Článek

Panama Papers: Jak pral špinavé peníze Radovan Krejčíř

05 / 04 / 2016

České centrum pro investigativní žurnalistiku, které se podílí na odhalování podezřelých kont v daňových rájích v rámci projektu Panama Papers, v pondělí na svých stránkách Investigace.cz uvedlo, že v databázi uniklých dokumentů figuruje i Radovan Krejčíř.

„Česko nemá moc kriminálníků, kteří by byli známí po celém světě. Radovan Krejčíř, který si odpykává pětatřicetiletý trest v Jihoafrické republice za únos, pokus o vraždu a obchodování s drogami, takovým kriminálníkem je. V databázi Panama Papers lze najít mailovou korespondenci z roku 1998, kdy si vyvedl peníze z vlastní firmy Corado Holding do své druhé firmy jménem Ducane Finance na Britských Panenských ostrovech. Přestože se případem podezřelé transakce zabývala policie, soud na ní neshledal nic, co by porušovalo zákon,“ uvedl server.

V knize Padrino Krejčíř – Gangster, která vyšla loni v září, jsou popsány detaily celé operace. O co šlo? Radovan Krejčíř měl v roce 1997 přes čtvrt miliardy korun, ale nechtěl je zdanit. Tak si je urychleně převedl do Švýcarska. Na účet firmy Ducane Finance. Tu si nechal založit v daňovém ráji na Britských panenských ostrovech. Ale konto měla firma v ženevské bance Union Bank of Switzerland. K účtu číslo 792287 měl Krejčíř neomezené dispoziční právo.

Citace z knihy

  1. 5. 1997 převedl Krejčíř 258 milionů korun z peněz utržených za prodej akcií Teplárny Otrokovice do Švýcarska na účet firmy Ducane Finance.

Druhý den, tedy 14. 5., nechal vyměnit 103 milionů korun na marky. Takže tam leželo 5,7 milionu marek. Téhož dne nechal vyměnit 155 milionů korun na dolary, a na dolarovém podúčtu pak bylo 5,1 milionu dolarů. Tři měsíce poté, 28. 8., proměnil 13,9 milionu korun na švýcarské franky. Těch tam tedy měl 617 tisíc.

Ještě v srpnu, 14. 8., jako předseda představenstva Corado Holdingu uzavřel s firmou Ducane Finance smlouvu o nákupu akcií úplně neznámé firmy Rogets Investment. Tato společnost byla registrovaná na Seychelách. A byla to jen prázdná firma. Nic cenného neměla. Vznikla jen proto, aby mohl Krejčíř doložit, že za ty peníze opět kupoval nějaké akcie.

Nominální hodnota jedné akcie firmy Rogets byla stanovena na jeden milion korun. Cena za všechny akcie Rogetsu tak dosáhla v přepočtu 271 milionů korun. Ale šlo o nelikvidní akcie. Nikde se s nimi neobchodovalo. Neměly žádnou hodnotu. Peníze však neležely na účtech Ducane věčně. Kolotoč převodů pokračoval.

O rok později převedl Krejčíř 5,8 milionu marek a 2,9 milionu dolarů na účet firmy Telsys Contractors, která měla konto také v ženevské bance Union Bank of Switzerland. Zbytek peněz pak putoval na další Krejčířovu společnost, Omskirk Investment, která měla účet v Curychu v bance Coutts.

Tohle všechno začali policisté zjišťovat dva dny před Vánocemi roku 1997, a to tím, že se rozhodli stíhat Krejčíře za podvod s akciemi Teplárny Otrokovice. V roce 2001 pak stíhání překvalifikovali na krádež.

„Nákupem zcela nelikvidních akcií firmy Rogets došlo k odčerpání značných finančních prostředků obchodního kapitálu společnosti Corado Holding, a tím i ke ztížení plnění závazků vůči stávajícím věřitelům firmy Corado Holding. Podle našeho závěru jde o trestný čin krádeže. Krejčířovi se tak podařilo zcizit částku 271 milionů korun,“ uvedl důstojník policie Zbyněk Bezděk.

Když se v místnosti opavské kriminálky rozsvítila světla a všichni odtrhli oči od tabule, kde se celou dobu promítaly složité převody peněz, vzal si slovo státní zástupce.

