Co vám sociální sítě dávají a berou?

Dominika Gawliczková, cestovatelka

Coby „Dominika na cestě“ má na Facebooku 32 tisíc fanoušků

Už jsem za ně ráda

Facebooku jsem se vyhýbala pěkně dlouho. Okolí mě pořád lámalo, že bych se tam mohla dělit o své zážitky z cest, ale já se bála, že bych i tak musela být až příliš osobní. A bez osobního profilu nešla založit stránka, což mě štvalo. Nicméně jsem to zkusila, stránku nazvala Dominika na cestě a dala na ni první zážitek z cest, pak druhý, třetí… a čtenáři začali na mé zápisky neuvěřitelně reagovat. Ani jsem se nenadála a najednou byla na světě první knížka, teď dělám na druhé. Do toho se přidaly cestovatelské přednášky, o kterých se lidé dozvědí opravdu jenom přes Facebook. Dnes už jsem ráda, že ho mám.


Marpo, raper a bubeník

Například na Facebooku má 137 tisíc fanoušků

Šetří peníze a berou čas

Coby interpretovi mi sociální sítě daly možnost těsného kontaktu s fanoušky. Najednou například vůbec nepotřebuju tlačenku v různých médiích; dost často se stává, že dokážeme vyprodat koncert jen díky zveřejnění události na sítích a tím pádem neutratíme zbytečné peníze za PR. Ale něco mi i vzaly, samozřejmě. Čas – člověk má tendenci furt do toho čumět. A přímou komunikaci mezi lidmi. S některými už se známe vlastně jenom přes Facebook, Twitter nebo Instagram.


Jindřich Šídlo, novinář, Hospodářské noviny

Má téměř 110 tisíc followerů na Twitteru

Pomáhají leccos pochopit

Sociální sítě vám mohou samozřejmě mnohem víc dát než vzít. (Nechme teď stranou čas, který tu strávíte.) Sociálním sítím jen při troše rozumu dáváte pouze tolik, kolik sami dovolíte, ale získat můžete mnohem víc. Pro mě nejcennější je vhled do myšlení lidí, které v reálném životě nemáte moc šanci potkat. Jistě, je to také „jen“ sociální bublina, ale když k ní tak přistupujete, můžete i leccos důležitého pochopit, přiučit se. Nebo jen někdy upustit páru a pokochat se vlastním důvtipem.


Vladimír Kokolia, výtvarník

Vydal knihu svých tweetů jménem Vyjádření – Vy-já-dření

Realitu

To, co mi dávají, je to samé, co mi berou. A to je, stručně řečeno, realita. Můžu zcela reálně působit a působení přijímat. Vy-já-dření dorazí k pár tisícům lidí, ke mně zase zpětná vazba. I když jde jen o slova, je to reál, dokonce dost živej. O realitu (i o tu živost) ovšem ve stejné chvíli přicházím. Sítě jsou zjevně umělé, člověk je v nich čistě objektem algoritmu. To děsí. Jenže tím tě upomínají, že právě lidský svět je fatálně vyumělkovaný. Konstrukt sociálních sítí vnímám pak jako názornou metaforou konstruktu našeho vnitřního zasíťování.

Podpořte Reportér sdílením článku