Obrazem

Ukradené dětství

10 / 07 / 2017

Letní prázdniny jsou v plném proudu, školáci mají volno. V nemalé části světa ale tohle neplatí: děti do školy nechodí, to ale neznamená, že by měly prázdniny. Den co den tvrdě pracují v dolech, továrnách nebo na polích. Můžeme jejich situaci nějak změnit?

Letní prázdniny jsou v plném proudu, školáci mají volno. V nemalé části světa ale tohle neplatí: děti do školy nechodí, to ale neznamená, že by měly prázdniny. Den co den tvrdě pracují v dolech, továrnách nebo na polích. Můžeme jejich situaci nějak změnit?

Úmluva o právech dítěte dětskou práci zakazuje. Podle statistik UNICEF ovšem žije na světě odhadem 150 milionů dětí, které pracují v hrozivých hygienických podmínkách a mnohdy více než dvanáct hodin denně. Nejsou očkované a často mají vážné zdravotní problémy, ještě než dosáhnou plnoletosti. Nejvíce takových dětí je v Asii, subsaharské Africe a v Latinské Americe.

 

V cihelnách na předměstí bangladéšské Dháky pracují děti za sto bangladéšských tak denně, což je v přepočtu necelých třicet korun.

 

Jednou z hlavních příčin dětské práce je chudoba. Rodiče neposílají své děti do školy, protože je potřebují jako pracovní sílu. Škola ostatně většinou ani není v dosahu, děti tedy zůstávají bez vzdělání a často negramotné. Problém má i opačnou stranu: zaměstnavatelé využívají levnou dětskou pracovní sílu, naproti tomu dospělí, kteří by dostali lépe zaplaceno, jsou nezaměstnaní.

 

 

V bolívijských dolech na stříbrnou rudu pracují nezletilí horníci. Na snímku je mladík, který si po šesti hodinách těžké práce dopřává krátkou přestávku.

 

Častou příčinou dětské práce bývá i úmrtí rodičů, nejčastěji k němu dochází v důsledku AIDS. Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) je na světě více než 34 milionů lidí nakažených virem HIV, přičemž většina z nich žije v subsaharské Africe. Nejstarší děti se po smrti svých rodičů stávají hlavami svých rodin a musejí se postarat o mladší sourozence i prarodiče.

 

 

Chlapec opravuje motorku v jedné z pouličních dílen v afghánském Džalálábádu. Fotografie byla pořízena na Den dětí v roce 2013.

 

Například v Bangladéši pracují podle Mezinárodní organizace práce (ILO) nejméně tři miliony dětí. Mimo jiné sbírají zbytky uhlí v cihelnách a prodávají je za pár dolarů týdně. Nejčastějším dětským pracovištěm jsou ovšem textilní továrny. V roce 2013 se jedna taková – Rana Plaza v hlavním městě Dháka – zřítila, v jejích troskách zahynulo více než tisíc lidí.

 

 

Vojáci, kteří v roce 2013 ukončili vyprošťování mrtvých těl po neštěstí v textilní továrně Rana Plaza.

 

Bangladéšský chlapec jménem Murad opustil školu poté, co jeho otec zemřel. Muradovi bylo patnáct let a musel se postarat o rodinu.

 

Více než tři miliony dětí v Bangladéši musí každý den pracovat, nejčastěji v cihelnách. Sbírají zde zbytky uhlí a ty se pak snaží prodat na ulici.

 

Například v indických továrnách na výrobu hliníkového nádobí pracují sotva sedmileté děti bez jakýchkoliv ochranných pomůcek. V Afghánistánu pomáhají desítky tisíc dětí v pouličních automobilových dílnách. V Bolívii pracují mladí lidé, kterým ještě nebylo osmnáct, v dolech na stříbrnou rudu, přičemž technologie se příliš nezměnily od začátků těžby před půl stoletím.

 

 

V indických továrnách na výrobu hliníkového nádobí pracují děti bez jakýchkoliv ochranných pomůcek.

 

Odpadky na skládkách v indickém Dillí třídí děti, kterým ještě nebylo čtrnáct let. V Indonésii děti pracují na tabákových plantážích, kde se ve velkém používají pesticidy. V dolech v Kongu těží sedmileté děti dvanáct hodin denně kobalt či coltan; právě odtud pochází až polovina produkce této suroviny, která se využívá na výrobu baterií do mobilů, notebooků a fotoaparátů.

 

 

Na skládkách v indickém Dillí pracují děti, kterým ještě nebylo čtrnáct let. Na snímku chlapec, který si dává přestávku během vykopávání kovů.

 

Organizace Amnesty International a Afrewatch loni upozornily, že velké elektronické značky ignorují kontrolu, jestli komponenty do jejich výrobků nevznikají s pomocí dětské práce. Mezi potenciálními odběrateli kobaltu z dolů, kde pracují děti, byly i společnosti Apple nebo Samsung, které se zavázaly situaci řešit a původ dodávaného kobaltu z Konga vyšetřovat.

 

 

V Indonésii na tabákových plantážích pracují i osmileté děti, které jsou dlouhodobě vystaveny nikotinu, pesticidům a dalším chemikáliím.

 

V boji proti dětské práci je klíčová podpora vzdělávání. Chybí kvalitní školy, které by byly dostupné i pro děti v odlehlých oblastech, pokud možno bezplatně. Ve vyspělých zemích můžeme pomoci k řešení neutěšené situace odpovědnějším přístupem k nákupu zboží. Pro začátek by stačilo zajímat se o původ věcí, které kupujeme, a snížit tak poptávku po zboží, na jehož výrobě se podílejí děti.

Galerie (10) Diskuze Sdílet

Autor také napsal

Mohlo by Vás zajímat