Rozhovor

Člověk stvořil robota a rektor odvolal ředitele

20 / 06 / 2018

Po odvysílání dokumentu o vzniku Českého institutu informatiky, robotiky a kybernetiky ČVUT odvolal rektor Vojtěch Petráček zakladatele a šéfa tohoto institutu Vladimíra Maříka – vědce, podnikatele a jednu z nejvlivnějších postav české vědy a výzkumu. Co si o tom myslí autorka dokumentu Zora Cejnková a za jakých finančních okolností její dokument vznikal?

Po odvysílání dokumentu o vzniku Českého institutu informatiky, robotiky a kybernetiky ČVUT odvolal rektor Vojtěch Petráček zakladatele a šéfa tohoto institutu Vladimíra Maříka – vědce, podnikatele a jednu z nejvlivnějších postav české vědy a výzkumu. Co si o tom myslí autorka dokumentu Zora Cejnková a za jakých finančních okolností její dokument vznikal?

Časosběrný dokument s názvem A člověk stvořil robota odvysílala Česká televize dne 29. května, následovalo odvolání šéfa institutu Vladimíra Maříka. Podle rektora Petráčka je dokument neobjektivní a jen přiživil spory na univerzitě okolo vzniku institutu, nicméně hlavním důvodem pro odvolání ředitele prý nebyl. Bývalý ředitel ústavu Mařík má na obě věci opačný názor: právě tento dokument byl podle něj rozbuškou pro jeho odvolání a zároveň i dobrou reklamou pro školu. Rektor ČVUT popsal svůj postoj v otevřeném dopise odvolaný ředitel v sérii rozhovorů pro média (například zde a zde).

 

Čekala jste, že váš dokument A člověk stvořil robota (k zhlédnutí zde) spustí takovou reakci?

Celý projekt jsem začala točit jako takový pozitivní akademický film. Podprahově teď v některých médiích zaznělo, že to je PR. Vůči tomu se musím zásadně ohradit. Sama jsem si téma našla, když akademický senát ČVUT schválil vznik centra robotiky (Český institut informatiky, robotiky a kybernetiky, anglická zkratka CIIRC – pozn. red.). Sama jsem partu lidí okolo pana Maříka kontaktovala a oni souhlasili. Čekala jsem, že naplnění myšlenky institutu bude trvat několik let, proto jsem se rozhodla pro časosběrnou metodu natáčení. Moje podmínka byla, že budu pracovat nezávisle na tom, co chtějí nebo nechtějí. Samozřejmě, že když budou o nějakou konkrétní událost hodně stát, tak ji natočím, ale v principu je celý film moje autonomní práce. Postupně během natáčení vykrystalizovala skupina vědců, silných osobností, kteří ve filmu vystupují jako hlavní hrdinové. Slíbila jsem, že až bude film hotový, budou mít jeho aktéři možnost ho vidět a autorizovat, aby mohli korigovat případné chyby a nesmysly. A takto jsme do toho šli. Natáčení skončilo někdy na jaře 2017. 

 

Vrátím se k původní otázce – čekala jste, že film vyvolá bouři, která povede k odvolání ředitele ústavu Maříka?

Když se projekt rozjel, nevypadalo to nijak dramaticky. Ale jakmile vědci získali na založení institutu peníze, začalo se vše kolem něj přiostřovat. Je to ve filmu zachycené ve zjednodušené formě, ale i tak je to velmi silné až neuvěřitelné. Říkala jsem si, že odezvy na jeho vysílání budou asi zajímavé, ale reakce rektora ČVUT mě přece jen zaskočila. Nečekala jsem, že přijdou výzvy k zastavení vysílání filmu v televizi, pripadá mi to jako za normalizace.

 

K výzvě neodvysílat váš dokument došlo údajně pouhý den před jeho uvedením v České televizi. Proč tak na poslední chvíli, to ten film nikdo dříve neviděl?

To je spíš otázka na pana rektora. On ten film viděl, tuším, v říjnu 2017, kdy byla veřejná předpremiéra na ČVUT. 

 

V té době rektorem ještě nebyl. V říjnu se teprve volil rektor pro další období.

Na té projekci byl, mluvila jsem s ním. Film tehdy viděla řada lidí ze školy.

 

Ve vyjádření k odvolání pan rektor píše, že dokument je neobjektivní, zvažuje podnět Radě ČT, film poškozuje dobré jméno ČVUT. Jinde uvedl, že byl po shlédnutí v šoku.

