EDITORIAL: Padouch, nebo hrdina?

Když jsem chtěl před dvaceti lety pozvat někoho do kina (nestávalo se to, pravda, zrovna často), volil jsem zpravidla mezi dvěma tituly – byly to Trainspotting a Pulp Fiction: Historky z podsvětí. Ty dva filmy jsem měl tak rád, jak moc jsem nesnášel jejich dabované verze.

Quentin Tarantino natočil ještě několik dobrých filmů, ale jeho historky z podsvětí už pro mne žádný z nich nepřekonal. A to jsem v době, kdy jsem na Pulp Fiction chodil do kina, neměl ani tušení, že se dost podobné historky odehrávaly i v reálu a na mně známých místech. Jako obyvateli okresu Praha-východ a návštěvníkovi tamních diskoték a barů mi nebyla jména Běla nebo Mrázek zcela neznámá. Ale o příbězích, které se k nim vázaly, jsem se naplno dozvěděl až po mnoha letech při práci v novinách od kolegů Kmenty a Kroupy.

Onen podivný stav, kdy se často mísil zločin s policií v jednom nepřehledném chumlu, ovšem neodešel s devadesátými lety a jejich aktéry. I dnes se odehrávají příběhy, ve kterých je docela obtížné rozeznávat, kteří chlapci jsou v nich za policajty a kteří za zloděje.

Onou podivně propustnou vrstvou mezi zločinem a elitními policejními útvary se zabývá v hlavním článku tohoto čísla Jaroslav Kmenta. A také již zmiňovaný Janek Kroupa pro změnu popisuje, jak se dá v Praze i v roce 2016 úspěšně obchodovat s vlastní špatnou pověstí.

Svět je naštěstí mnohem hezčí místo, než by se zdálo při pohledu do těchto temných zákoutí policie a byznysu. Proto v květnovém čísle Reportéra najdete převahu článků o těch, kteří mohou být naopak inspirací díky svým mimořádným schopnostem, talentu, píli či lidské síle.

Milé čtenářky, milí čtenáři, přeji vám krásné květnové dny a co nejzajímavější čtenářské zážitky.

••

A na závěr dovolte jednu novinku. Nejlepším analyticko-investigativním textem roku 2015 byl v rámci Novinářské ceny vyhlášen článek „Jestli si nás Rusko koupí“ z loňského květnového Reportéra. Jeho autorem byl Robert Břešťan, šéfredaktor serveru Hlídací pes. Jistě to společně oslavíme.