Plodný život v blbé době

Paní Marie bydlí celý život v domě, v němž se narodila. Paní Marie má malé auto, kterým každý týden jezdí ke kadeřnici. Paní Marie pravidelně nakupuje pastelky a čtvrtky pro pětiletého pravnuka, nápaditého a tvořivého. Paní Marie denně kouká na zprávy a přesně ví, co se kde děje. Paní Marii bude dvaadevadesát, je legendou české keramiky, jednou z hvězd bruselské výstavy EXPO 58 a brilantní vypravěčkou o časech, které… vodnes čas.

Výlet do Bruselu! Pár dní na Západě, ve velkém světě!

Marie si pro tu příležitost nechala ušít nový kostýmek. Elegantní, světlý, s drobným vzorkem. Taky nové střevíce si koupila, pochopitelně. „Byla jsem přesvědčená, že když jedu na Západ, musím být slušně oblečená!“

V letadle do Bruselu s ní cestovali i další umělci, kteří se podíleli na přípravě československého pavilonu na světové výstavě. A taky několik estébáků, kteří skupinu rovnou varovali: „Ani se nepokoušejte navazovat kontakty s nějakými českými emigranty, jinak si to šeredně odskáčete!“

V Bruselu pak Marie zažila šok. „Bylo tam tak čisto! Všechny rohy byly takové nějaké ,vylakované‘. My byli z Prahy zvyklí, že je všude špína a odpadky. Anebo ti lidi tam, jak byli uvolnění! Úplně samozřejmě si zouvali boty a máchali bosé nohy ve fontánách na ulici.“

Marie pochopila, že nákup kostýmku, jakkoliv elegantního, byla chyba. Že i když ji nové střevíce odporně tlačí, zout si je prostě nedokáže. A že ten velký svět, Západ, je pro ni obrovskou neznámou. „My tenkrát nic neznali, nevěděli jsme, jak to venku chodí.“