Liou Čen-jün: Nehledejte čínské nešvary, naše země půjde dál

24. července 2017

Liou Čen-jün a jeho dcera Liou Jü-lin – režisérka, která podle otcovy předlohy natočila film Vlídné slovo nad zlato.

Je břitký a výmluvný, přesto mu to u čínského režimu zatím prochází. „Romány jsou někdy pravdivější než realita,“ říká spisovatel Liou Čen-jün, jehož poslední kniha Manžela jsem nezabila vyšla v Číně ve dvoumilionovém nákladu a byla přeložena do dvaceti jazyků. Nyní je k mání i v češtině.

Váš román Manžela jsem nezabila se odvíjí od toho, co všechno se může stát, když rodina poruší čínský zákon politiky jednoho dítěte a pořídí si dalšího potomka. I vy osobně jste se tomuto zákonu musel podrobit?

Ano. Mám jedno dítě, dceru. Politika jednoho dítěte byla v Číně zavedena před čtyřiceti lety, důvodem bylo přelidnění. Mnoho lidí, málo místa, země by tolik lidí neunesla. Nyní se počet obyvatel snížil natolik, že byla pravidla uvolněna. Takže moji synovci a dcera už budou moci mít dvě děti.

Nám Evropanům to může připadat jako nepředstavitelné omezování osobní svobody – nemít možnost sám se rozhodnout, kolik chci přivést na svět dětí. Jak tohle podrobení Číňané snášeli?

Číňané jsou chytří, vždycky vymyslí nějaké řešení. Až donedávna to bylo tak, že když žena porodila druhé dítě, musela podle zákona zaplatit pokutu. Jedním z nejčastějších řešení tudíž bylo, že odjela rodit někam daleko, obvykle do Pekingu nebo do provincie Sin-ťiang. Tak, aby se o tom místní úřady nedozvěděly. K tomuto řešení se uchylovali zejména chudí lidé, bohatí si s nějakou pokutou hlavu nelámou – klidně mají dvě tři děti a pokutu zaplatí, třeba i statisíce. Mezi movitějšími Číňany je teď také v módě porodit v USA a jejich dítě má pak americké občanství.

Hrdinka vašeho románu na to šla jinak. Na oko se s manželem rozvedla, aby mohla porodit druhé dítě jako svobodná – počítala s tím, že se po porodu za bývalého manžela znovu vdá a každý tak vstoupí do staronového manželství právě s jedním dítětem. To se běžně děje?

Ano, k podvodům včetně falešných rozvodů v Číně skutečně dochází. Lidé, kteří nejsou bohatí, budou vždycky vymýšlet způsoby, jak přežít i za cenu porušování zákonů. Já osobně je chápu, nezatracuji je za to. S uvolněním politiky jednoho dítěte už se pochopitelně kvůli druhému dítěti nikdo rozvádět nemusí.

Ve filmovém zpracování románu, který pod názvem I’m Not Madame Bovary sklidil příznivé ohlasy a ocenění, se hrdinka rozvádí kvůli získání bytu. I to se v dnešní Číně stává?

Ano, lidé se naoko rozvádí i kvůli bytu. Aby dostali přidělený byt ve městě a aby se jejich dítě nenarodilo na venkově, ale tam, kde bude mít lepší školu a lepší start do života.

Překvapilo mě, jak otevřeně ve své knize pranýřujete čínský mocenský systém. To se může?

Je těžké vysvětlit fungování Číny někomu, kdo tam nikdy nebyl. Víte, co se v Číně o mně povídá? Prý kdo je nejhumornější spisovatel současné Číny? Liou Čen-jün. A kdo je ten nejzlomyslnější spisovatel současné Číny? Taky Liou Čen-jün! A proč se to říká? Jiní spisovatelé nadávají přímo. Já nikdy nenadávám, já v tom románu nekritizuju, nýbrž ukazuju samou absurdní podstatu věci. Není to ještě účinnější, než když něco otevřeně odhalíte?

V jednom rozhovoru pro americká média jste prohlásil: „V určitém smyslu se dá cenzura považovat za významný faktor ve tvorbě velkých čínských spisovatelů a filmařů. Tlak nemusí být vždy na závadu.“ Můžete to upřesnit?

Podpořte Reportér sdílením článku