Banka roku 2016

Ženský prvek v mužském světě

11 / 12 / 2016

Bankovnictví je tradičně velmi pánskou disciplínou. To se ale začíná měnit. Nejviditelnějším příkladem dámského nástupu je Daniela Pešková, žena, která z představenstva řídí nejviditelnější část České spořitelny.  Měla by banku i její klienty provést do nové éry finančních služeb.

Bankovnictví je tradičně velmi pánskou disciplínou. To se ale začíná měnit. Nejviditelnějším příkladem dámského nástupu je Daniela Pešková, žena, která z představenstva řídí nejviditelnější část České spořitelny.  Měla by banku i její klienty provést do nové éry finančních služeb.

Rok 2016 se zapsal do dějin českého finančního sektoru v několika směrech mimořádným způsobem: přišla výměna guvernéra i několika členů bankovní rady ČNB, čekalo se na uvolnění devizových intervencí a v představenstvu velkého bankovního domu zasedla první členka. Možná to zní až neuvěřitelně, ale je to tak: Daniela Pešková je skutečně první ženou, která se od pádu komunismu objevila v nejvyšším vedení některé z velkých bank.

V České spořitelně zodpovídá za retailové bankovnictví. Do něj patří pobočková síť, callcentrum, přímé bankovní kanály, jako je internetové bankovnictví a aplikace a vůbec veškeré aktivity a nabídky banky směrem k fyzickým osobám a malým firmám do šedesáti milionů obratu. K tomu má pak jako členka představenstva i sdílenou odpovědnost za celkové výsledky, plnění veškerých nařízení regulátora a za velká rozhodnutí s dopadem na celou banku.

Kromě toho má mít ve vedení banky ještě jednu roli – o níž při jejím uvádění do funkce hovořil předseda představenstva Tomáš Salomon. Totiž že přinese do vedení „ženský prvek“. 

Když se Daniely Peškové ptám, v čem vlastně ten ženský prvek spočívá, tak se nejprve rozesměje a říká, že se jí těžko odlišuje obecná role ženy od její role osobní. „Obecně ženy mívají větší cit pro náladu v týmu, pro to, zda celek skutečně funguje dohromady. Myslím, že se ženy více ptají, pro ženský komfort je důležité, aby té věci, o které rozhodují, opravdu rozuměly. Muži jako by někdy měli pocit, že když se zeptají, tak dají najevo nějakou svou nedostatečnost. Tímhle ženy netrpí, nebo alespoň já určitě ne,“ popisuje své pozorování rozdílných rolí mužů a žen. Svou roli pak samozřejmě hraje i ego, to mužské bývá v manažerských pozicích tradičně větší a také se snáze cítí poraněno. K tomu patří i to, že si ženy častěji dovolí vyjádřit pochybnosti, případně se ptát na zpětnou vazbu. Když se pak třeba dozví, že má někdo z týmu výhrady, neberou to jako osobní útok, což se mužům stává. „Zkrátka si nepotřebujeme tolik přeměřovat vlastní důležitost a velikost,“ říká s úsměvem.

Dobrá role žen v týmu, a to zejména žen, které mají rodinu, je podle ní i v tom, že si zkrátka hůře mohou dovolit nekonečná zasedání, která nemíří k výsledku. „Muži jsou častěji schopní probrat některé věci i několikrát po sobě. Žena s rodinou bude mít daleko více tendenci směřovat k nějakému závěru, posunout se dál. V tomto směru jsou podle mé zkušenosti ženy, navzdory všeobecnému přesvědčení, méně upovídané než muži,“ říká Pešková. Je přesvědčená, že se mužský a ženský prvek ve vedoucím týmu výborně vzájemně doplňují.

 

Slíbila jsem to mámě

Nechybělo přitom mnoho a ona sama by oním ženským prvkem v bance nebyla. Kariéra Daniely Peškové totiž zamířila do bankovnictví vlastně náhodou. Když se blížila ke konci studia na pražské Vysoké škole ekonomické, představovala si, že by se nejraději sebrala a odjela na čas do ciziny, klidně jako au-pair. Na škole se tehdy konávaly dny otevřených dveří, dnes se jim říká job fairy. Dopoledne byla prezentace a odpoledne se studenti zapisovali na stáncích jednotlivých firem, kam se chtěli zajít podívat.

„Úplně nejzmatenější prezentaci tam tehdy měla GE,“ vzpomíná po letech Daniela Pešková. Zkratka GE znamená americkou General Electric, která nejprve v Česku koupila Multiservis a později převzala část Agrobanky. „Po prezentacích jsme šli se spolužáky do hospody na oběd a nějak se tam zdrželi. A po návratu už měli na všech stáncích plné listy pro kontakty a volno bylo už jen u GE. Já předtím mámě slíbila, že se alespoň do jedné firmy půjdu podívat, tak jsem se napsala tam,“ vypráví. 

Byl to vlastně dvojnásob důležitý krok. Když totiž přišla spolu s dalšími studenty na exkurzi do Multiservisu alias General Electric, o marketingu jim přišel vykládat Viktor Peška. „Byl tam takový mladý sebevědomý frajírek v zelené košili s kravatou přehozenou přes rameno. Říkala jsem si, proboha, co je tohle zač,“ popisuje Daniela Pešková první kontakt se svým budoucím manželem.

