Berlín: síla zvyku

O dramatických změnách na berlínské divadelní scéně a příchodu nové krve.

Zatímco v německém divadelnictví se – na rozdíl od toho českého – obvykle šéfové, respektive intendanti pravidelně střídají, existuje i zde výjimka: Berlín. A když teď změny přišly do berlínských divadel, vyvolalo to skandál.

Claus Peymann vede Berliner Ensemble od roku 1999 a Frank Castorf je intendantem Volksbühne dokonce už od roku 1992. Nutno dodat, že oba patří k nejvýznamnějším evropským režisérům a leccos dokázali i jako ředitelé. Zejména šedesátník Castorf proměnil Volksbühne v pulzující dům provokující divadelní kultury. A více než sedmdesátiletý Peymann, někdejší divadelní objevitel Bernharda a Handkeho, je sice dnes vnímán spíše coby zasloužilý tvůrce, osobnost je to však pořád mimořádně charizmatická.

A právě tihle dva by měli v dohledné době skončit; Peymanna v roce 2017, v době jeho osmdesátin, vystřídá v Berliner Ensemble dramatik a režisér Oliver Reese, Castorf skončí v témže roce po čtvrtstoletí: novým šéfem Volksbühne se po nejrůznějších spekulacích zřejmě stane Chris Dercon, belgický kurátor a dosavadní šéf galerie Tate Modern v Londýně.

Za změnami stojí Tim Renner, nový státní tajemník pro kulturu a faktický vládce berlínské oficiální kultury, tedy i dotovaných divadel. Hudební producent, někdejší (spolu)objevitel Rammsteinů a šéf německého Universalu, do funkce přišel před rokem. A v novinách se teď objevují titulky jako „Ničí Renner berlínskou kulturu?“, konfrontační rozhovory a především útočné výstupy samotných Peymanna a Castorfa – dávní antipodi se stali spojenci kritizujícími společného nepřítele.

Jakkoli si obou mužů vážím a při pohledu na volbu jejich nástupců mám rovněž jisté pochybnosti, nedokážu se zbavit pocitu, že z nich mluví tradiční pocit zneuznané ješitnosti a syndrom ředitelů srostlých po letech se svou židlí. Přitom právě oni dva se o práci a režijní nabídky určitě bát nemusí.