Elegantní tanec miliard

Martina Myšičku a Ivana Trojana jsem si pro tu hru musel bloknout rok a půl dopředu, Ivan kvůli tomu dokonce odmítl roli ve velkém mezinárodním seriálu – říká autor i režisér Petr Zelenka po jedné z posledních zkoušek v klubu Dejvického divadla. Je začátek dubna, do premiéry hry Elegance molekuly zbývá necelý týden a ve vzduchu stále visí ošemetná otázka: na seznamu hostů je i Ludmila Holá – vdova po vědci, který na sklonku svého života sahal po Nobelově ceně. Jeho patenty, které posloužily k léčení viru HIV či hepatitidy B, vynesly Holého rodině okolo pěti miliard korun, Ústavu organické chemie a biochemie přibližně patnáct miliard korun a farmaceutické firmě Gilead Sciences desítky miliard dolarů.

Před třemi lety vyšel v magazínu Reportér článek s titulkem Multi Miliardový mozek, který o chystané hře jako první přinesl zmínku. A paní Holá tehdy řekla jasně: „To zatrhnu hned v počátku, show se z toho dělat nebude. Nevím, co tam chtějí najít originálního. Není důvod to takhle propagovat, ničemu to neprospěje.“

S podobnou reakcí se později setkal i Petr Zelenka: „Sešli jsme se tady v divadelním kanclíku a paní Holá zopakovala, že si vznik hry nepřeje. Na to jsem jí musel říct, že osud jejího manžela jí nepatří,“ vysvětluje. Ať tak či onak, v Dejvickém divadle panuje během zkoušení novinky Elegance molekuly přesvědčení, že paní Holá o přestávce z hlediště odejde.

„Její postava se mi psala dobře, protože má rysy, které se dají dramaticky využít. Ať už je to chorobná nedůvěra k novinářům, nebo zatajování závratných příjmů. Snažím se to ale odehrát uctivě, nechci nikoho urazit. Smyslem té hry je oslava celé té fascinující cesty českých vzorečků k léčbě AIDS,“ říká Petr Zelenka, který zvolil překvapivý autorský přemet: hlavní postavou není Antonín Holý, nýbrž muž jménem John Martin – Američan, který se do Holého molekul zamiloval natolik, že opustil místo vedoucího laboratoří ve firmě Bristol-Myers, zadlužil rodinu a s pomocí investorů se po deseti letech testování propracoval k fantastickému úspěchu a také k pohádkovému bohatství.

Holý není Hamlet

„První verze vypadala úplně jinak,“ přibližuje autor a režisér hry, který si zkraje pohrával s myšlenkou připomenout osudy českých pacientů AIDS – například tanečníka Lubomíra Kafky, který zemřel jako dvaatřicetiletý v březnu 1989. „Tuhle linku jsem pak opustil, pořád mi ale bylo jasné, že na to musím oklikou. Z osudu Antonína Holého se totiž divadelní hra napsat nedá: celý život chodí do laborky, je pracovitej, pak zemře. Jasně, byl to morous a asi i despota, jenomže účel té inscenace je ukázat, co ten člověk dokázal. A to dost dobře nejde udělat tak, že předvedu, v čem byl špatnej. To ať zkusí někdo po mně, ale tohle je první dramatický tvar na tohle téma, takže tam mám určité závazky. Nedělám Hamleta potisící, ale Holého poprvé.“