Článek

Kauza hologram: Miliony a tajná továrna na fakultě

11 / 10 / 2015

Známý případ jízdenek pro pražský dopravní podnik propojený s lobbistou Ivo Rittigem má další, dosud neprozkoumaný rozměr. Velice výnosný totiž nebyl jen tisk jízdenek, ale také hologramy, které dopravní podnik kupoval. Na výrobě těchto hologramů – a také hologramů pro mnoho dalších soukromých firem – pracovala tajná manufaktura, kterou provozovali vyučující na Fakultě jaderné a fyzikálně inženýrské ČVUT. Využívali přitom vybavení a zázemí této veřejné instituce.

Známý případ jízdenek pro pražský dopravní podnik propojený s lobbistou Ivo Rittigem má další, dosud neprozkoumaný rozměr. Velice výnosný totiž nebyl jen tisk jízdenek, ale také hologramy, které dopravní podnik kupoval. Na výrobě těchto hologramů – a také hologramů pro mnoho dalších soukromých firem – pracovala tajná manufaktura, kterou provozovali vyučující na Fakultě jaderné a fyzikálně inženýrské ČVUT. Využívali přitom vybavení a zázemí této veřejné instituce.

Známý případ jízdenek pro pražský dopravní podnik propojený s lobbistou Ivo Rittigem má další, dosud neprozkoumaný rozměr. Velice výnosný totiž nebyl jen tisk jízdenek, ale také hologramy, které dopravní podnik kupoval. Na výrobě těchto hologramů – a také hologramů pro mnoho dalších soukromých firem – pracovala tajná manufaktura, kterou provozovali vyučující na Fakultě jaderné a fyzikálně inženýrské ČVUT. Využívali přitom vybavení a zázemí této veřejné instituce.

Na ten okamžik si vzpomíná velmi přesně. Uvědomil si totiž, že vidí něco, co do školní laboratoře nepatří. Z jednoho přístroje na něj blýskala hotová raznice pro výrobu hologramů s logem velké české  banky. Později zase v jedné z laboratorních místností několikrát narazil na tvořící se matrici se stylizovaným „РЖД“ s poznámkou (přepsanou špatně do latinky) „Rusiskoje zeleznicnoje darogy“. Ony hologramy, respektive základní součástky pro jejich konečnou výrobu se nacházely v laboratořích katedry fyzikální elektroniky na Fakultě jaderné a fyzikálně inženýrské pražského Českého vysokého učení technického. „Myslel jsem si, že to je nějaká hospodářská spolupráce. Až do doby,  než jsem zahlédl hologramy značek jako ČSOB nebo Sony. To se mi rozsvítilo, že to do školy asi nepatří,“ řekl muž, který magazínu Reportér dění v laboratořích popsal.

Zmíněné hologramy jsou jen kouskem příběhu výroby hologramů pro mnoho soukromých firem, při kterých se využívalo vybavení a zázemí veřejné instituce, Českého vysokého učení technického. Raznice pro tištění hologramů přitom nejsou žádné legrační kovové plíšky, jsou náročné na výrobu a velmi obtížně kopírovatelné. Proto také hologramy často slouží jako bezpečnostní prvky bránící padělání. Jejich výroba je drahá i výnosná zároveň: tržní cena jakéhosi prvotního obrazu či „nevyvolané fotografie“, takzvaného masteru pro hologram, jde do desítek tisíc eur, tedy stovek tisíc korun. A co více, míst v České republice, kde se dá takový master pro hologram vyrobit, je jenom pár. Jedno z nich je právě na Fakultě jaderné a fyzikálně inženýrské (FJFI) ČVUT.

„Fungovali jako manufaktura, která běží 24 hodin denně, sedm dní v týdnu,“ uvedl svědek. Nepřeje si být jmenován, avšak redakce jeho identitu zná. Říká, že bude vypovídat a svědčit, pokud se rozběhne vyšetřování kvůli možnému zneužívání prostředků veřejné vysoké školy.

„Padlo několik společností, pro které hologramy dělali. A když praskla kauza jízdenek pro pražský dopravní podnik (v souvislosti s nimi se objevuje jméno proslulého pražského podnikatele Ivo Rittiga, pozn. red.), pro který se hologram vytvářel také tady, čekal jsem, že tu naši tajnou manufakturu už musí policie vybrat. Ale nic se nestalo. Nikdo se pořád neptá, kde se ten materiál celé roky na trhu bere,“ říká.

