Výlet do Ruska

„Chtěl jsem psát hymny a budu psát litanie. Rusko je ta poslední velmoc na světě, která by nás k závisti snad nutila, že nejsme v něm. Bůh zaplať, že ne. Bůh nedej, aby se tak jednou stalo,“ napsal si Vilém Mrštík po své cestě do Nižního Novogorodu v roce 1896.

Poškozený negativ formátu 13 x 18 cm nás přivádí do Ruska před 120 lety. Toho roku se konala korunovace nového cara v Moskvě a také Všeruská průmyslová výstava v Nižním Novgorodu – tu můžeme přirovnat k naší Jubilejní výstavě v Praze o pět let dříve, ovšem expozice v Rusku byla rozsáhlejší a bombastičtější.

Češi s oblibou sledovali aktivity velkého slovanského bratra. Proto nepřekvapuje, že v roce 1896 na výstavu či korunovaci cestovalo několik známých osobností, mezi nimi fotograf František Krátký, který pořídil v Rusku řadu namnoze unikátních snímků, z nichž jeden nyní představujeme.

Pánové ve velmi neevropském oděvu fotografovi pózují před jedním z výstavních pavilonů, který se skví novotou, kolem je až smutně liduprázdno. Dvojici můžeme symbolicky vnímat jako společenství národů velké země, včetně prolínání Evropy a Asie. A takové vyznění zřejmě zamýšlel i fotograf.

Na výstavišti se kolínský fotograf Krátký se vší pravděpodobností setkal s dalším Kolíňákem, dirigentem Františkem Kmochem, který se svou kapelou hrál v Hotelu d`Europe. Teoreticky mohl potkat i Leoše Janáčka a Viléma Mrštíka – druhý jmenovaný zde působil jako dopisovatel deníku Politik, který vydávali Staročeši.

Odpůrce Mrštík, rusofil Janáček

Mrštík pak o své cestě do Ruska napsal nedokončený cestopis, který knižně vydalo až nakladatelství Arkýř v roce 1992 (Cesta do Ruska / Listy z Nižního Novgorodu 1896). Z textu vyplývá, jaké rozčarování Rusko autorovi způsobilo: „Chtěl jsem psát hymny na Rusko a budu psát litanie. Zadobře je se podívat do světa, má-li kdo svůj domov rád, má ho pak rád dvojnásob. Rusko je ta poslední velmoc na světě, která by nás k závisti snad nutila, že nejsme v něm. Bůh zaplať, že ne. Bůh nedej, aby se tak jednou stalo.“

Je zajímavé, že Mrštík se po své cestě stal odpůrcem všeho ruského, kdežto již zmíněný Janáček se ze stejné akce vrátil jako nadšený rusofil.

Negativ, jak vidno, je dosti poškozen, můžeme jej tedy považovat i za příspěvek k diskusi o digitálním čištění. Osobně se domnívám, že fotografie mají právo na svůj původní lesk a autor by snímek jistě neprezentoval se škrábanci a poškozeninami emulze. Jak je možné vracet fotografiím původní čistotu, si lze ověřit na výstavě autorů tří generací a tří stylů s názvem Rusko 1896 – 2016, která je k vidění v pražské Artinbox Gallery do 28. května (autor tohoto textu je jejím hlavním kurátorem, pozn. red.).

---

Historik fotografie Pavel Scheufler se zaměřuje na díla pořízená před rokem 1918. Pro magazín Reportér připravuje seriál Tajemství historické fotografie. Vybírá a komentuje nejzajímavější kousky své kolekce, které zachycují mimořádné události i každodenní život.