Příběh

Kniha? Obraz? Investice? Uděláme Havla jinak!

14 / 02 / 2016

Otevírám velmi zvláštní, těžkou knihu v kovové vazbě. „Tak co?“ pozoruje mě trojice třicátníků, kteří se rozhodli vydávat bibliofilie, čímž trochu překvapili i sebe samotné. „Nádhera,“ přikývnu. „Kolik stojí?“ Prý dvanáct tisíc korun. Rozhodně mě ta částka nepohoršuje. A to jsem ještě nevěděl, že tohle dílo získá koncem dubna ocenění Nejkrásnější kniha roku.

Otevírám velmi zvláštní, těžkou knihu v kovové vazbě. „Tak co?“ pozoruje mě trojice třicátníků, kteří se rozhodli vydávat bibliofilie, čímž trochu překvapili i sebe samotné. „Nádhera,“ přikývnu. „Kolik stojí?“ Prý dvanáct tisíc korun. Rozhodně mě ta částka nepohoršuje. A to jsem ještě nevěděl, že tohle dílo získá koncem dubna ocenění Nejkrásnější kniha roku.

Otevírám velmi zvláštní, těžkou knihu v kovové vazbě. „Tak co?“ pozoruje mě trojice třicátníků, kteří se rozhodli vydávat bibliofilie, čímž trochu překvapili i sebe samotné. „Nádhera,“ přikývnu. „Kolik stojí?“ Prý dvanáct tisíc korun. Rozhodně mě ta částka nepohoršuje. A to jsem ještě nevěděl, že tohle dílo získá koncem dubna ocenění Nejkrásnější kniha roku.

Listovat překrásným vydáním Havlovy básnické sbírky Antikódy by byl zážitek, pokud by se tedy člověk dokázal zbavit pochybností. Nemám mastné ruce? A nemůže se stát, že nějakou stránku pokrčím? Opatrně, říkám si. Hlavně opatrně!

Bibliofilie z nakladatelství Teapot si nikdo příčetný nebude číst v autobuse cestou do práce. No jo, ale kde si je lidé čtou? A jací ti lidé jsou?

„Sám bych si to nejspíš nepořídil,“ uvažuju polohlasem, „nevěděl bych, co s tím. Ty knihy jsou až příliš vzácné na to, abych jimi pravidelně listoval… Řekněte mi, kdo takové bibliofilie vlastně kupuje?“

Slovo si bere Lukáš Novosad: „S tím mám osobní zkušenost,“ zasměje se tento novinář a občasný překladatel z lužické srbštiny: „Jako vůbec první velkou bibliofilii jsme totiž vydali Černou vzducholoď, báseň Jiřího Suchého...“

… ano, vím. Už tato kniha vzbuzovala pozornost – cena sedm tisíc korun, všech sto dvacet kusů do roka zmizelo.

„Já s tou knížkou objel republiku,“ pokračuje Lukáš Novosad, „a spoustu zákazníků potkal. Postupně mi došlo, že neexistuje jeden určitý typ zájemců, protože nakupoval kdokoli, komu jsme se trefili do vkusu. Uvědomil jsem si dobrou věc – že je velké množství Čechů, kteří mají chuť koupit klidně i velmi drahou knížku. Byl jsem na sídlištích, kde si chlapi chodili vyzvednout Černou vzducholoď v teplákách. Prodával jsem ji staré paní, pro kterou byl Jiří Suchý za normalizace majákem a říkala, že kdyby ze země odešel on, odejde taky… Potom přišla paní, která váhala, co dát manželovi k Vánocům, a rozhodla se pro kombinaci nového auta a Jiřího Suchého, takže příběhy byly různé. Spojovala je jen úcta k Suchému, která šla napříč generacemi.“

Našel se i zdánlivý podivín, který koupil sedm kusů, utratil tedy padesát tisíc, jenomže ono to bláznivé nebylo – bibliofilie jsou investicí. Na světě je takových knih jen pár desítek, a dokonce i jednotlivé kusy se mezi sebou nepatrně liší; každý má své číslo, každý je originál. Jakmile se vyprodají, tak konec, dotisk nebude.

„Část zákazníků tudíž nevylučuje, že to jednou prodá,“ vědí nakladatelé. „Nespekulují přímo s tím, že by kniha měla výnos pět procent ročně, ale tuší, že za dvacet let určitě nebude mít nižší hodnotu než teď, začátkem roku 2016...“

 

Zkusme to!

