiku, pracuje v azylovém domě pro lidi bez domova.

 

Snímky z protestů proti kácení Bělovežského pralesa si můžete prohlédnout v rozsáhlé galerii.

 

Národní park Bělověžský prales
 
Území na hranici mezi dnešním Polskem a Běloruskem má pohnutou minulost
 
Král Vladislav II. Jagelonský využil zdejší přírodní bohatství jako zdroj potravy pro svá vojska před bitvou u Grünwaldu. V loveckém zámečku v obci Bělověž se pak v roce 1426 skrýval před morovou epidemií. V době panování Zikmunda I. Starého zde začaly platit přísné tresty za pytláctví, za ulovení zubra hrozil dokonce trest smrti. Zdejší lesy byly vyhlášeny loveckým revírem v roce 1541, a to se zvláštním důrazem na ochranu zubřích stád. Král Vladislav IV. Vasa v roce 1639 osvobodil všechny zdejší obyvatele z poddanství za to, že mu budou poskytovat lovecké služby, v případě péče o les nemuseli platit daně.
 
Později připadl celý kraj Rusku a car Pavel I. znovu uvrhl obyvatele do poddanství a zrušil ochranu lesa. Poslední zubr byl zastřelen pytlákem v roce 1919. V meziválečném období proběhly pokusy o reintrodukci zubra, ale druhá světová válka přinesla další zkázu. V roce 1939 kraj obsadila Rudá armáda a obyvatelé byli deportování na Sibiř. V roce 1941 vystřídali ruské okupanty němečtí, vystěhováno bylo tentokrát ruské obyvatelstvo. 
 
V roce 1952 začal další pokus o návrat zubrů. Na seznam světového dědictví UNESCO byl Národní park Bělověžský prales zapsán v roce 1979, v roce 1993 byl vyhlášen biosférickou rezervací UNESCO. Téměř polovinu plochy pokrývá listnatý les, v centrální části je průměrný věk stromů 130 let. Žije zde nevídané množství živočišných druhů, dosud jich bylo popsáno 12 tisíc. Nejvyšší počet druhů se týká hmyzu, pavouků a červů, ale vyskytuje se tu i 32 druhů ryb, 250 druhů ptáků, 58 druhů savců. Nejslavnějšími reprezentanty zdejší fauny je tarpan lesní a zubr evropský; zubří stádo čítá aktuálně několik stovek kusů. 
 
 
Galerie (19) Diskuze Sdílet

Autor také napsal

Mohlo by Vás zajímat