Vražda novináře. Slzy v očích

27. února 2018

foto Profimedia.cz

„Vražda slovenského žurnalisty Jána Kuciaka mnou hluboce otřásla, případ vypovídá o době, v níž žijeme,“ píše investigativní novinář Jaroslav Kmenta, člen redakce Reportéra.

Musím přiznat, že vražda slovenského investigativního novináře Jána Kuciaka a jeho snoubenky mnou hluboce otřásla. 26. únor 2018 bude pro mne zlomové datum, které si budu pamatovat celý život. Něco jako 11. září 2001.

Když jsem se o vraždě kolegy v pondělí dozvěděl, poprvé v životě se mi do očí vehnaly slzy za někoho, koho jsem osobně neznal.

Od kolegů novinářů jsem pak dostal otázku, o čem slovenský případ vypovídá? Myslím, že na Slovensku selhal systém – systém státu i politiky.

Policie podle mého názoru nebyla schopna zabránit, respektive předejít vraždě novináře, který jen rozplétal a popisoval konkrétní kauzy, o kterých se na Slovensku vědělo a které šetřili i zdejší policisté. Buď to tam kriminalisté podcenili, nebo nebyli tak rychlí, aby pozatýkali gangstery podezřelé z finančních podvodů.

A taky si myslím, že tento případ vypovídá o době, v níž nyní žijeme. I u nás v Česku.

Když politici mluví neustále o novinářích jako o hnoji a gaunerech, kteří by se měli likvidovat (byť to prý náš prezident říká jen jako bonmot), tak se ve společnosti vytváří atmosféra zášti, nesnášenlivosti a násilí. Od takových slov je pak hrozně blízko k činům. Od sprostých slov k úderu pěstí nebo až po pistoli v ruce.

Ty hrůzné činy pak nevykonají politici, ale provedou je ti, kdo z úst politiků „odezírají“. Protože si třeba myslí, že se jim nic nestane.

Podpořte Reportér sdílením článku