Tak blízko, tak daleko

Osmého listopadu roku 1989 dostal Marco Büttner (11) od mámy nového papouška. Pojmenoval ho Hansi. O tři dny později, 11. listopadu, máma zakázala Markovi koupit si walkman. A mezitím se stala ještě jedna věc: padla Berlínská zeď.

Marco Büttner je Berlíňan. Východní. Marco Büttner je taky novinář, editor zpravodajství v televizi RTL. Marco Büttner ještě pořád, i pětadvacet let po pádu Berlínské zdi, občas čte noviny odzadu. Přesně tak, jak to dělávala máma v dobách NDR: „Vždycky četla odzadu, protože vepředu byla stále jedna a ta samá propaganda.“

Marco Büttner dodnes žije na východě, v půvabné části berlínské čtvrti Pankow. S manželkou (ze Západu) a dvěma dcerami (devět a osm let), které se někdy vyptávají, jaké bylo jeho dětství za zdí a proč nemohl prostě jít a koupit si americkou čokoládu.

Marco Büttner je rád, že se narodil na Východě. Ale je taky rád, že zeď padla, když mu bylo teprve jedenáct. „Kdybych byl býval o deset let starší, můj život by dneska vypadal jinak. Jsem si jist, že bych neseděl v newsroomu největší soukromé televize v Evropě.“

Mami, nevidím zeď

První papoušek v rodině se jmenoval Kucki, byl skoro celý modrý a Marco ho miloval. Jenže v pátek 12. května 1989 v dopoledních hodinách se stala tragédie: Markova nejmladší sestra Daniela na Kuckiho nedopatřením šlápla, pták byl na místě mrtev. Büttnerovi jej pohřbili přímo před domem, na ulici Ehma Welka 39 ve čtvrti Hellersdorf („V pravém vzdálenějším rohu trávníku,“ zaznamenal si Marco do deníku).