Existuje celá řada indicií a materiálů ukazujících na mnohaletou výrobu základních matric hologramů a jejich raznic pro soukromé firmy v laboratoři zmíněné vysoké školy, tedy veřejné instituce. Podle názvů zakázek jsou mezi nimi i bezpečnostní hologramy na Slovensko, do Polska, do Ruska: na ceniny, jako jsou jízdenky, stravenky a kolky určené pro zahraničí.

Děkan fakulty Igor Jex magazínu Reportér sdělil, že po konzultaci s právníkem prozkoumá další možné kroky. Chce si ověřit, zda výroba takového rozsahu probíhala, zda na ni případně existují smlouvy a je-li vůbec ve škole legální.

A vysokoškolští pracovníci, kteří jsou uvedeni na výrobních zakázkách, zařízení spravují a odpovídají za ně, odmítli na otázky odpovědět s odkazem na mlčenlivost, kterou jsou prý vázáni vůči vedení fakulty a komerčním partnerům univerzity. Ve společném e-mailu uvedli, že veškerá jejich  činnost „byla prováděna na FJFI vždy v rámci příslušných projektů, případně v rámci smluv s partnery ČVUT“.

 

Velice složité, velice odborné

Výroba hologramů je technicky velmi složitá (viz infografika). Právě proto se také používají jako ochranné prvky – mají totiž pomoci spolehlivě odlišit originál (ať už listiny, bankovky, pasu, lahve s alkoholem, nebo spousty dalších výrobků) od padělků.

Unikátní a komplikovaná technologie výroby znemožňuje, aby si hologram udělal amatér doma. A práci s hologramy také provázejí přísná bezpečnostní pravidla.

Již první raznice nesmí bez kontroly z ruky. „Kdyby náhodou došlo ke ztrátě raznice pro výrobu hologramů, musíte zakázku stornovat a udělat ji kompletně celou znovu,“ vysvětluje Tomáš Těthal, spolumajitel  společnosti IQ Structures a přední český odborník na hologramy. V praxi by to znamenalo, že se musí celý hologram zase udělat od začátku. „Matrice (vzor – raznice, z níž lze tisknout hologram, pozn. red.) se skladují v sejfech, u speciálních zakázek i v bankách. Po výrobě je smluvní záležitostí, kdo ji má u sebe. Z kovové raznice lze totiž dělat další kopie,“ dodává Těthal. Další ražba hologramů do fólie probíhá v bezpečnostním režimu odpovídajícím tisku cenin. Jde o byznys velmi citlivý na bezpečnost.

Celý proces vzniku jedné raznice trvá dny. Musí se průběžně hlídat, v kaž­dé fázi se může pokazit a pak se začíná znovu. Jak říká jeden ze špičkových vývojářů, na výrobu hologramů neexistují učebnice. Vývoj, materiál, stroje a lidi, to je na výrobě hologramů drahé, dokonce příšerně drahé, pokud to vše musíte platit, udržovat a rozvíjet z vlastní kapsy.

„S mastery (měkká nevyvolaná fotografie, předloha raznice hologramu, pozn. red.) se obvykle neobchoduje. Ale jinak se jejich cena počítá v desítkách tisíc západní měny. Podle náročnosti je to deset až dvacet tisíc eur či dolarů, špičkový produkt může stát klidně sedmdesát až osmdesát tisíc dolarů. Když nemáte master, je vám veškerá produkce nanic,“ říká Libor Kotačka z hologramové firmy Optaglio a uvádí zkušenost z laboratoří v Nizozemsku, kde v devadesátých letech pracoval. „Čtyřiadvacet hodin denně, sedm dní v týdnu musíte foukat čistý vzduch, převlékat se. Režijní náklady na osobu a den byly tehdy devět set guldenů (tehdy asi čtrnáct tisíc korun).“

Princip byznysu s hologramy je v tom, že se cena velmi drahého masteru „rozpustí“ ve velkých sériích hologramových nálepek. Ty se razí do fólie a následně vykrajují. Díky velkým sériím pak cena jednotlivé nálepky činí několik haléřů či desítek haléřů. V Česku se ale našli i takoví, kteří dokázali nálepky prodávat za více než korunu. S politickým krytím, pochopitelně.