Do jisté míry má pravdu, že je situace na ČVUT alarmující – ale úplně jinak. Pokud v dokumentu skupina vědců konzistentně pět let říká, že proti schválenému projektu někdo celou dobu skrytým, netransparentním způsobem brojí, je to opravdu alarmující. Ale já bych čekala, že na to bude pan rektor reagovat úplně jinak než odvoláním pana Maříka. Třeba tím, že se zasadí o to, aby se podobný hon neopakoval.

 

Ale rektorem je Vojtěch Petráček až od února 2018…

Já jsem (budoucího – pozn. red.) rektora viděla poprvé až na té projekci v říjnu 2017. Před tím jsme standardně komunikovali s předchozím rektorem Petrem Konvalinkou, který ten film také viděl – s ním jsem dokument řešila, on schválil i jeho finální podobu. Ano, když jste jako rektor osoba odpovědná za celou školu a vidíte ty mimořádně špatné mezilidské vztahy, musíte to řešit. Ale já bych to řešila úplně jinak. 

 

Ve vašem dokumentu jsou kritizovaní odpůrci projektu, ale žádný z nich v něm nemluví. Vystupují v něm jen budovatelé institutu, což je asi hlavní důvod, proč rektor píše o neobjektivním díle.

Ale kdo to je, ti stále zmiňovaní odpůrci? Kdo má výhrady? Ta strana se nijak nezhmotňuje, nikdo nikdy veřejně nevystoupil proti institutu. Takže já to považuji za pouhé chodbové řeči. Pro mě se zjevil až nový pan rektor po konci natáčení, který je – jak sám říká – šokován. Navíc ten dokument nemá investigativní formát, v němž by proti stály dvě nebo více stran. Kdyby byla na začátku filmu položena otázka „Má takový ústav vzniknout?“, točila bych ho jinak. Ale vždyť si sami akademici vznik robotického institutu odhlasovali v senátu, souhlasili s ním.

 

Tady je důležité říct, že původní projekt byl schválený v určitém čase a za určitých podmínek. Například měl být financovaný z evropské dotace (operační program Výzkum a vývoj pro inovace OP VaVpI pozn. red.), k čemuž nakonec nedošlo a začalo se řešit, kdo a jak přispěje.

Ano, škola musela přispět podle aktuálních čísel 230 miliony korun, to je hodně peněz (podle rektora je to přes 437 milionů včetně daně plus další výdaje – pozn.red.). Ale to je zástupný problém, vytržený z kontextu. Mařík přinesl miliardu od vlády a hlavně dokázal sestavit kvalitní vědecké týmy. Mají moderní dům, který škole zůstane a bude tam do budoucna. Sídlí tam rektorát, další části…

 

I to je součástí té bitvy, jejíž aktéři se tváří v tvář neshodnou ani na základních počtech, korunách a metrech čtverečních.

Na ČVUT to je tak personálně rozjitřené, že jsem sama zvědavá, jak to dopadne. Doufám, že to profesor Mařík ustojí a vrátí se do čela ústavu, kam patří.

 

Vraťme se k vašemu filmu. Začal vznikat už v roce 2013, v Akademickém senátu ČVUT se začal řešit den po odvysílání v televizi. Profesor Mařík tam uvedl, že se film připravoval léta jako časosběrný dokument, podobné vznikly i pro jiné vědecké projekty z dotací OP VaVpI, dokument prošel schvalováním v České televizi a na Úřadu vlády. Skutečně se film začal točit jako součást evropské dotace a nakonec jej schvaloval i úřad vlády? 

O žádné dotaci nic nevím. Ten film většina akademické obce ČVUT bere jako prezentaci školy. Dostříhala jsem jej loni v létě, s Úřadem vlády jsem opravdu nic neřešila. Před odvysíláním v televizi film viděla řada lidí, tehdejší rektor Konvalinka jej schvaloval. Teď se tomu musím pousmát. Tvrdím, že odvysílání filmu byla jen záminka pro odvolání profesora Maříka. Teď to vypadá, že ten film je nějaký drsný, padají v něm hlavy. Ale to tak není. Pro televizi to byla standardní akvizice, film prošel standardním schvalováním. 

 

V titulcích jsou uvedení jako majitelé autorských práv ČVUT a společnost Certicon (největším akcionářem společnosti je podle obchodního rejstříku Vladimír Mařík – pozn.red.).

