Komentář

Katalánský problém ohrožuje celou Evropu

02 / 10 / 2017

Proti případnému kolapsu páté největší ekonomiky EU by byla řecká krize jen procházka růžovou zahradou. Španělská vláda však nepřiměřenou reakcí na separatisty situaci jen zhoršuje. Silou se tento boj vyhrát nedá.

Proti případnému kolapsu páté největší ekonomiky EU by byla řecká krize jen procházka růžovou zahradou. Španělská vláda však nepřiměřenou reakcí na separatisty situaci jen zhoršuje. Silou se tento boj vyhrát nedá.

Současné dění ve Španělsku se řadí mezi ty případy, v nichž není rozumné odsoudit žádnou ze zúčastněných stran. 

Katalánsko je regionem se svébytnou kulturou i jazykem a jakkoli můžeme pochybovat o prozíravosti separatistických tendencí, těžko lze Kataláncům upírat nárok rozhodnout, jak chtějí do budoucna žít. 

Zbytek Španělska stejně pochopitelně nestojí o ztrátu významného území a krizi, do jaké by to jejich zemi uvrhlo. A španělský premiér Mariano Rajoy zajisté nechce vstoupit do dějin jako slaboch, jemuž se rozpadl stát pod rukama.

Ať by Madrid udělal v souvislosti s nedělním katalánským referendem o nezávislosti cokoli, nemohl z nastalé situace vyjít dobře. Avšak i prohrát se dá různými způsoby. Rajoy si vybral ten nejhorší, a to hned z několika důvodů. 

Obrázky policistů bijící demonstranty se zdviženýma rukama a napadání lidí stojících před volebními místnostmi nepatří do civilizované Evropy. Centrální vláda může donekonečna opakovat, že šlo o nezákonné referendum, a bude mít pravdu. 

Ze strany separatistů zjevně docházelo k provokacím. Nic z toho však nemůže ospravedlnit brutalitu zásahu vůči lidem, kteří se sami násilí nedopouštěli. Ve vyhrocené situaci k excesům muselo dojít a Rajoy to měl předvídat.

Nepředvídal nebo situaci podcenil, a proto prohrál v bitvě propagandy. Krev stékající po obličeje postarší ženy se vtiskne do paměti mnohem silněji než soudní dekrety o ilegálnosti hlasování. Co hůře, nepřiměřená reakce centrální vlády udělala stoupencům jednotného Španělska medvědí službu. 

Podle dosavadních průzkumů se mírná většina Katalánců do nezávislosti nijak nežene – jenže i velká část odpůrců nezávislosti či nerozhodnutých si přeje řešit věc referendem. Pohled na krajany bezdůvodně bité policií může jejich nadšení pro společný stát podstatně snížit.

Rajoy si uškodil také z politického hlediska. Populistická opoziční strana Podemos nepodpořila odtržení přímo, leč její vedení se postavilo za právo na referendum a ostře odsoudilo policejní zásah.

Budou si to pamatovat nejen Katalánci, kteří tvoří šestinu španělských voličů, ale také centrální vládu nijak nemilující Baskové a Galicijci.

 

Evropský kontext

Aby nebylo problémů málo, víkendové události komplikují situaci pro mezinárodní společenství, zejména pak Evropskou unii.

Katalánská nezávislost je tím posledním, co Evropa potřebuje. Nešlo by „jen“ o politickou destabilizaci celé Unie a povzbuzení dalších nacionalistických proudů, ale především o dopady, jaké by ztráta regionu s největším nominálním HDP měla na už tak křehké hospodářství Španělska.

Násilné zásahy proti Kataláncům představují vodu na mlýn separatistů. Unie, která podporovala nezávislost Východního Timoru, Kosova i Černé Hory, se v tomto případě dostává do schizofrenního postoje a každý přešlap madridské vlády to jen zvýrazní. 

Skutečné odtržení Katalánska není přinejmenším ve střednědobém výhledu reálné, zato hluboká krize celé země ano – a proti případnému kolapsu páté největší ekonomiky EU by byly řecké problémy jen procházka růžovou zahradou.

Snaha o zachování současného stavu má naději na úspěch jen tehdy, pokud většina Katalánců zůstane přesvědčena, že jejich místo je uvnitř španělských hranic. 

Kroky Mariana Rajoye směřují bohužel k opačnému účinku. A silou lze v tomto případě jedině prohrát.


Autor je publicista a ředitel vývojářské firmy Blue M
 

Galerie (1) Diskuze Sdílet

Autor také napsal

Mohlo by Vás zajímat