Případ Agrofert

Andrej Babiš, daňový umělec

Robert Čásenský, Jiří Štický
12 / 02 / 2017

Ministr Babiš formálně vyvedl podnikatelské impérium ze svého majetku, nadále má však zajištěný pravidelný nezdaněný příjem z dluhopisů Agrofertu. Část z nich si přitom pořídil už v ministerské funkci. Že nešlo o běžnou půjčku, ale o daně, ukazuje i to, že Babiš půjčil firmě peníze za podstatně vyšší úrok, než dávaly banky. I další věci jsou u politika-podnikatele jinak, než se na první pohled zdá. Nové vlastnické uspořádání je nastaveno tak, aby Andreje Babiše nijak neomezilo. Ani kdyby chtěl kus holdingu prodat, třeba do čínských rukou – o čemž vcelku vážně vyjednával.

Ministr Babiš formálně vyvedl podnikatelské impérium ze svého majetku, nadále má však zajištěný pravidelný nezdaněný příjem z dluhopisů Agrofertu. Část z nich si přitom pořídil už v ministerské funkci. Že nešlo o běžnou půjčku, ale o daně, ukazuje i to, že Babiš půjčil firmě peníze za podstatně vyšší úrok, než dávaly banky. I další věci jsou u politika-podnikatele jinak, než se na první pohled zdá. Nové vlastnické uspořádání je nastaveno tak, aby Andreje Babiše nijak neomezilo. Ani kdyby chtěl kus holdingu prodat, třeba do čínských rukou – o čemž vcelku vážně vyjednával.

Je začátek roku 2017 a vicepremiér Andrej Babiš se tváří, že byl „starou politickou partou“ a její novelou zákona o střetu zájmu nespravedlivě donucen, aby se vzdal vlády nad svým podnikatelským impériem. Není to ovšem tak docela pravda. Jednak se vzdal vlády nad koncerny Agrofert a SynBiol spíše jen naoko. A navíc, o prodeji části svého majetku v minulém roce sám aktivně vyjednával s Číňany. 

 

Čínské námluvy 

Bylo jaro 2016 a Andrej Babiš se obrátil na zástupce čínského konsorcia CEFC s nabídkou, zda by si Číňané nechtěli koupit významný podíl v jeho Agrofertu. O Andreji Babišovi se přitom dlouhodobě traduje, že „Číňany zrovna nemusí“. Několikrát veřejně líčil, jak tratil na tamním trhu, když v provincii Anhui pod hlavičkou Prechezy rozjel továrnu na výrobu titanové běloby. Například při přednášce ke studentům VŠE v březnu roku 2013 říkal: „Podvedli nás totálně. Management to rozkradl.“ A o chvíli později lamentoval „miliarda v Číně pryč“, a že na tamní trh už nikdy nepůjde. 

Jenže české investice v Číně jsou zjevně jedna věc a čínské peníze ve vlastní kapse zase jiná. A tak se během dubna a května 2016 postupně rozběhly první rozhovory o případném kapitálovém vstupu CEFC do Babišova Agrofertu. Nabídka od majitele holdingu zněla podle informací magazínu Reportér následovně: pojďte jednat o odkupu minoritního podílu, a to klidně až do výše padesáti procent. Ovšem s tím, že by CEFC měla být v roli pasivního investora, tedy že by řízení koncernu dále zůstalo v rukou Babišova managementu a čínští spolumajitelé by za svou investici dostávali příslušný podíl na výsledcích hospodaření. 

CEFC nebyla taková varianta proti mysli. Pro skupinu, která se už delší dobu snaží umisťovat svůj kapitál na českém trhu, by to byl zdaleka největší a nejdůležitější obchod, k němuž by se v tuzemsku dostala. I kdyby nakonec koupili třeba jen třetinu, jednalo by se, vzhledem k výsledkům a velikosti skupiny Agrofert, o investici v řádech desítek miliard českých korun. 

Když se o loňská jednání mezi Agrofertem a CEFC zajímal nedávno server Neovlivni.cz, ani jedna strana je výslovně nepopřela, ale zároveň nechtěli potvrdit nic bližšího. První fáze vyjednávání trvala podle informací magazínu Reportér zhruba dva měsíce. Zkraje léta pak byla jednání přerušena – i s odkazem na blížící se krajské volby – s tím, že by se obě strany měly k rozhovorům vrátit později. K tomu však podle dostupných informací už nedošlo. Alespoň prozatím.