Ten nápad dostal advokát Rudolf Leška: „Víte,“ vzpomíná, „trochu jsem se znal s Vladimírem Benešem – významným nakladatelem, který pracoval pro státní nakladatelství Lyra Pragensis a od roku 1990 vedl vlastní značku Bonaventura. Občas jsem od něj knihu koupil, dostával katalogy. A jeden takový katalog před pěti lety nejspíš rozhodl o tom, že jsem se svými přáteli přebral štafetu.“

 
57b732799c403fee6080c956 MEDIA_ITEM image
Bibliofilie. Podle slovníkové definice: 1) knihomilství, sběratelství vzácných nebo krásných knih a tisků 2) vzácná či krásná kniha nebo tisk.

 

V katalogu z roku 2011 totiž stálo, že je poslední: Objednávejte teď, později možná nebude šance.

Vladimír Beneš se rozhodl pro odchod do důchodu. Ubývalo mu energie, a přitom by jí potřeboval více, protože prosadit se v Česku s bibliofiliemi bylo stále těžší. Staří sběratelé vymírali, mladí nepřibývali, knih vycházelo méně a méně.

Rudolf Leška měl výhodu, že nepotřeboval rychle vydělávat. Coby advokát se úspěšně věnuje autorskému právu a k umění měl vždycky blízko, vystudoval divadelní vědu. „Začal jsem vážně uvažovat o tom, jestli by nebylo zajímavé ten podnik koupit a provozovat dál,“ vysvětluje.

Oslovil dva kamarády – Lukáše Novosada, který kdysi studoval literaturu, a Martina Nedvěda, který je z rodiny muzikantů a živí se prodejem licencí na hudbu. I toho nápad na vydávání bibliofilií nadchl. „Mám rád zajímavé věci bokem,“ říká, „i když nedávají velký finanční smysl, což byl tento případ. Najednou mi došlo, že jsem byl celý život ignorant, když jsem knihy považoval za pouhé nosiče textů. Uvědomil jsem si, že teď můžu být u zrodu takových, v nichž je forma možná důležitější než obsah.“

Zajímá mě: „Nepodobá se bibliofilie tak trochu vinylové desce, jejíž poslech nabízí posvátnější zážitek?“ Martin Nedvěd opatrně přikývne: „Jistě, nosič ovlivňuje zážitek, ale knižní bibliofile jsou přeci jen o dost exkluzivnějším zbožím než deska.“

Jde například o to, že když je o vinylové album zájem, můžete ho lisovat donekonečna, což v případě bibliofilií možné není – tady je jasný strop. „Vezměme si například právě Havlovy Antikódy,“ ukazuje Rudolf Leška na bichli, kterou jsem raději už odložil: „Ty jsme se rozhodli vytisknout ve sto padesáti kusech – a jakmile všechno prodáme, končí náš zisk.“

Vydat tři stovky kusů, nejednalo by se o bibliofilii. Vydat naopak kusů jen třicet, šlo by o sběratelskou bombu, ale taková kniha by musela stát obrovské peníze – byl by to podnikatelský risk s nejistým koncem. „A mimochodem,“ dodává Rudolf Leška, „i kdybychom snad dotisk Havla udělat chtěli, což nechceme, nikdy už do něj nebudeme mít stejné litografie. Kámen, ze kterého se v dílně tiskly, je obroušený. Muselo by se to udělat nově, trochu jinak.“

 

Nedělat kompromisy

Mistři knihvazači i mistři tiskaři. Mistři písmolijci i mistři knižní grafici… Za každou bibliofilií je práce řemeslníků, kterých zbývá jen málo. „To je jedna z věcí, které nás na tom baví,“ přikyvuje Rudolf Leška: „Pomáháme snad zachovat tradici české bibliofilské tvorby. Pokud se bude dařit nám, dostanou tihle mistři práci, mladí v tom uvidí nějakou budoucnost a třeba to po nich převezmou...“

Zdá se, že všichni tři začínající nakladatelé tak trochu trpěli faktem, že ačkoli úspěšně pracují ve svých oborech, nezůstává po nich nic hmatatelného: „Vždyť já jakožto advokát jenom prodávám svůj čas,“ řekne v jednu chvíli Leška.