Výrobcem díla jsem byla já, respektive moje společnost (KMB International Films – pozn. red.). Producenty byli ČVUT a Certicon, který v tom složitém období udělal pro realizaci myšlenky robotického institutu mnoho. To já jsem poradila panu Maříkovi, aby se Certicon stal koproducentem, jako producent totiž máte určité povinnost, ale i větší práva – film nejde tak snadno umlčet.

 

Ve veřejném registru smluv jsou uvedené dvě smlouvy z loňského května mezi ČVUT a vaší společností na režii a výrobu filmu na zhruba 160 tisíc korun (zde a zde). To mi přišlo na vznik takového dokumentu málo, asi nešlo o celý rozpočet filmu.

Ne, za takové peníze by se takový film natočit samozřejmě nemohl, financovalo se to průběžně. Ale abych zahnala nějaké možné duchy, ty peníze nešly z  rozpočtů na vědu a podobně. Hlavním producentem byla ČVUT, zdroje byly, pokud vím, různé, zejména z průmyslové spolupráce. Ale já jsem režisérka a přihrádky, ze kterých se dokument platí, neřeším. 

 

Film byl dokončený již loni. Proč se vysílal v televizi až letos?

Kvůli schvalování. Já jsem už mezitím pracovala na svém projektu Dovolená ve starých časech II., půl roku jsem na dokument neměla čas. Dokončovali jsme jej technicky loni v září, obsahově byl hotový již na jaře. V říjnu se uskutečnila projekce na ČVUT a teprve potom se film nabídl České televizi.

 

Z pohledu režisérky je asi dobře, že její dílo budí emoce.

Proč by se jinak umění dělalo? Každé dílo má vzbuzovat reakce. Já mám zkušenosti, že moje filmy budí buď výrazně pozitivní, anebo naopak silné negativní emoce. V případě tohoto filmu mě  mrzí je to, že byl zneužitý. 

5b2a3e5c9c40c1cfbe9afbaf MEDIA_ITEM image
Zora Cejnková (vlevo) při natáčení série Dovolená ve starých časech.

Zmínila jste Dovolenou ve starých časech II. Můžete ten projekt stručně představit?

První série měla podtitul Dovolená v Protektorátu a získala jsem za ni evropskou cenu za nejlepší televizní formát roku na Eurovision Creative Forum Berlín 2015. Díky za ni, protože se tím potvrdilo, že nejsem blázen, jak psalo pár osvícených kritiků, a že tento formát je životaschopný. Druhá série se odehrává za průmyslové revoluce a bude se jmenovat Dovolená v éře páry. Adaptovali jsme starou továrnu v Žamberku, vytvořili tam strojírnu Kohoutek a naši dělníci tam zažívají klíčové události poslední třetiny 19. století – počínaje prusko-rakouskou válkou. 

 

Připomeňme, že jde o reality show svého druhu. Pokud se nepletu, před natáčením účinkující nevědí, do jaké doby jdou, dva měsíce jsou odstřižení od okolní reality.

Vůbec nevěděli, co je čeká. Já tomu formátu říkám situační drama. Dnešního člověka vystavíte – co nejvěrněji to jde – podmínkám určité doby. A on se s tím vypořádává podle svého rozumu.

 

Předpokládám, že doba páry není kontroverzní jako byl Protektorát.

Doufám, že mi nebudou chodit maily jako tehdy před vysíláním, třeba jestli plánuju točit Dovolenou v Osvětimi. Na druhou stranu jsem si díky tomu užila rozhovory pro New York Times nebo BBC World Service. Bylo to pro mě poučné i po lidské stránce. V první sérii jsme uzavřeli rodinu do izolovaného domu v Beskydech a řekli jim, že je rok 1939. Mnozí si mysleli, že to nebude fungovat. Hodně jsem si o tom četla, mluvila s psychology, psychiatry. Člověk je tak postavený, že si po pár dnech až týdnech na nové prostředí zvykne, přizpůsobí se a snaží se hlavně přežít. Každý se zařídí jinak. Někdo se snaží chovat hrdinsky a nepřítele zahubit, jiný zrazuje a ubližuje. Někdo tomu prostředí podlehne víc, někdo míň.

Galerie (2) Diskuze Sdílet

Autor také napsal

Mohlo by Vás zajímat