Zdravotní klauni: Pohádková medicína

Nové cédéčko Loutky v nemocnici s pohádkovými příběhy Marky Míkové, kterou mnozí znají jako klavíristku a zpěvačku ze skupiny Zuby nehty, znovu připomnělo existenci zdravotních klaunů. Jeden by neřekl, kolik zajímavých lidí se této bohulibé činnosti u nás věnuje: jde do bílých stěn dětského oddělení a pomocí špílců, převleků, muziky a veselých vyprávění krátí chvíli malým pacientům. Marka Míková hraje nemocným dětem loutkové divadlo. Říká tomu pohádková medicína… Ale jsou i jiní: například charismatická písničkářka Terezie Palková se svou tahací harmonikou a nezbytným červeným nosem.

Výtvarníka a hudebníka Petra Nikla napadlo zachytit tento fenomén v písničce Klaun. Petr Nikl má vůbec dobré nápady; nikdy mne kupříkladu nepřestane bavit jeho text o slepeckém psovi, jenž začíná slovy: „Mám ho po slepém, co přestal chodit, tak se nechávám jakože vodit.“ Skladbu o nemocničních bavičích možná napsal pod dojmem slavné úvahy Jana Vodňanského, že „jsou chvíle, kdy i klaun je svým způsobem down“. V písni se totiž Petr Nikl zabývá problémem, co dělat, když ztratí náladu ten, kdo nás měl rozesmát. „Jdu potěšit zdravotního klauna, na lůžku tam sténá, zbarven zeleně. Jdu rozehnat vlastně svoje trauma, když mi bylo blbě, tak on těšil mě.“