Kterak Václav Sisel literární poklad zachránil

Nepíše se o něm v učebnicích ani v historických monografiích, přesto patří do české literatury dvacátého století jako zachránce a uchovávatel. Václav Sisel, obyčejný vězeňský dozorce z pražského Pankráce. Nebýt jeho, česká literatura by kupříkladu neznala Zahradníčkovu básnickou sbírku Dům strach. Příběh Václava Sisla sestavený z jeho zápisků, synových vzpomínek i dalších svědectví je ovšem též příběhem nečernobílých poměrů ve věznicích padesátých let.

Jawa stopětasedmdesátka se dvěma pasažéry míří úzkými silničkami k Jílovému. V Kamenném Přívoze přejíždí řeku Sázavu a stoupá směrem ke Krňanům. Je sobota 30. března 1968. Začátek jara. I toho politického. Noviny se osmělují psát o komunistických „přehmatech“ v padesátých letech, rehabilitační soudy se po letech mlčení zabývají tisíci případů nevinně odsouzených a na krátký okamžik se vrací do české literatury někteří zapovězení a umlčovaní literáti a básníci.

Na motorce onu jarní sobotu vyjíždí z pražského Pankráce sedmačtyřicetiletý Václav Sisel. Požádá syna, který je tehdy zrovna doma na propustku z vojenské základní služby, aby jel s ním, o pravém důvodu cesty však zatím mlčí. Zamíří na svoji zahradní chatu, která stojí v Posázaví, na stráni mezi Krňany a Třebsínem. Když dojedou, převléknou se do pracovního a zatopí v kamnech. Václav Sisel pak začne záhadně chodit po zahradě, počítat kroky a něco vyměřovat. Nakonec vezme z kůlny rýč a krumpáč a jde za chatku kopat.

Otec a syn Sislové

Václava Sisla (1919–1984), rodáka z Benešova u Prahy, formovalo rodinné zázemí, především autorita otce a jeho životní příklad. Dokonce tak podstatně, že svými postoji i osudem ovlivnil v roce 1945 volbu synova povolání.

Václav Sisel starší (1889–1963) bojoval za velké války na italské frontě a brzy po jejím skončení byl přijat k Stráži vězeňské. Službu nastoupil v Mikulově v Ústavu pro mladistvé provinilce, po několika letech ho na vlastní žádost přeložili do Prahy a nastoupil v pankrácké věznici jako dozorce. To už byl ženatý a narodili se mu dcera a syn. O jeho neokázalém vlastenectví svědčí fakt, že se bezprostředně po okupaci, v létě roku 1939, stal členem ilegální vojenské odbojové organizace Obrana národa. Působil v Nuselské skupině, přímo napojené na Josefa Balabána a Josefa Mašína. Protinacistická organizace však nebyla důsledně zakonspirována a Němci se brzy vlomili do její struktury. Mezi první zatčené patřil Václav Sisel st., kterého gestapo odvezlo přímo z výkonu služby na Pankráci. V Pečkárně, hlavní řídící úřadovně gestapa, ho tvrdě vyslýchal nechvalně známý, sadistický vyšetřovatel Kurt Oberhauser; v březnu 1941 Václava Sisla st. transportovali do koncentračního tábora Sachsenhausen. Zde se dožil konce války, prošel hrůzným pochodem smrti a do Prahy k rodině se vrátil s podlomeným zdravím na konci května 1945. A druhý den, s čerstvou zkušeností přeživšího, se vrchnímu řediteli pankrácké věznice hlásil opět do dozorčí služby.

Jen o pár dní dříve se z nucených prací v Německu vrátil do Prahy syn Václav. Bylo mu pětadvacet let, před válkou se vyučil typografem a knihtiskařem a přemýšlel o svém dalším životě. Nejspíš pod dojmem otcova návratu, poválečné euforie i vypořádání se s kolaboranty a německými vrahy nastoupil jako pomocný dozorce SVS (Sboru uniformované vězeňské stráže) do pankrácké věznice. Otec a syn tedy chodili do služby společně. Bydleli v bezprostřední blízkosti věznice, potkávali se v půl osmé ráno a domů se vraceli kolem šesté odpolední. Zatímco starší Sisel se stal inspektorem SVS a ředitel Bohdanecký ho pověřil vedením zvláštního dozoru prominentních osob (z řad kolaborantů a nacistických pohlavárů), jeho syn procházel na Pankráci všemožnými podřadnými funkcemi, ale stihl ještě před rokem 1948 složit zkoušky a stal se dozorcem věznice Krajského soudu trestního. Zvláštní pohnutí museli oba Sislové zažívat, když se špehýrkou dívali do cel na nacistu K. H. Franka a vychrtlého gestapáka Oberhausera, čekající na popravu.

Madonka, soudruhu