Do Multiservisu nakonec nastoupila. GE začala záhy poté pohlcovat takzvanou „zdravou část Agrobanky“, která byla vyčleněna po uvalení nucené správy. Začal tak příběh GE Money Bank (dnes už existuje pod jménem Moneta – pozn. red.).  „Tehdy to byla neskutečná jízda,“ vzpomíná bankéřka na dobu, kdy česká GE byla malá banka, ať už z pohledu českého trhu, tak hlavně z pohledu celého kolosu General Electric: „Pro Američany jsme byli jako stánek s popcornem, ale asi i díky tomu měla pobočka v Česku obrovskou míru svobody.“ Mimochodem o mimořádné atmosféře v tehdejší české GE vyprávěli i mnozí další, kteří tudy prošli.

 

Americká a rakouská kultura

Tamní americká firemní kultura kladla zásadní důraz na výsledky; na to, jakou osobní pozici a image si ve firmě člověk vybuduje, i na to, jak moc je vidět. „Říkají, že pokud jste dobrý a nikdo ve firmě vás nezná, tak asi nejste dost dobrý,“ popisuje Daniela Pešková. Tehdy byla ještě s jednou kolegyní zařazena do programu „high potential women“, tedy žen s vysokým potenciálem, a dostala se tak ke spoustě školení, tréninkových programů nebo třeba na sedmiměsíční stáž do Británie. Zdá se, že v tomto směru byla americká korporace ideálním výcvikovým střediskem.

Rakouské skupiny Raiffeisen a Erste, kam vedla její kariéra později, zase podle Peškové dovedou daleko více ocenit loajalitu a dlouhodobé výsledky. Vypráví přitom příběh manažera, který v americké korporaci deset let dělal finančního ředitele se skvělými výsledky, pak jej poslali do byznysu, kde mu to nesedlo a následně byl vyhozen, žádné slitování. To se od rakouských zvyklostí liší. Na rakouských bankovních domech oceňuje i to, že mají velký vztah k místu, kde působí. Zjednodušeně řečeno, na svých teritoriích působnosti už za staletí zažily dobré i zlé časy a jeden dva horší roky je rozhodně nepřimějí zavřít krám a přesunout aktivity jinam, kde to zrovna běží lépe. Podobný je i přístup k lidem.

 

Křest ohněm

Než koncem roku 2007 nastoupila Daniela Pešková v České spořitelně, pracovala i na dvou místech v blízké cizině. Nejprve ještě v rámci skupiny GE v Budapešti, kde měla na starosti hypoteční byznys. Od roku 2004 do roku 2007 pak ve slovenské Tatra bance, která patří pod již zmiňovanou skupinu Raiffeisen. 

V České spořitelně se její záběr postupně zvětšoval. Nejprve byla zodpovědná za část s oficiálním názvem Provoz banky pro drobnou klientelu, od roku 2012 už za celý Provoz banky. V lednu 2015 se stala ředitelkou pobočkové sítě a distribuce. A od 1. února letošního roku zamířila do představenstva.

„Byl to absolutní křest ohněm,“ říká o svém prvním období v představenstvu České spořitelny; byl to pro ni bezesporu jeden z nejnáročnějších roků v její kariéře: „Zároveň se nám toho podařilo hodně rozběhnout a myslím, že v dalších letech se to letošní nasazení zúročí. A vlastně to platí i pro mě osobně, jelikož jsem se toho hodně naučila.“

 

Jak proměnit banku ve 21. století

Plány spořitelny v oblasti retailu nejsou malé. „Bankovnictví se mění před očima: marže, poplatky, chování klientů, konkurence. Osobně věřím na tři pilíře, o které se budeme moci v oblasti klientského bankovnictví opřít. Zaprvé proměna pobočkové sítě a toho, co se bude na pobočkách odehrávat. Zadruhé dlouhodobé poradenství v oblasti rodinných financí, založené na reálné znalosti dat o klientovi, jeho příjmech a výdajích. A zatřetí propojení online a analogového světa, abychom byli klientovi vždy a kompletně k dispozici. Klient je jeden a banka je také jedna, takže musíme být schopni v kterémkoli okamžiku vědět, co náš klient právě řeší a relevantně mu v tom pomoci,“ říká Daniela Pešková. K tomu, aby to všechno mohlo fungovat, je  podle ní nutná schopnost banky proměnit své zavedené postupy. „Ty banky, které to včas zvládnou, mohou úspěšně fungovat dál,“ dodává. 

O všech těchto změnách mluví s viditelným zápalem i hodně do detailu. Od funkčního uspořádání poboček, přes výsledky testování nových postupů, přístup personálu, jednotlivé oblasti poradenství až třeba po úvěry na auta či řešení potíží s platební kartou. 

V její řeči se občas míchají manažerské výrazy se slovy hovorovými. A co je nejzřetelnější, je z ní cítit velká energie. Člověk si snadno představí, jak se do změn, o kterých mluví, pustí s vervou.