57b5afe29c403c5f03aa8de1 MEDIA_ITEM image

Hologramy, to je terno

Jeden z hologramů, který se obchodně velmi povedl a který vznikal v tajné továrničce na katedře fyzikální elektroniky, se zablýskl v kauze jízdenek pro Dopravní podnik hlavního města Prahy (DPP). Podle výrobního deníčku, tedy dokumentu evidujícího výrobu, vznikala raznice na katedře, což potvrzuje i zdroj Reportéra.

První vrstva příběhu je známá. Sedmnáct haléřů z každé vyrobené a prodané jízdenky pražského dopravního podniku putovalo do Karibiku. U základních jízdenek to byla téměř půlka nákupní ceny. Dopravní podnik je kupoval od společnosti Neograph, původně rodinného výrobce bezpečnostního papíru, který se k zakázce dostal díky spojení jednoho z akcionářů s lidmi okolo lobbisty Ivo Rittiga v roce 2008.

Pozdější roztržka mezi akcionáři Neographu vedla ke konfliktu a k sérii odhalení. Ukázalo se, že z Neographu odcházejí jízdenkové provize pro společnost Cokeville Assets se sídlem na Britských Panenských ostrovech. Tam do roku 2011 odešlo podle údajů Nadačního fondu proti korupci čtyřicet milionů korun. Ivo Rittigovi jako poradci Cokeville Assets náležel podle fondu měsíční paušál 160  tisíc eur za služby a čtyřicet procent z příjmů společnosti jako provize.

Sedmnáct haléřů z jedné jízdenky coby provize však bledne proti ziskovosti projektu s hologramem. Dopravní podnik byl totiž ochotný nakupovat hologram za násobky běžné ceny. Podle Vladimíra Sitty mladšího, který pomohl  jízdenkovou kauzu rozkrýt, se za hologram pro jednu jízdenku platilo firmě v Karibiku zhruba 1,30 Kč jako provize.

Sitta tvrdí, že zná jen dva obchody celkem z pěti, k ostatním už prý po roztržce v Neographu neměl kompletní údaje. A řekl také, že jen z těchto dvou zakázek pro dopravní podnik odteklo 3,1 milionu do již známé firmy Cokeville Assets.

„Pan Janků, můj šéf v Neographu (a vlastník půlky společnosti, pozn. red.), mě oslovil s tím, zda bych uměl zajistit hologramy. Podmínkou byla co nejvýhodnější cena,“ uvedl Vladimír Sitta ml. U výrobce holografických nálepek, společnosti LightGate, a. s., pak Sitta objednal pro Neograph pět různých holografických zakázek určených pro dopravní podnik coby koncového zákazníka. Část byly přelepky na smlouvy, část byla určená na další aplikaci například na jízdní doklady.

Konstrukce obchodu byla následující. Neograph objednal u LightGate hologramy a následně je za několikanásobek prodal dopravnímu podniku. Tři čtvrtiny ze zisku pak Neo­graph odeslal do Karibiku.

Podle Sitty získal Neograph všech pět zakázek hologramů od firmy LightGate za 4,5 milionu korun. Dopravní podnik však jen za dvě z těchto pěti zakázek zaplatil 8,8 milionu (Sitta, jak už bylo řečeno, zná úplné detaily jen k oněm dvěma zakázkám, za kolik byly zbylé tři, neví; o řadu dokladů prý přišel při vyhnání z Neographu). Zisková marže: minimálně 4 miliony 300 tisíc korun. A z toho zmíněné 3,1 milionu pro Cokeville.

Dopravní podnik na otázky magazínu Reportér uvedl, že Neograph dodával v  letech 2009 až 2011 hologram na dražší jízdenky (ty, které si pasažéři kupovali za 55, 80, 160 a 310 Kč). Celkový počet byl asi 1,5 milionu kusů za rok. „Cena za jízdenku (tj. jeden kus, pozn. red.) včetně hologramu v letech 2009–2011 byla v řádech jednotek korun,“ uvedl mluvčí Jiří Štábl.

Dnes se už tento hologram nepoužívá, dopravní podnik si nechal kvůli autorským právům vyrobit nový a ten je od roku 2012 na všech jízdenkách. Jízdenky s hologramem dodává Státní tiskárna cenin a stojí zhruba sedmadvacet haléřů. Je to tedy výrazně nižší cena než několik korun, které dostával Neograph pouze za hologram.

