Editorial

Pravidla pana V.

18 / 02 / 2018

Šéfredaktor magazínu Reportér představuje nové číslo a vzpomíná na své setkání s Vratislavem Mynářem v jedné pražské kavárně.

Šéfredaktor magazínu Reportér představuje nové číslo a vzpomíná na své setkání s Vratislavem Mynářem v jedné pražské kavárně.

Před pěti lety, když jsem ještě pracoval jako šéfredaktor ve velkých novinách, se mi po prvním kole prezidentské volby ozval muž, který se v esemeskách zásadně podepisoval jako Vráťa. Byl to tehdejší šéf volební kampaně a dnešní kancléř Vratislav Mynář. Chtěl se sejít, abychom probrali pravidla veřejné debaty obou finalistů, kterou naše noviny pořádaly. A také to, co bude následovat po volbách.

Potkali jsme se u oběda v jedné pražské kavárně (sic!). Probrali jsme termín debaty, přibližnou délku i hrubý scénář za pár minut. Domluvili jsme se rychle a hladce i na tom, že ať dopadne volba jakkoli, Vráťův kandidát, pan Miloš, poskytne novinám den po volbě velký rozhovor. Úplně stejnou dohodu jsme ostatně měli i s protistranou, táborem pana Karla.

A protože jsme všechno zvládli během polévky, zbyl nám ještě čas nad řízkem. Pan Vráťa do mě žoviálním a napůl žertovným způsobem dlouho hučel, ať naše noviny v redakčním komentáři podpoří volbu pana Miloše. Já mu v podobně lehkém duchu odpovídal, že to tedy nepůjde, a vysvětloval jsem proč. „Nevadí, třeba si to ještě rozmyslíte,“ smál se pan Vráťa při odchodu, když jsme si podáním ruky stvrzovali dohodu nad všemi termíny.

Noviny nakonec nepodpořily žádného z kandidátů. Já jsem ovšem sám za sebe napsal komentář, proč pro pana Miloše hlasovat nebudu – a ani po pěti letech bych na tehdejších důvodech prakticky nic neměnil. Pan Miloš, jak známo, výrazně vyhrál, doporučení nedoporučení. A pan Mynář (už žádný Vráťa) mi ještě ten den nechal vzkázat (už žádné osobní esemesky nebo telefonáty), že rozhovor s nově zvoleným prezidentem nikdy nebude, po volbě ani později.

V novinářské profesi jsou různé napjaté a konfliktní situace s politiky celkem běžné. Přesto pro mne byla tato v zásadě banální provozní historka docela poučná. Pochopil jsem, že podaná ruka, dohoda a vůbec pravidla pro pana Vráťu zjevně mnoho neznamenají.

Takže bych vlastně neměl být překvapen ani tím, od jakých lidí a subjektů se panem Vráťou vedený spolek přátel pana Miloše nechává podporovat. Přesto mi zjištění kolegy Jiřího Štického, která najdete zde, trochu vyrazila dech. Ostatně, posuďte sami…

Milé čtenářky, milí čtenáři, přeji vám krásný zbytek zimy, spoustu důvěryhodných lidí kolem a také příjemné čtení. •

 

P. S.: Příští číslo vychází 12. března.

Galerie (1) Diskuze Sdílet

Autor také napsal

Mohlo by Vás zajímat