Situaci totiž zdánlivě změnila novela zákona o střetu zájmů, často označovaná též jako „lex Babiš“. Tu poprvé schválila Sněmovna 125 hlasy ze 174 přítomných na konci listopadu. Následně ji před Vánoci vetoval prezident Miloš Zeman, který v posledním roce podnikl hned několik vstřícných kroků k vicepremiérovi a největšímu českému chemickému magnátovi v jedné osobě. Sněmovna  přehlasovala prezidentovo veto v první polovině letošního ledna. Podstatou nové úpravy zákona je, zjednodušeně řečeno, že firmy vlastněné více než ze čtvrtiny členy vlády nesmějí čerpat státní dotace a také, že vrcholní politici nesmějí ovládat tištěná a audiovizuální média. Na internetová (a případná další) média zákon nepamatuje, nejspíše proto, že by jejich vymezení bylo velmi komplikované, ne-li prakticky nemožné.

Proč se situace změnila jen zdánlivě? Babiš sice 3. února tohoto roku oznámil, že akcie koncernů Agrofert a SynBiol převedl do dvou svěřenských fondů „AB private trust I“ a „AB private trust II“, ale na možnosti podíl ve firmě dále prodat to nic nemění. Z takového prodeje by ani ve svěřenských fondech nemusel zaplatit jedinou korunu na daních. 

K daňovým možnostem, které dávají svěřenské fondy, se ještě dostaneme. Nejprve se však podívejme na ty, které Andrej Babiš při daňové optimalizaci už reálně využívá.

 

Monako v Průhonicích

Na počátku příběhu o tom, jak dobře umí Andrej Babiš šetřit na daních, byla série jeho výroků, kterými vysvětloval, z jakých příjmů si mohl dovolit koupit dluhopisy vlastní společnosti Agrofert za téměř 1,5 miliardy korun v letech 2013 a 2014. To je totiž velká částka i na jednoho z nejbohatších občanů Česka. Reportérka týdeníku Echo došla k tomu, že na tak velký nákup dluhopisů v té době neměl dost vlastních zdaněných příjmů. Stačilo k tomu srovnání Babišem původně oznámených výdělků s jeho majetkovými přiznáními, která musí jako politik od konce roku 2013 zveřejňovat.

Ministr financí to následně vysvětloval, že měl ještě jiné příjmy – od daně osvobozené – jako například z prodeje akcií a podílů ve firmách. Ty postupně ve svých vyjádřeních navýšil až na více než miliardu korun. Podle poslední verze platné před uzávěrkou tohoto vydání Reportéra byl stav následující: jako zaměstnanec Agrofertu si vydělal od roku 1993 do roku 2015 1,863 miliardy hrubého, po odečtení daní a pojistného mu zůstalo 1,526 miliardy čistého. „Znovu jsem se obrátil na paní, která se stará o moje peníze s dotazem, jestli jsem měl nějaké jiné příjmy, a dověděl jsem se, že jsem měl dalších 1,005 miliardy příjmů osvobozených od daně, které se Finanční správě nehlásí. Celkové čisté příjmy jsem měl tedy 2,531 miliardy,“ uvedl v rozhovoru zveřejněném na webu hnutí ANO. 

Andrej Babiš řekl, že si na své příjmy objedná audit a ten jeho počty potvrdí. Deklaroval, že berní úřad zbaví mlčenlivosti, ale jen pokud to udělají i ostatní předsedové politických stran v čele s premiérem Sobotkou. Z veřejných zdrojů tak zatím Babišem uváděná čísla ověřit nejde.

Ovšem i tato kusá čísla poodhalují daňové plánování jednoho z tuzemských miliardářů a od roku 2014 ministra financí. Minimalizovat placené daně je legální a výhodný postup, pokud jej samozřejmě člověk ustojí před berními úředníky – v případě politika pak, pokud jej uhájí i před veřejností. 