57b5afe19c403c5f03aa8dd7 MEDIA_ITEM image

 

Provize sem, provize tam

Ani sám Sitta junior při obchodu rozhodně nepřišel zkrátka. Nechával si totiž platit pro změnu od firmy LightGate, jíž jménem Neographu obchod zadal.

Společnost LightGate, a. s., která dodávala Neographu hologramy na jízdenky pražského dopravního podniku, vyplatila 2,9 milionu společnosti Avium Partners jako provizi za zprostředkování obchodu, tedy všech pěti objednávek. Vladimír Sitta mladší byl jednatelem a jedním ze společníků Avium. Kvůli této a další provizi je také dosud jediným potrestaným v této kauze.

V září jej soud, zatím nepravomocně, odsoudil k roční podmínce za takzvaný selftrading, tedy – zjednodušeně řečeno – obchodování na sebe.  Soud označil onu provizní konstrukci za trestnou, protože pro Neograph bylo navýšení cen o provize pro Avium jednoznačně nevýhodné a Sitta byl aktivní v obou firmách. Hrozila mu dokonce trestní sazba pět až deset let.

Předseda senátu při vysvětlování mimořádně sníženého trestu uvedl, že chápe širší souvislosti případu a to, že v kauze Vladimíra Sitty juniora mohlo jít o určitou formu „odplaty“ lidí z okolí Ivo Rittiga právě za zveřejnění toků peněz z dopravního podniku až do Karibiku.

Advokátka Karolína Babáková z kanceláře MSB Legal zastupující druhou stranu sporu uvádí, že šéf Neographu Jan Janků odhalil trestnou činnost kolegy a měl by za to získat od protikorupčního fondu také „nějakou pěknou cenu“ jako pan Sitta. Všechny práce Cokeville pro Neograph byly podle ní výhodné a policie si to prý mohla v tiskárně ověřit.

Babáková také popírá, že by peníze z jízdenek a hologramů mířily přímo k Rittigovi. „Pan Rittig se mnohokrát vyjádřil, že nebyl  příjemcem žádných peněz v souvislosti s Neographem. Pokud měl nějaké  obchodní vztahy s Cokevillem, šlo o úplně jiné obchodní případy, a navíc i v úplně jiných časech a místech. Cokeville není Rittigova firma,“ uvedla.

Sitta mladší se hájí tím, že ostatní firmy si braly procentuálně více než jeho Avium Partners. „Ostatní subjekty měly na obchodu větší marži,“ řekl s tím, že na obchodu odvedl na rozdíl od jiných spoustu práce. Tvrdí také, že obchod s hologramy pro dopravní podnik zařizoval v době, kdy už měsíce tajně spolupracoval s policií na rozkrytí tunelu na dopravní podnik, a že by tedy přeci nedělal nic nelegálního. „Obchodní model mi navíc tehdy schválila stejná účetní i auditorská společnost Neographu i Avium Partners. A vidíte, přesto to lze  odsoudit,“ stěžoval si. Soudce na to odpověděl, že ať už byly okolnosti jakékoli, konstrukce s provizí byla trestná, a proto jej odsoudil, byť k neobvykle mírnému trestu.

 

Deníček pracovitých akademiků

Příběh hologramu na jízdenkách dopravního podniku je však jen kouskem příběhu „manufaktury“ na hologramy, které se objevovaly na katedře fyzikální elektroniky.

Příprava raznice pro dopravní podnik – oficiálně prodávané firmou LightGate – je totiž zrcadlově zaznamenána i ve výrobním deníčku, který si vědci  z ČVUT několik let vedli.

V těchto výrobních záznamech lze dohledat většinu z portfolia hologramů a společností, které sama společnost  LightGate na svých webových stránkách hologram.cz ukazuje jako reference. Webový server popisuje společnost provozující „v  kontrolovaném ceninovém režimu nejmodernější technologie, které  zabezpečují autentičnost, naprostou bezpečnost a jedinečnou kvalitu“ hologramů.

Zástupce firmy LightGate Petr Kalčič – který coby svědek v případu s Vladimírem Sittou ml. popisoval, jak firma hologramy pro dopravní podnik prodávala – odmítl odpovědět na konkrétní otázky magazínu Reportér, zda zadával výrobu hologramů na katedře a jaký je vztah firmy s konkrétními zaměstnanci katedry: prý jde o  obchodní tajemství společnosti. Ve výrobním deníčku akademiků je práce na hologramu pro dopravní podnik zaznamenána.