Daniela Pešková říká, že je ovšem stejně důležité umět si v určitou chvíli říci dost: „Strategie není jen v tom, co chcete změnit, ale také v tom, říci si, co teď měnit nebudete.“ Na papíře by se, zvlášť ve velké bance, dalo měnit něco prakticky pořád, ale důležité je věci také skutečně zavést, neboli korporátní řeči „implementovat“. Nejprve do bankovních systémů, pak mezi pět tisíc zaměstnanců v pobočkové síti a hlavně také směrem k zákazníkům. „Teprve když vidíte, že lidé tu službu či produkt používají, jsou s ní spokojení a že také nese plánované výsledky pro banku, můžete si říci, že to skutečně funguje,“ říká žena, která za změny směrem k drobné klientele nese v České spořitelně největší odpovědnost.

 

Čas žen přijde

Proč je ale na takové pozici zatím prakticky osamocená? A z jakého důvodu je v celém finančním sektoru vysoko tak málo žen? „Finance tradičně bývaly mužský byznys. Ale ono se to postupně mění. Dnes už je hodně žen na vedoucích pozicích v úrovni hned pod představenstvy. Takže je logické, že budou z této úrovně také stále častěji postupovat nahoru. Finanční sektor si na ženy v manažerských rolích postupně zvyká. Jen v samotné České spořitelně vidím stále více žen, které řídí důležité a velké části banky,“ mluví Daniela Pešková o svých možných následovnicích.

Podstatné podle ní také je, že ženy o sobě častěji pochybují. A už jen k vyjádření zájmu o nějakou funkci potřebují často podporu okolí, které ženu ujistí, že na to má. Takovým ostychem mnoho mužů obvykle netrpí. „Kamarádka televizní moderátorka mi s mírnou nadsázkou vyprávěla, že když pozvou do debaty chlapa, tak se většinou nejprve zeptá, kdy a kde má být, a pak teprve, co je vlastně téma hovoru. Zatímco ženy začnou pochybovat, zda jsou ony ty pravé, zda mají k tématu co říci. Popřípadě také ještě, zda jim někdo večer pohlídá děti. To chlapi většinou neřeší,“ vysvětluje na celkem přiléhavém příkladu.

 

Obědy nepodceňovat

Právě povzbuzení žen, že „na to mají“, je podle ní jedním z důležitých kroků, který může vést k tomu, aby se ve vedoucích funkcích objevovalo více žen. „Když jsem ve své kariéře vypisovala nějakou vedoucí pozici, většinou se přihlásili muži, žena málokdy. Za tou jsem musela dojít a říci jí, aby se přihlásila,“ popisuje Daniela Pešková s tím, že by pro ženy bylo dobré, aby nepodléhaly dojmu, že se na nějakou pozici může hlásit jen superkandidát, a srovnaly své schopnosti s ostatními, kteří připadají v úvahu: „Najednou třeba zjistí, že by ona sama byla rozhodně lepší.“

Důležité podle ní také je, zachovat si autenticitu, jednodušeji řečeno, být sám sebou. „Čím se ženy dostávají v manažerské struktuře výše, tím častěji dostávají různé rady, jak by se měly chovat. Buď asertivní. Jdi si za svým. Neměj vysoko položený hlas. Ty rady v podstatě míří k tomu, aby se žena začala více chovat jako muž. Já na to kolegyním říkám, ať se chovají přirozeně a nenutí se do něčeho, co jim nesedí,“ říká s tím, že stejně jako je dobré, aby ženy znaly pravidla mužského profesního světa, tak by zase muži měli znát pravidla toho ženského.

Mužský a ženský profesní svět se liší ještě v jedné podstatné věci, kterou podle ní mají ženy tendenci podceňovat. A sice navazování vztahů. „V pracovním kalendáři muže manažera najdete daleko častěji oběd s tamtím či oním v centru, kávu nebo pivo s někým po práci. Ženy budou cestu na oběd do města a zpět častěji považovat za ztracený čas a raději vyřeší nějaký pracovní rest. To je rozumné krátkodobě, ale z dlouhodobého hlediska je udržování vztahových sítí velmi užitečné. A nemusejí to být ani lidé přímo z oboru, někdy je velmi dobré, když máte někoho, kdo se na vaši práci nebo i na vás osobně dovede podívat s odstupem,“ přidává třetí bod z těch, které nedávno sdílela s talentovanými manažerkami ve své bance.

Ten čtvrtý, nebo vlastně první, je pak klasický. „Vůbec nejčastěji od žen dostávám otázku na téma kariéra, nebo mateřství. Podle mne to není v rozporu, dokonce naopak. V manažerské funkci vždycky řídíte lidi, ne roboty. Ti lidé mají své rodiny, starosti, špatné a dobré dny. A teprve, když to vy sami zažíváte a nejste na sto procent jen v práci, tak jim můžete správně rozumět.“  K čemuž Daniela Pešková dodává jednu důležitou věc – totiž jak moc je ona sama vděčná za podporu a pochopení své rodině.

Galerie (2) Diskuze Sdílet

Autor také napsal

Mohlo by Vás zajímat