„A co já,“ přidá se Nedvěd, „když obchoduju s právy na hudbu, což je naprosto virtuální? U bibliofilií se mi líbí ta všudypřítomná ruční práce – a to, že pak lidi oceňují výsledek. Zatím jsem se nesetkal s nikým, komu by se ty knihy nelíbily.“

Mnohem spíše nežli k vinylové desce sedí přirovnání dejme tomu k nábytku. Pěkná židle se dá koupit i v IKEA, ale bibliofilie je jako židle, kterou si necháme vyrobit na zakázku – nejprve oslovíme designéra, pak jdeme za skvělým truhlářem, domů si odvezeme jedinečný kus.

Nakladatelé z Teapotu se knihy rozhodli vyrábět moderněji, než je zvykem, vymýšlejí různé zlepšováky. „Ale nejde jen o nás tři,“ upozorňují, „pro výsledek jsou důležitější jiní lidé, a to editor textu, pak výtvarník, který se postará o obrazový doprovod, a hlavně grafik, který vymyslí, jak to má celé vypadat.“

Pro ně je touto klíčovou osobou grafička Johana Kratochvílová, se kterou vždy několik měsíců plánují každý detail. Mimo jiné onu kovovou vazbu, o níž byla řeč a která zdobí padesátku dražších výtisků Havlových Antikódů (sto zbylých kusů je v papírové vazbě s koženým hřbetem, ty se prodávají po osmi tisících). „Je to zvláštní slitina z Anglie, na které například téměř nezůstávají otisky prstů,“ vysvětluje Rudolf Leška, načež začne mluvit o papíru: „Dlouho jsme přemýšleli, který se bude hodit, a nakonec jsme zvolili velmi drahý italský typ s příměsí bavlny...“

Ano, všiml jsem si, jak je jemný na dotek.

„V každém výtisku jsou papíry za stovky korun. Mohli bychom koupit i jiný, docela dobrý, který by stál desetkrát méně, ale principem naší práce je, že pokud možno neděláme kompromisy.“

Což platí všeobecně – Teapot by dokázal vytisknout Antikódy jednodušeji a levněji, přičemž výsledek by se příliš nelišil. „Tipuju,“ střílí od boku Rudolf Leška, „že by se pak kniha podobala z osmdesáti procent té, kterou jsme vyrobili, a stála by jen čtvrtinu. Jenomže právě těch dvacet procent navíc dává knize obrovskou přidanou hodnotu.“

 

Havlovi by se to líbilo

Bibliofilie nekupují ani tak vášniví čtenáři, jako spíše sběratelé výtvarného umění. Zásadní otázka tedy zní, jaké obrazy budou text doprovázet – a Antikódy se staly výzvou pro jednačtyřicetiletého malíře Štefana Tótha.

„Jak se snažíme o modernější přístup,“ vysvětlují nakladatelé, „tak u obrazů jsme se rozhodli, že budou vyjímatelné. Mimo jiné proto, že čile funguje černý trh s litografiemi, které někdo vyřeže z bibliofilií a prodává samostatně, což nechceme podporovat. Proto nás napadlo tohle. Pokud chcete, můžete obrazy nechat v knize, ale máte-li zájem, pověste si je na stěnu. Je to na vás.“

Antikódy jsou na trhu od podzimu, každý týden se pár kousků prodá. Jeden výtisk dostal Ivan Havel a ten pravil, že když jeho bratr básně psal, bral je jako hru – hledal, co mu dovolí psací stroj. „Václav k té činnosti nepřistupoval jako k čemusi smrtelně vážnému,“ dodal. „A že si s tím teď někdo hraje dál, to by se mu líbilo.“

Rozjezd nakladatelství je tedy slušný. „Zatím věříme,“ říká Rudolf Leška, „že jednu velkou knihu ročně zvládneme. K tomu pár menších a levnějších, a tímhle stylem vyděláme na provoz a zaplatíme člověka, který se knihám bude věnovat naplno.“

Záleží na tom, jestli se jim povede přesvědčit vrstevníky, aby o krásných knihách, a ještě lépe o jejich sbírání, začali přemýšlet.  A pokud se to nepovede? „Zbude ten příjemný pocit, že po nás něco unikátního zůstalo.“ •

Galerie (7) Diskuze Sdílet

Autor také napsal

Mohlo by Vás zajímat