Tato shoda je přitom mnohem častější. Magazín Reportér oslovil několik dalších firem, jejichž hologramy se objevují ve výrobních záznamech z katedry fyzikální elektroniky.

„Používáme hologramy ČSOB, Era, Poštovní spořitelna a Privátní banka. Vyrábí je pro nás firma LightGate,“ uvedla mluvčí ČSOB Pavla Hávová. Banka je používá  především k vínům a dárkovým předmětům. „Hologramy náš úřad používá od roku 2005 a jsou od firmy LightGate, a. s. Využívají se jako náhradní způsob označení zboží z drahých kovů –  plomba a dále i jako značka pro zvýšení hodnověrnosti písemného  dokladu ,osvědčení‘,“ uvedla Blanka Dvořáčková z puncovního úřadu. ČSOB i puncovní úřad jsou také ve výrobním deníku akademiků.

V záznamech vědců i v referencích, jimiž se chlubí LightGate, se objevuje i Pojišťovna VZP. „Hologram používáme již osm let jako ochranný prvek na dokladech vystavovaných pojištěným klientům,“ uvedla Halina Trsková, ředitelka odboru obchod a marketing v Pojišťovně VZP (jde o dceru VZP pro  komerční pojištění).

 

Profesor a podnikatel

Když se podíváme na historii firmy LightGate nabízející hologramy, zjistíme, že firma s podobným názvem se objevila už v devadesátých letech. A její kořeny vedly opět do akademické sféry, konkrétně k profesoru Pavlu Fialovi.

Ten v letech 1991 až 1993 pracoval jako proděkan fakulty jaderné, v letech 1997 až 2000 vykonával funkci prorektora celé ČVUT. Mimo to byl v letech 1993 až 1997 a poté od 2003 až do loňska vedoucím již zmíněné katedry fyzikální elektroniky, tedy místa, kde se nacházela holografická manufaktura.

Od roku 1994 však byl Pavel Fiala také podnikatelem: konkrétně čtyřicetiprocentním společníkem Lightgate, s. r. o., která se zabývala vývojem a výrobou hologramů.

Podle jednoho z lidí, který se pohybuje v oboru již od devadesátých let, byl  Fiala zřejmě vůbec prvním, kdo v Česku po revoluci zkoušel byznys s hologramy. Zatímco jeho konkurenti získali investora a změnili se v klasickou firmu, Pavel Fiala se podržel akademického prostředí. A původní Lightgate směřovala k zániku. „V určité chvíli musíte vyrůst. Nemůžete  vyprávět, že někde vyrábíte hologramy. I jízdenky a stravenky jsou cenina, to už za vámi přijde státní tiskárna cenin a chce vidět, jak to děláte. Nejde dělat tvrdý byznys a být akademikem zároveň,“ popisuje muž z oboru.

Firma Lightgate, s. r. o., o sobě ve sbírce listin téměř nic nezveřejnila, již na přelomu tisíciletí šlo zřejmě o mrtvou schránku, byť právně zanikla likvidací až minulý měsíc.

Ovšem začátkem roku 2000 vznikla společnost LightGate, a. s. – tedy již zmíněný dodavatel hologramů pro jízdenky dopravního podniku a jiné firmy. Shoda názvu nynější akciové společnosti s někdejší společností s ručením omezeným není náhodná. Na  firemním webu hologram.cz o sobě dlouhá léta firma psala: „Česká  holografická společnost Lightgate byla založena v roce 1994 a zabývá  se výrobou hologramů, vývojem holografických technik a záznamových materiálů a obchodních činností. Jejím nástupcem je od roku 1999 LightGate, a. s. Je nositelem původního českého know-how v oboru  holografie.“

V této nové LightGate Pavel Fiala – aspoň podle zveřejněných údajů ve sbírce  listin – akcionářem nikdy nebyl, firma s ním však od začátku spolupracovala. První sídlo firmy bylo v budově ČVUT v Praze-Motole.

Triumvirát Jaderná fakulta – Pavel Fiala – LightGate, a. s., se opakovaně úspěšně ucházel o státní podporu na vědecké projekty. Hned v roce 2000 získali od ministerstva průmyslu čtyři miliony, v letech 2004 až 2008 pak na další projekt deset milionů v ministerském programu nazvaném Pokrok.

