Reportáž

Šest milionů obětí, půl milionu znásilněných

04 / 08 / 2015

Válka o konžské přírodní bohatství je největším konfliktem od II. světové války. Stála životy šesti milionů lidí, má na kontě půl milionu znásilněných. Trvá už téměř dvacet let. Důvodem je i nenápadná surovina používaná pro výrobu mobilů a počítačů.

Válka o konžské přírodní bohatství je největším konfliktem od II. světové války. Stála životy šesti milionů lidí, má na kontě půl milionu znásilněných. Trvá už téměř dvacet let. Důvodem je i nenápadná surovina používaná pro výrobu mobilů a počítačů.

Válka o konžské přírodní bohatství je největším konfliktem od II. světové války. Stála životy šesti milionů lidí, má na kontě půl milionu znásilněných. Trvá už téměř dvacet let. Důvodem je i nenápadná surovina používaná pro výrobu mobilů a počítačů.

 

Ne nadarmo se říká, že v Kongu stačí vzít krumpáč, lopatu, kopnout do země a najdete diamant. Kongo však neoplývá jen diamanty, ale i obrovskými zásobami cínu, zlata, mědi, uranu… a také coltanu – rudy nezbytné pro výrobu mobilů, laptopů, herních konzolí.

 

Pašerácká stezka

Na úzké silnici u vesnice Kilambo se snaží přistát malé nákladní letadlo ruské výroby T9 CZE společnosti Doran Air Congo. První pokus se pilotovi nezdaří, protože po silnici jdou krávy. Na druhý pokus už přistane.

Vzápětí k němu přijíždí náklaďák naložený pytli, které několik mužů rychle přeskládá do letadla. To se vzápětí zase vznese, celá transakce netrvala ani čtvrt hodiny. V pytlích je coltan – osmdesát procent světových zásob této rudy se nachází právě v Kongu.

Letadlo zamíří do sousední Rwandy či Ugandy, vzdálené jen několik desítek kilometrů. Odtud pak velká část lukrativní suroviny putuje do keňské metropole Nairobi, kde ji získávají překupníci pracující pro západní firmy.

Z ilegálně těžených a transportovaných surovin se neplatí žádné daně (v Kongu činí 30 procent). Mzdy nájemných kopáčů se pohybují okolo jednoho amerického dolaru na den. Pašované nerosty, dolované za otřesných podmínek, jsou samozřejmě mnohonásobně levnější.

Více než polovinu nalezišť coltanu a dalších atraktivních minerálů na východě Konga drží pod kontrolou milice, a to nejen konžské, ale i rwandské a ugandské. Právě z jejich prodeje financují svůj provoz.

Do nezákonného byznysu je zapletena konžská armáda (FARDC), stejně jako spousta politiků, povstaleckých bojůvek, zahraničních byznysmenů. O přístup k přírodnímu bohatství se vedou krvavé boje, na něž doplácejí především místní obyvatelé.

 

Nemáš půdu, nemáš jídlo

Sedím v minibusu, mířícím do města Goma. Nemůžeme dál, na silnici hoří barikády. Kolem postávají ozbrojenci se samopaly a dav rozzlobených lidí. „V noci tu rebelové přepadli dvě vesnice, několik lidí zabili a znásilnili, dvě ženy odvlekli,“ říká jeden z uniformovaných mužů. Tvrdí, že pachatelé mluvili rwandským jazykem kyniarwanda.

Po dvou hodinách vyjednávání můžeme pokračovat. Cestou míjíme zástupy žen, mužů i dětí, každý něco táhne, tlačí nebo nese. Většina žen má na hlavě koš nebo ranec s nákladem všeho druhu a na zádech batole přivázané pruhem látky. Prchají naším směrem – do Gomy, kde očekávají větší bezpečí.

V uprchlických táborech na východě Konga živoří více než milion lidí, které válka o nerosty vyhnala z domovů. „Jsme tady už pátý rok, naše vesnice teď patří vojákům, naše pole leží ladem,“ říká Hortenzie, zatímco vaří na ohni kukuřici. Kolem nás stojí nekonečné řady provizorních příbytků – proutěných chýší přikrytých igelitem.

 

Rasta, Nkunda, Terminátor

Ne všichni vesničané však stihnou utéci… „V noci 26. května přepadlo vesnici Nyabuluze dvanáct ozbrojenců. Mačetami, aby nebylo slyšet střelbu, zabili 18 lidí, 27 zranili, 18 unesli – z dívek si udělají sexuální otrokyně, z chlapců poslušné vojáky,“ píše ve své zprávě organizace ICG (International Crisis Group), která vede kampaň za zastavení genocid. „Nikdy jsem podobné hrůzy neviděl: usekané končetiny a hlavy, mrtvé děti vedle jejich matek, ženy s noži ve vagínách, rozpáraná břicha,“ líčí Ayman, egyptský voják, který je v Kongu nasazen jako člen mise OSN – MONUSCO.