„Chtěl bych poděkovat švýcarské justici za pomoc, kterou nám v celém případu poskytla. Zejména vyšetřujícímu soudci Claudu Wengerovi, který je tu dnes s námi,“ pronesl jeden z ostravských státních zástupců a ukázal na staršího prošedivělého muže. Ten vstal, mírně uklonil hlavu na znamení pozdravu a pak ráznou němčinou dokončil celý příběh Krejčířových milionů:

„Když jsme dostali podklady od vašich policejních orgánů, vypadalo to, že to bude jasný a jednoduchý případ. Ale zdá se, že tu máte zdatného soupeře. Ten podnikatel z Českého Těšína má opravdu kuráž. (...) Nakonec jsme usoudili i my, že jde o vážný zločin podvodu a praní špinavých peněz, takže jsme vedli samostatné vyšetřování. V lednu 2001 jsme české justici předali žádost o právní pomoc. A proto jsem tu, abych se zúčastnil výslechu několika podezřelých lidí, kteří Krejčířovi pomáhali zakrývat podvod.“

Claud Wenger byl ctihodný muž, který už léta pracoval v úřadě ženevského soudního dvora. Patřil k těm zkušenějším. „Zjistili jsme, že minimálně od 19. ledna 1999 docházelo k odčerpávání peněz z účtů Krejčířovy firmy Telsys. Máme doklady, že nechal převést 760 tisíc dolarů a 400 tisíc marek na účet curyšské banky Coutts, jehož držitelem je jakýsi Jaroslav Kovář. Ty pak byly 26. června 2000 převedeny na účet znějící na jméno lichtenštejnské firmy Canim Foundation Vaduz. Jeho oprávněným představitelem je opět Jaroslav Kovář,“ přednesl Wenger.

Vyšetřovatel Bezděk doplnil, že Kovář je obchodní partner Krejčíře. „Ale zatím toho o něm víme málo. Musíme se na něj ještě zaměřit. V žádném případě nefiguruje v případu teplárny. Je to evidentně jen další Krejčířův muž na další špinavou práci,“ řekl Bezděk.

„Na každý pád jsme 29. listopadu 2000 dohledané částky u Coutts Bank na účtech Jaroslava Kováře, ale také peníze na účtech Krejčířovy firmy Omskirk zablokovali. U Kováře evidujeme 223 tisíc dolarů. Na Krejčířově účtu je 5,3 milionu dolarů,“ uzavřel poradu Claud Wenger, vyšetřující soudce ze Ženevy.

Krejčíř řádil jako pominutý. Byl celý bez sebe. Nepředpokládal, že se Bezděkovi podaří rozmluvit Švýcary. Natož že ho sama švýcarská justice začne nahánět kvůli praní špinavých peněz.

Nejvíc ho ale vytáčelo, že nemůže na svůj účet. Švýcaři mu tam zmrazili v přepočtu nějakých 160 milionů korun. Když seděl na policii a odpovídal na otázky, cedil slova mezi zuby. Policajty opravdu z hloubi duše začal nenávidět. „Vždyť vám říkám, že je to celý nesmysl. Jak jsem mohl s akciemi podvádět?“ rozohnil se Krejčíř na svém prvním výslechu.

A jak případ skončil?

Krajský soud v Ostravě zprostil Krejčíře v březnu 2010 obžaloby ze zneužívání informací v obchodním styku. 272 milionů korun, které vyvedl z prodeje akcií Tepláren Otrokovice na švýcarská konta, mu tak zůstala. Krejčíř podle obžaloby vyvedl peníze do Švýcarska machinacemi s akciemi.

V listopadu 2010 zprošťující verdikt potvrdil i Vrchní soud v Olomouci: „Nebylo možné objektivizovat hodnotu zahraničních akcií z dostupných materiálů, proto se nepodařilo prokázat tvrzení obžaloby, že akcie měly nulovou hodnotu, a tedy že by si Krejčíř počínal nezákonně. Proto jsme museli rozsudek krajského soudu potvrdit,“ prohlásil mluvčí Vrchního soudu Petr Angyalossy.

Galerie (1) Diskuze Sdílet

Autor také napsal

Mohlo by Vás zajímat