Profesor Pavel Fiala neodpověděl na otázky magazínu Reportér, jaký byl nebo je jeho vztah ke  zmiňovaným společnostem, zda věděl o zakázkové výrobě masterů pro hologramy v laboratoři a zda se na ní podílel, případně na základě jakého vztahu.

Stojí za zmínku, že projektu Pokrok se společně s firmou LightGate účastnila ještě firma Filák. Tato společnost z Přerova pronikala do holografie z opačného směru – od tiskařských provozů – již koncem devadesátých let. Jde především o strojírenskou firmu, která tiskárnám dodává stroje včetně těch určených pro ražbu hologramů.

Společnost Filák se v dalších dokumentech manufaktury na fakultě, v jejích zakázkových listech často vyskytuje jako zadavatel zakázek na výrobu masterů a raznic. Právě firma Filák si objednávala například hologramy pro ruskou železnici, zmíněné v úvodu textu. Majitel společnosti Jan Filák na dotazy Reportéra, zda zadával zakázky na výrobu hologramů pracovníkům katedry, nereagoval.

 

Velmi úzký okruh

O tom, že katedra sloužila jako vývojové a výrobní středisko pro jiné firmy, svědčí kromě deníkových záznamů a personálního propojení i skutečnost, že sama firma LightGate neměla dlouhá léta prostory ani vybavení k tomu, aby mohla výrobu masterů pro hologramy provozovat. Teprve v posledních letech si, i za vydatného přispění evropských dotací v řádu desítek milionů, zrekonstruovala a vybavila areál v Boru u Karlových Varů. A na „laserový systém na výrobu master hologramů“ dostala podle oficiálních údajů z programu na podporu podnikání dotaci až v září 2012. Tedy dávno po tom, co dodávala hologramy přes Neograph do pražského dopravního podniku.

Zařízení a institucí, které v Česku umějí vyrábět hologramy, respektive matrice pro ně, je přitom velmi málo. Druhou firmou v Česku, která produkuje hologramy, je Optaglio, kdysi založená pod jménem Czech Holography. Založil ji v roce 1994 jeden podnikatel a tři  fyzikové, vědečtí aspiranti ze Spojeného ústavu jaderných výzkumů v Dubně u Moskvy. V roce 2000 do ní vstoupili britští investoři a později ji ovládl Rus Vladimír Žukov, který firmu vede dodnes.

Firma sídlící nedaleko Prahy patří mezi nejvýznamnější  výrobce bezpečnostních hologramů na světě. V Česku jde o jedinou komerční společnost, která má k dispozici elektronový litograf, drahé zařízení umožňující preciznější zápis hologramu.

Další elektronový zapisovač je pro akademické účely v Ústavu přístrojové techniky Akademie věd v Brně.

A podle lidí z holografické branže existuje kromě dvou zmíněných firem v Česku už jen jedno pracoviště pro malou produkci hologramů – a to v bezpečnostních složkách. Jeden tým v nich bojuje s padělateli, druhý vyrábí pro stát speciální dokumenty.

 

Taková akademická továrna

Katedra fyzikální elektroniky, kde se podle záznamů vyráběly matrice pro hologramy pro soukromé firmy, je relativně velkou částí jinak malé jaderné fakulty. Jde o různorodou katedru spojující různé oblasti fyziky, které nějak souvisí s laserem.

V rámci stěhování po velké povodni v roce 2002 získala katedra prostory v budově takzvaných těžkých laboratoří v areálu Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity  Karlovy v Praze-Troji poblíž magistrály směrem na Ústí. Vedení  fakulty i většina ostatních kateder sídlí jinde, v centru města.

Zmíněné trojské laboratoře se nacházejí u Vltavy v nízké bytelné budově, která je schovaná za známým „matfyzáckým“ věžákem od architekta Karla Pragera. Ukrývají v sobě mimo jiné školní jaderný reaktor nebo rozměrný Van de Graaffův urychlovač iontů. Díky speciální konstrukci je budova těžkých laboratoří odolná proti otřesům. Pro řadu přesných přístrojů, ale i pro přípravu hologramů je to vynikající vlastnost. Při zápisu obrazu laserem do jemné emulze totiž stačí záchvěv a musí se začít znovu.

