Jedinečné Krkonoše. Tundra, jaká jinde není.

4. listopadu 2015

Úpské rašeliniště.

foto Pavel Musil

Taková reklamní kampaň tady ještě nebyla. Nejde totiž o žádný výrobek, službu, ideu. Milióny korun ze zahraničních fondů mají zviditelnit… unikátní kus přírody. Krkonošská tundra je opravdový klenot, a to i ve světovém měřítku. Proč?

Tundra. Co vám naskočí v hlavě, když slyšíte tohle slovo? Nejspíš vzdálené krajiny ve Skandinávii, na Aljašce, v Rusku či v Kanadě. Znalci možná budou vědět, že tundra se vyskytuje i na jižní polokouli, třeba na Novém Zélandu, v Argentině a v Peru nebo v africké Keni.

Kdo z nás se ale může pochlubit vědomostí, že na opravdovou tundru je možné narazit i v Česku? A to ještě v místech, kam se běžně chodí na rodinné výlety? Je to tak: krkonošské hřebeny jsou nefalšovanou tundrou. A to ještě ne ledajakou, ale „arkto-alpínskou“. Co to znamená? Naprostý unikát: tundra má buď charakter arktický (drsný sever), nebo alpínský (vysoké hory). V Krkonoších, které neleží ani v polárních končinách, ani v obzvláštní nadmořské výšce, vznikla světová rarita v podobě mixu obou těchto druhů tundry. To mimo jiné znamená, že některé živočichy či rostliny, kterým se tu daří, nenajdete nikde jinde na celé planetě.

Tomu, aby jedinečná česká tundra vešla ve větší známost, a abychom si toho víc vážili, má pomoci kampaň, na kterou se složilo Norsko, Island a Lichtenštejnsko – z těchto zemí přitekly tři miliony korun, které mají posloužit, obrazně řečeno, k vyleštění vzácného klenotu.

Ostrov na křižovatce

Jak krkonošská tundra vznikla? „Ten příběh je skutečně ojedinělý,“ říká Jan Hřebačka, ředitel Správy Krkonošského národního parku. A zkouší onen dávný děj přiblížit laikům: „V období čtvrtohor nastala doba ledová a ze Skandinávie se na území dnešního Polska rozšířil obrovský kontinentální ledovec, který sahal až skoro k našim hranicím. Podnebí v Krkonoších bylo tehdy stejné jako dnes třeba v Grónsku nebo v severní Kanadě, díky tomu vzniklo na svazích tehdejších ´Prakrkonoš´ přes třicet menších ledovců. Později – před asi dvaceti tisíci lety – se výrazně oteplilo, led roztál a krajina se měnila. Jenomže ne všude: na vrcholcích si uchovala charakter tundry. A ta tam zůstala dodnes.“

A ještě něco. Když ledovce opět ustoupily, staly se krkonošské hřebeny, vyčnívající nad okolní krajinu, unikátní křižovatkou, na které se odehrálo sblížení severské a alpské přírody – jakýmsi vysoko položeným ostrovem, který od dalších podobně starých a vysokých pohoří (například Vogézy, Schwarzwald) dělily rozlehlé středoevropské lesy. Fičí sem od Severního moře, které je 650 kilometrů vzdálené, ale v cestě mu nestojí žádné pohoří, které by vítr zbrzdilo nebo zastavilo. V Krkonoších je tudíž zima, protože jsou relativně vysoké. Je tu i dostatečné vlhko, protože vítr fouká až na výjimky od moře. A větrno, protože hřebeny, nechrání žádné jiné hory. Zkrátka počasí pro tundru jak dělané.

V izolaci věků

Podpořte Reportér sdílením článku