Film, který vzbudil Mečiara

Na Silvestra 1993 slaví samostatné Slovensko první rok své existence. Zatímco lidé v ulicích Bratislavy odpalují ohňostroje, v přítmí prezidentského paláce se schází předseda vlády, v podání herce Maroše Kramára, s prezidentem. Kramár vysvětluje, že jeho straně chybí peníze a že potřebuje svého člověka jmenovat ministrem. Když hlava státu odmítá, ukáže premiér na zeď, kde visí prezidentův portrét, a připomene, kdo je kdo. „Já jsem z tebe udělal prezidenta, já jsem si vymyslel tuto republiku. Nebýt mě, ještě stále by zde visel Havel a ne ty,“ říká prezidentovi.

Scéna se objevuje na počátku filmu Únos, který vzbudil v minulých týdnech takové emoce jako snad žádný slovenský snímek za posledních pětadvacet let. I když jména skutečných politických aktérů nejsou ve filmu explicitně zmíněna, je zjevné, že Kramár hraje tehdejšího premiéra Vladimíra Mečiara. A prezidentem, který mu oponuje, má být Michal Kováč – muž, na kterého si většina Čechů vzpomene jen díky tomu, že se na jeho nedávný pohřeb opozdil prezident Miloš Zeman. Pro mnohé Slováky je však Kováč hrdinou, který v devadesátých letech jako jeden z mála vzdoroval autoritářskému premiéru Mečiarovi, i když se to původně v dobách jeho zvolení do funkce prezidenta vůbec nečekalo.

Na cestě k Bělorusku

Snímek režisérky Mariany Čengel-Solčanské Slovákům připomněl dobu, kdy tehdejší americká ministryně zahraničí Madeleine Albrightová označila jejich stát za „černou díru v srdci Evropy“. Zatímco Česko tehdy bylo považováno za zemi, která prošla úspěšnou transformací, na Slovensku vybuchovala auta a zdálo se, že země směřuje kamsi k dnešnímu Bělorusku.

Film Únos vypráví příběh o největší politické aféře té doby. Spor mezi předsedou vlády a prezidentem se v srpnu 1995 vyhrotí tak, že do něj vstoupí tajná služba řízená premiérovým mužem. Její agenti unesou prezidentova syna a v kufru červeného mercedesu jej převezou do Rakouska. Plán je jasný: v Rakousku mají syna objevit místní policisté a následně ho deportovat do Německa, které na něj vydalo zatykač. Prezident má být zdiskreditován a donucen odstoupit. Jenomže tajná služba je řízena amatérsky, jeden z jejích agentů promluví a věci se začnou vyvíjet jinak, než se plánovalo.

K filmu lze mít mnoho výhrad: oproti skutečným událostem obsahuje různé faktické nepřesnosti, některé scény jsou zbytečně přehnané, další domyšlené. Divák neznalý slovenských reálií by ho mohl označit za naivní. Tajná služba unáší prezidentova syna, spolupracuje s mafiány, nakonec nechá vybuchnout nepohodlného svědka – to vše je jako z béčkového politického thrilleru.