Útočníci, kteří zmasakrovali konžskou vesnici Naybuluze, si říkají Rasta. Pocházejí ze sousední Rwandy a spolu s dalšími ozbrojenci se spojují pod hlavičkou FDLR (Demokratické síly za osvobození Rwandy). Tato organizace čítá zhruba osm tisíc mužů a všichni patří ke kmenu Hutů – tedy k etniku, které má na svědomí masakr 800 tisíc Tutsiů z roku 1994. Mnozí z těch, kteří dnes FDLR velí, dříve patřili k jednotkám Interhamwe, které genocidu před jedenadvaceti lety rozpoutaly. Rwandě nyní vládnou Tutsiové, ale Hutuové nevzdávají své úsilí dostat se znovu k moci. K tomu jim má pomoci právě bohatství, které se skrývá na východě Konga. Stejný postup ovšem volí i Tutsiové, přičemž jejich milice podporuje přímo rwandská vláda v čele s prezidentem Paulem Kagamem…

Tutsijské jednotky původně přišly ze Rwandy do Konga s oficiálním zdůvodněním, že zde musí pochytat hutuské povstalce. Tehdy nesly označení CNDP a pod vedením generála Laurenta Nkundy kontrolovaly velkou část konžské provincie Severní Kivu. Dnes vystupují pod názvem M23 a v roce 2012 obsadili již zmíněné konžské město Goma – bez jakéhokoliv odporu konžské armády či modrých přileb MONUSCO. Jeden z generálů M23 Bosco Ntaganda, přezdívaný Terminátor, se před dvěma roky vzdal Mezinárodnímu soudnímu tribunálu, jeho vojáci se podrobili konžské armádě.

Aby byla situace ještě nepřehlednější, na konžském bohatství se přiživují sousední země, například ugandská milice působící pod značkou LRA (Lord Resistance Army), které velí Joseph Kony. Ve hře o konžské nerosty jsou i desítky dalších ozbrojených skupin, které bojují – drancují, znásilňují, vraždí – samy za sebe. Nejkrutější jsou jednotky Mai Mai, kteří praktikují rituály, při nichž se polévají vodou, což jim má zajistit nesmrtelnost. Proti všem těmto dobře vyzbrojeným a trénovaným skupinám stojí špatně vyzbrojená a nedisciplinovaná konžská armáda FARDC, podporovaná nepříliš výkonnými modrými přilbami OSN. Konžští vojáci – jsou mezi nimi i stovky dětí ve věku okolo třinácti let – dostávají žold nepravidelně a jídlo jednou denně, proto rovněž sami loupí.

 

Znásilnění jako zbraň

Osvědčenou válečnou zbraní ve východním Kongu se stalo znásilňování. „Pamatuju, jak se tady už před patnácti lety poprvé ocitly ženy, které byly rozervány různými předměty – lahvemi, větvemi, zbraněmi. Nic takového jsem do té doby neviděl,“ říká gynekolog Denis Mukwege v nemocnici Panzi ve městě Bukavu.

„Při takto brutálním protržení vaginálního otvoru dochází k propojení s dalšími otvory. Říká se tomu fistula, moč nebo i stolice pak z ženy odcházejí nekontrolovatelně ven,“ vysvětluje mladá lékařka Silvie. Ve zdejších pokojích stojí řady kovových postelí, ani jedna není prázdná. U každé leží lavor, do kterého vede hadička na odvádění moči. Všechny ženy a dívky v místnosti jsou po operaci.

„Míváme tu okolo sto padesáti pacientek. Na operaci musejí čekat obvykle tři měsíce, někdy až půl roku – pokud jejich stav vyžaduje komplikované operace a plastiky genitálií,“ říká doktor Mukwege. Zdejším operačním sálem už prošlo přes třicet tisíc znásilněných žen a dětí – výjimkou nejsou ani znásilněná batolata.

 

Znič ženu, zničíš Kongo!

Znásilňování všeho druhu je i účinným nástrojem k šíření strachu: celé rodiny pak opouštějí svoji půdu a ozbrojenci se snadněji zmocňují vylidněných vesnic. „Konžská žena pracuje na poli, chodí pro vodu, vaří jídlo, rodí děti, stará se o rodinu. Zničíte-li ženu, zničíte Kongo – bez jediné kulky. Když zničíte dost děloh, bude Kongo bez dětí a vy získáte jeho bohatství,“ přibližuje doktor Mukwege, který je zároveň ředitelem nemocnice Panzi ve městě Bukawu.

