Divadlo: Audience u mramoru
7. června 2015
Nehybnost a úcta k panovnici. Tak tohle asi je moderní divadlo, může si zoufalý divák v hledišti Stavovského divadla říct, když sleduje čerstvou inscenaci Audience u královny, v níž jediná jevištní akce spočívá v tom, že Iva Janžurová mění paruky, případně vstává z křesla, aby přivítala některého z návštěvníků.
Už samotná hra Petera Morgana je slabá. Pojednává o tom, jak to asi vypadá na konzultacích královny Alžběty II. s premiéry. Nenabízí nápady či vtipy, natožpak hlubší zamyšlení. Královnu střeží jako mramorový pomník a maximálně si dovolí jemnou karikaturu Margaret Thatcherové či jízlivý protiizraelský výpad. Navíc je text ukotven v britské realitě, je otázka, kdo z českých diváků zná takového Harolda Wilsona či dosud nezapomněl na Johna Majora.
Neinvenční (ne)režie Alice Nellis dělá z provedení hry na jevišti nudu. Ostatně volbě režisérky také nerozumím: pozvat do ND Nellis, jistě respektovanou filmařku, avšak v divadelním prostředí sotva snaživou amatérku, je dobré tak akorát na plakáty. A Iva Janžurová? Pokud jí vedení Národního divadla chtělo jakožto zasloužilé herečce nabídnout velkou hereckou příležitost, šláplo vedle: nabídlo jí pouze možnost stát se na dvě hodiny živou sochou.
Krátce před Audiencí měla v jiné budově ND – Nové scéně − premiéru (zas jinak problematická) hra rovněž současného britského autora – Zemětřesení v Londýně Mika Bartletta. A v příští sezoně se do ND znovu vrátí představitelka feministického britského divadla Caryl Churchillová. Ostatně v tom je vidět dědictví končícího šéfa Michala Dočekala – nadměrné uvádění současných britských her problematické kvality, zato se silným levicovým nábojem, bylo jeho specialitou.
Podpořte Reportér sdílením článku
Člen umělecké skupiny Sekvestoři nového žití. Byl redaktorem časopisů Týden a Reflex, nyní pracuje v MF DNES.