Řidiči neberou, ale už umíme flamengo

Je jich patnáct a jsou na cestě dva dny. Startovací podmínky měli všichni stejné. Každý z nich nafasoval do batohu dva tucty plechovek energetického nápoje. Nemají s sebou žádné peníze a čeká je množství checkpointů s neznámými úkoly. Jsou odkázáni na autostop.

Pět českých trojic se vrhlo vstříc dobrodružství jménem Red Bull Can You Make It? Naplnily se jejich předstartovní obavy ze zimy či nedostatku jídla? Magazín Reportér od nich jako jediný z českých médií dostává zaručeně čerstvé zprávy. Živě můžete závod sledovat zde.

Robin Sokol, 22 let, Liberec

Trochu strádáme. Hned na začátku jsme snědli všechny zásoby. A žádné další jídlo se nám zatím za plechovky nepodařilo vyměnit. Vypadá to, že něco málo zhubneme. Stopování ve Španělsku je o dost obtížnější, než jsme čekali. Podařilo se nám vyměnit dvě plechovky za lístky na vlak do Lleidy (asi 130 kilometrů). Pak nás vzali Turci, ale když zjistili, že nemáme peníze, vyhodili nás uprostřed ničeho. Přespali jsme na zahradě u nějaké fabriky a museli vstávat brzo, aby nás nikdo nenašel. V Zaragoze jsme se naučili flamengo. Bojujeme s tím, že místní neumí anglicky.

David Lázňovský, 23 let, Plzeň

Závod se od začátku snažíme si užít. Zahráli jsme si volejbal na pláži v Barceloně, před chvíli jsme si dali brunch s vajíčky. Hned první den jsme chtěli splnit následující z předepsaných úkolů: vyspat se v pětihvězdičkovém hotelu. To se nám podařilo, ale až během druhé noci. Zatím se nám moc nedaří jen přesuny z místa na místo. Spoléhali jsme na stopování, ale asi to budeme řešit jinak. Jednou nám to vyšlo autobusem, na který nám jeden Španěl koupil tři lístky – za dvě plechovky. Celý jeden den plánujeme zůstat na jednom místě a plnit úkoly z challenge listu.

Nikola Havlová, 23 let, Praha

Naše morální podpora a zdorj velké zábavy je Leo: koňská hlava na tyči. Hned v Barceloně se nám podařilo chytit skvělý stop, ale jinak si hodně libujeme v chůzi, každý den nachodíme tak dvacet kilometrů. Ostatně nemáme moc na výběr: lidi ve Španělsku nemluví anglicky a nechtějí nás nabírat. První výměna plechovek za jídlo byla velký zážitek a vlastně asi zatím náš největší úspěch: v pekařství jsme dostali za několik plechovek několik baget. Noci jsou mrazivé, ale zatím jsme to pokaždé zvládli a říkáme si, že v pokračování nás nemůže nic takového zastavit.

Jan Hájíček, 23 let, Praha

Začátek soutěže jsme rozhodně nijak nepřepálili. Všechny týmy odstartovaly a my šli místo toho k moři, kde jsme vyměnili plechovky za rum. Potom jsme se ale z centra Barcelony nemohli dostat, už jsme byli dost naštvaní. Nakonec nám pomohla cedule s nápisem Salida de Ciudad! (Ven z města!). Všichni jsme totálně spálení od sluníčka, což dosud nikdo z nás v dubnu nezažil. Zajímavá byla první noc: tou částí města, kde jsme chtěli přespat, chodilo tolik opilých lidí, že jsme nezamhouřili oka. Vyspali jsme se, až když jsme se přestěhovali před vchod do divadla.

Adam Kadeřávek, 24 let, Praha

Tomášova koloběžka se rozpadla už v Barceloně, Julie si nechala udělat piercing. Jako jediná z nás mluví španělsky, takže za nás všechno vyřizuje. Báli jsme se nedostatku jídla, ale Julie si pořád stěžuje, že je přejedená. Představovali jsme si, že stopování bude lehčí. Ale ve Španělsku je to těžký, lidi umí blbě anglicky, stopování nechápou. Občas nás ale přece mile překvapí: stáli jsme na pumpě uprostřed ničeho, jedna rodina nás naložila, svezla 400 kilometrů až k v Zaragoze a ještě nás nechala přespat u sebe doma a připravila nám královskou snídani.

První díl tohoto seriálu najdete zde, pokračování zde.