Podle statistik OSN je na východě Konga každý den znásilněno 48 žen. Přibližně každá šestá oběť je mladší čtrnácti let. Tři procenta z celkového počtu následkem znásilnění zemřou a dvanáct procent je nakaženo virem HIV. Podle aktuální studie Světové banky přesáhl už počet HIV nemocných na východě Konga dvaceti procent, což je dvacetkrát více než ve zbývajících částech země. „Znásilnění je způsobem, jak ponížit ženu, rozbít rodinu, porobit vesničany nebo je vyhnat z domovů,“ vysvětluje profesor Pierra Kalala, psycholog ve službách mezinárodního fondu na ochranu dětí UNICEF. Dodává: „Ve zdejší společnosti nyní roste brutalita páchaná na ženách obecně, i uvnitř rodin. Ponižovat a týrat ženu se stalo téměř normální.“ Potvrzují to i statistiky: roste počet znásilnění páchaných „obyčejnými“ civilisty.

Až do roku 2006 nebylo znásilnění v Kongu trestným činem, dodnes je potrestáno minimum případů. Pachatele je obtížné najít, policie a soudy jsou zkorumpované. „Nejvíce znásilnění mají na svědomí muži v uniformách – ať už vojáci, policisté či povstalci. „Občas po nějaké ženě nebo dívce požadujeme sex, ale nikdy jí neublížíme. Stačí vedle nich položit pušku nebo nůž a ony už jsou po vůli,“ říká mi na lodi plující z Bukavu do Gomy voják konžské armády Cedric…

 

Nástup čínských peněz

Zločinný obchod s nerosty funguje i díky tomu, že západní firmy ve velkém a bezstarostně nakupují coltan, jehož původ v lepším případě neznají. K posunu zatím došlo pouze v USA, kam směřuje více než polovina konžského coltanu: americký Kongres v roce 2010 přijal takzvaný Doddův Frankův zákon, který zavazuje firmy zjišťovat a zveřejňovat, zda jimi používané suroviny nepocházejí z Konga. V Evropské unii zatím žádný takový zákon neexistuje.

Mír v Kongu má zajišťovat vojenská mise OSN MONUSCO, která je největší a nejdražší v historii: stojí 1,4 miliardy dolarů ročně, nasazeno je zde 18 tisíc modrých přileb. Mise opředená mnoha skandály čelí velké kritice ze všech stran, neboť nedokáže zastavit ilegální drancování, ani ochránit civilisty. Válka Kongu je jedním z nejvíce ignorovaných konfliktů na světě, Západ dokonce dále podporuje Rwandu, kterou zprávy OSN jasně označují jako jednoho z hlavních viníků konžského konfliktu – zatím pouze Nizozemí a Švédsko zastavily finanční pomoc Rwandě.

Do hry navíc vstoupili Číňané. Do Konga nepřivezli kalašnikovy ani humanitární pomoc, ale kufříky nadité miliardami dolarů. A s konžskou vládou uzavřeli výhodný byznys: prezidentovi Josephu Kabilovi poskytli před volbami pět miliard bezúročné půjčky a získali za to práva na těžbu v mnoha státních dolech na dlouhé roky. Kolik z těchto pěti miliard použije zkorumpovaná konžská vláda k obnově zdevastované země a ke zlepšení situace šedesáti milionů Konžanů?

 


Coltan

Ještě před čtvrtstoletím se coltan těžil jako vedlejší produkt cínovce (kaseritu) a obchodovalo se s ním minimálně. S rozvojem digitálních technologií však získal na hodnotě, v roce 2000 zaznamenala poptávka exponenciální růst a cena stoupla na více než šestinásobek – na 200 dolarů za libru. Časy této „coltanové horečky“ mezitím skončily a cena je zpátky na 30 dolarech za libru, v afrických podmínkách však jde stále o jednu z mála cest k penězům. Největším oficiálním vývozcem coltanu je Austrálie, odhaduje se však, že 80 procent nalezišť leží v Africe, a to převážně v Kongu. Coltan se těží v povrchových dolech nebo v říčních a mořských naplaveninách, není k tomu třeba žádné speciální náčiní. Zpracování probíhá mimo Afriku: tantalová ruda se přetavením proměňuje v jemný prášek, který efektivně drží elektrické napětí.

 

Autorka působila v Kongu dva roky jako novinářka, později zde pomáhala znásilněným ženám a zakládala misi společnosti Člověk v tísni, která zde působí dodnes.

Galerie (20) Diskuze Sdílet

Autor také napsal

Mohlo by Vás zajímat