Laboratoře katedry využívané k vytváření masteru a raznic pro hologramy jsou v prvním patře. Seskupené jsou blízko sebe v zadní části traktu, odříznuté od zbytku budovy. Na chodbě visí ukázky prostorových hologramů, z nichž některé jsou unikátní – vznikly před čtyřiceti lety.

Laboratorní místnosti jsou poměrně malé, s meziproduktem při výrobě musíte přecházet z jedné do druhé. Vzduch není trvale čištěný, práci tu komplikuje sedající si prach. Přístrojové vybavení má ovšem hodnotu desítek milionů korun, některé stroje jsou unikátní. Třeba obrovská průmyslová napařovačka za více než 1,5 milionu, která ve vakuu a na velké ploše umí po nanometrech rovnoměrně nanášet kov. Pořídili ji v rámci téměř třicetimilionového vědeckého grantu, který skončil před třemi lety.

Srdce výroby raznic na hologramy bylo až na konci chodby. V první místnosti, úzké nudli s označením L222 – Laboratoř replikace difraktivních struktur, byl rekombinační lis: tedy velký těžký stůl s něčím, co připomíná stolní strojovou vrtačku s masivními kabely vedoucími do rohu. Teď tam nic není, jen v pravém rohu zbyla spousta vytlačených stop. Stroj se podle zdroje magazínu Reportér odstěhoval na jaře loňského roku, krátce po nástupu nového děkana fakulty.

Hned vedle je místnost s galvanikou, chemickým pokovováním. Motorky zde neustále bzučí, nevypínají se, aby se lázeň neznehodnotila. Zde probíhá pokovování prvního (měkkého) masteru i rozmnožených kopií z lisu.

 

Máme know-how

Hlavní postavou holografického týmu na katedře je osmatřicetiletý Marek Škereň, mimořádně dobrý matematik, který vede na katedře tzv. optickou skupinu. Od roku 2004 je vědeckým pracovníkem na  katedře, původně byl doktorandem profesora Fialy. Ve svém životopise uvádí, že byl v letech 2001 až 2006 zaměstnán jako holografický specialista ve společnosti LightGate. Objevil se i v dozorčí radě firmy.

Od roku 2006 pracoval jako holografický specialista ve společnosti All in Security. Tato společnost z Třebíče vyráběla  holografické mikrotečky pro značení aut a kol Crimestop (Krimistop), systému, který propagovalo i ministerstvo vnitra. Ve výrobním deníku akademiků se najde i záznam o výrobě raznice pro tyto mikrotečky.

Na zakázkových listech je Marek Škereň u řady hologramů uveden jako „garant“ zakázky a dále jako osoba podílející se na galvanice, přípravě matrice, práci s lisem. K zaslaným otázkám se  nevyjádřil, připojil se k již citované společné odpovědi – vše prý bylo vždy řádně podchyceno smluvně a v rámci spolupráce s komerčními partnery.

V květnu 2008 vyšla v týdeníku Euro reportáž o hologramech a s ní i krátký rozhovor s Markem Škereněm. Na otázku, zda se neuvažuje na ČVUT o  vzniku oddělené obchodní společnosti, takzvaného spin-offu, která komerčně  zužitkuje duševní vlastnictví vytvořené na katedře, Marek Škereň pro Euro uvedl:  „Na vědecké úrovni jsme asi jediní, kdo se holografií v ČR zabývá;  komerčně vyrábějí hologramy další dvě společnosti (jde o pražskou firmu LightGate a také Optaglio z Řeže u Prahy – pozn. redakce Euro).  Ale zatím jsme spin-off nerozjeli, spolupracujeme přes partnery. Je to oboustranně výhodné. Oni mají prospěch, že jim děláme výzkum, a my se dostaneme k technologiím, jež bychom si nepořídili. Doplňujeme se. Neděláme ale jen bezpečnostní hologramy. Přednášíme, věnujeme se i výzkumu v oblastech, které spíše souvisejí s průmyslovými účely. To vše by padlo.“

Jen pro zajímavost, přesně v době, kdy rozhovor o vědecké práci na hologramech vyšel, se v tajné manufaktuře na katedře vyráběly matrice pro hologramy  „Kooperativa“, „Xerox“ a „HC Karlovy Vary“.

