Představte si na tom nádraží sami sebe

Těžko šlo očekávat, že si budeme v hladovějícím, válčícím a zároveň globalizovaném světě moci donekonečna budovat svůj ostrůvek blahobytu, aniž by se na něj někdo pokusil připlout. Co teď s tím?

Jak je u nás zvykem, lidé se rozdělili na dva nesmiřitelné tábory. Jeden říká, že imigraci nemůžeme ustát. Že ohrozí naše tradiční hodnoty, zvýší kriminalitu a nezaměstnanost a může rozvrátit vše, co po staletí pracně budujeme. Druhý tábor říká, že lidé z prvního tábora jsou xenofobní idioti, a že můžeme žít v naší duhové harmonii a světě správně kyselého espresa i s pár černochy navíc. A přirozeně i tento tábor má pár rozumných argumentů: i my sami jsme imigranti, imigrace je stará jako lidstvo samo, lidé jsou si rovni.

Dobré argumenty na obou stranách

Dva tábory, které mají dobré argumenty. Těžko se přidat na stranu jednoho z nich. Vždyť ostatně hledáme odpovědi na otázky, na které neznáme odpověď. A soudíme lidi, se kterými jsme nikdy nemluvili. Viděli jsme je jen na obrazovce televize. Přirozeně si klademe i otázky. Kde tohle skončí? Kdo z těch lidí prchá před válkou a kdo chce jen náš blahobyt? Ohrozí to naši civilizaci? Naučí se s námi žít?

Sám nevím. A jsem opravdu rád, že nemusím o imigrační politice rozhodovat. Jako jednu z výsad demokracie vnímám dělbu práce – o tom, jak se k celému problém postavit, rozhodují lidé, kteří mají své poradce, odborníky a informace, ke kterým já nemám přístup.

Mnoho z vás teď se mnou nebude souhlasit. Ale je nebetyčná arogance myslet si, že tady od našeho notebooku rozumíme té nesmírně komplikované otázce víc než lidé, kteří se jí věnují celý život. Osobně raději s bolavou stoličkou chodím k zubaři než k lidem z internetových diskusí. A myslím, že je rozumné k imigrační politice přistupovat stejně.

Dovolím si proto dát stranou všechny argumenty založené na faktech. Celé té záležitosti nerozumím a nedokážu posoudit, zda pro nás imigrace je, nebo není riziko. A přesně v tuto chvíli se dostávám k otázce, která mi ve všech těch rozpravách a hádkách chybí – otázce ryze lidské.