Později přece jen firma na využití know-how k výrobě hologramu vznikla. Čtyři pracovníci katedry na konci roku 2010 založili společnost HoloPlus. Rovným dílem ji vlastní dlouholetý vedoucí katedry profesor Pavel Fiala, vedoucí optické skupiny Marek Škereň a dva její členové Milan Květoň (specialista na galvaniku) a Jakub Svoboda (specialista na design a zápis). Škola, na jejíž půdě a strojích se hologramy vyráběly, však ve firmě žádný podíl nemá. Všichni čtyři vlastníci byli v době přípravy tohoto článku stále zaměstnanci fakulty.

Kromě rozpracovaných webových stránek s logem a zmínkami o hologramech o sobě nic společnost HoloPlus nezveřejňuje. Nejvíce se o ní lze dozvědět na stránkách firmy Filák, onoho častého zadavatele pro akademickou manufakturu. Píše se tam, že ve společnosti HoloPlus vznikl návrhový a vizualizační software HoloDesigner a systém pro zápis hologramů na moderním laserovém zapisovači.

 

Veřejné tajemství?

 „Vzhledem k vážnosti sdělených informací považuji za nutné další kroky konzultovat s právníkem, a to i v souvislosti s odpovědí na vaše otázky,“ uvedl děkan fakulty jaderné a fyzikálně inženýrské Igor Jex.

Děkan při osobním setkání na konci září, kterého se účastnil i jeho předchůdce, prohlásil, že proti jakémukoli zneužití prostředků školy tvrdě zasáhne. Jadernou fakultu vede teprve od loňského února a jednou z prvních věcí, kterou se začal zabývat, bylo šetření, zda k něčemu takovému nedochází či nedošlo. (Výrobní deníček a další dokumenty manufaktury na výrobu hologramu se vztahují k dlouhému časovému období, nejstarší jsou zřejmě přes deset let staré, záznamy ovšem končí v roce 2012. Jejich ukázka v galerii.)

„Rektor ČVUT pověřil prorektora, aby se začal dělat pořádek na celé ČVUT v oblasti obchodních aktivit. Já jsem na základě  toho přistoupil ke kontrole laboratoří,“ řekl děkan Jex. Na katedře fyzikální elektroniky měl kontrolu v červnu 2014 na starosti její nový šéf Miroslav Čech, který byl předchozí dvě období děkanem fakulty. „Já jsem přišel na katedru loni v červnu po panu Fialovi a okamžitě jsem provedl kontrolu i v souvislosti se společností HoloPlus. Nic jsme nenašli,“ říká. „Byl jsem v laboratořích, dotázali jsme se dotčených pracovníků. Žádný rekombinační lis se nenašel.“ Zda byl na katedře dříve, zjistí z inventur majetku. Oba uvádějí, že „předchozí indicie nebyly nikdy materializované“, jinak by to okamžitě řešili.

Fakulta jaderná je převážně teoreticky založená, podnikajících zaměstnanců je podle děkana méně než na jiných, praktičtěji založených  školách. Vysoké školy jsou ovšem motivované k takzvanému aplikovanému výzkumu s podniky; jde o jeden z parametrů ovlivňující, kolik dostanou peněz. To se přenáší i na úroveň kateder. Součástí bodování  je, kolik peněz dostanou za „smluvní výzkum“. „Škola je tu od toho, aby učila, dělala výzkum a vývoj. Naši nadřízení propagují, že je záhodno se věnovat aplikovanému výzkumu, podporovat průmysl. Já na to mám jiný názor, ale to je na jinou diskusi,“ říká děkan Igor Jex.

Magazín Reportér se dotazoval i lidí, kteří katedrou prošli jako studenti nebo zaměstnanci, zda si všimli výroby konkrétních hologramů.

Reakce vědce, který na katedře v minulosti několik let pracoval, byla odzbrojující. „To, co popisujete, to je všeobecně známé, pro většinu lidí tam zcela jasné. Bylo toho víc.“ Později vypráví o studentovi, kterého požádal o víkendovou výpomoc v  laboratoři. „Řekl mi, že nemůže, protože potřebuje týden vydělávat a oni dobře platí. Ale to nebyly žádné hologramy, to bylo gravírování laserem. O tom jste už slyšel?“ Možná se tedy na českých vysokých školách skrývají další příběhy podobné tomu s hologramy.

57b5afb99c403c5f03aa8d6c MEDIA_ITEM image
Výrobní deníček z katedry fyzikální elektroniky. Úkoly pro další soukromé firmy.

 

Galerie (6) Diskuze Sdílet

Autor také napsal

Mohlo by Vás zajímat