Z Babišem zveřejněných čísel je zřejmé, jak vydělal na daňových změnách za předchozích vlád – zejména té Topolánkovy a poté Nečasovy – které s gustem kritizuje jako zkorumpované. Efektivní zdanění jeho mzdy i výše odvodů ukazují, že hlavní část zdaněných příjmů z Agrofertu si vyplatil až za výhodné situace, po zavedení patnáctiprocentní sazby daně z příjmů a zavedení stropů na sociální a zdravotní pojištění. Další příjmy, z nichž žádnou daň podle svých vyjádření platit nemusel, tvořily více než třetinu jeho výdělku za posledních dvaadvacet let (podrobněji viz box Babišovy počty).

Morálně, ne-li právně, je pro něj nyní nejproblematičtější vydání a nákup nezdaněných korunových dluhopisů od svého Agrofertu. Díky nim žije současný ministr financí ve vlastním daňovém ráji a nemusel se kvůli tomu ani nikam stěhovat. Od vstupu do politiky mu zajišťují výnosy z korunových dluhopisů podstatnou část jeho příjmů. Jde o zhruba devadesát milionů ročně, z kterých nemusí platit ani korunu na dani. Andrej Babiš k tomu uvádí, že udělal jen to, co mu umožňoval zákon a na čem vydělávají díky bývalému ministru financí Miroslavu Kalouskovi mimo jiné i desetitisíce drobných střadatelů u korunových státních dluhopisů.

Ďábel se však skrývá v detailu a minimálně pro pečlivě budovanou image ministra honícího hospodské šulící stát na tržbách z piva a utopenců to nevypadá zcela dobře.

K vysvětlení, jak si mohl Babiš postavit okolo sebe malé Monacké knížectví bez daní, je třeba podniknout krátkou výpravu do minulosti. 

 

Ze skuliny díra

V roce 2011 prošla změna v zákoně o daních z příjmů, která změnila takovou drobnost jako zaokrouhlování při výpočtu daně. Úroky se nově zaokrouhlovaly na koruny dolů. A pokud člověk (fyzická osoba) měl například balík cenných papírů od jednoho emitenta (firmy), zaokrouhloval se výnos z každého papíru zvlášť. V praxi to znamenalo, že bylo možné vydat třeba dluhopisy za miliardu korun, ty rozdrobit po koruně na miliardu kusů a díky zaokrouhlování úroků na celé koruny dolů z nich nezaplatit ani haléř na dani. Například pokud každý dluhopis za 1 Kč nese deset procent, tedy deset haléřů ročně, po zaokrouhlení je z nich nula. A patnáctiprocentní daň z nuly je – ano – pořád nula.

Z této daňové skuliny se vzápětí stala obrovská díra. Ministerstvo financí vedené tehdy Miroslavem Kalouskem její použití samo posvětilo a zpopularizovalo. Stát tehdy začal vydávat korunové dluhopisy kvůli nalákání drobných střadatelů a daňové zvýhodnění se stalo dodatečným lákadlem. 

V polovině roku 2012 se k tomu navíc uvolnila pravidla pro vydávání dluhopisů. Kdo chtěl vydat dluhopisy soukromě, bez oslovení veřejnosti, už nemusel chodit pro schválení do České národní banky a nemusel zveřejňovat žádné podmínky. Když vláda v roce 2012 chtěla díru zavřít, udělala to způsobem, který ji fakticky ještě zvětšil. Nulová daň se měla do budoucna týkat jen papírů „vydaných“ do konce roku 2012, přičemž stačilo dluhopisy jen registrovat v centrálním depozitáři, tedy fakticky odložit do šuplíku. Kdykoliv do nahlášené splatnosti dluhopisů je možné do šuplíku sáhnout, dluhopisy zaplatit a začít využívat nedaněný úrok.

Ve druhé polovině roku 2012 nastal kvůli tomu nevídaný boom korunových dluhopisů. Podle údajů z centrálního registru bylo vydáno přes pět set emisí korunových dluhopisů za více než 160 miliard korun. Největším vydavatelem co do objemu bylo ministerstvo financí. Nejpočetnější skupinou byli majitelé firem, kteří takto půjčili svým vlastním společnostem: firma vydala dluhopis, majitelé ho koupili – a dostávali či dostávají zpátky úroky navíc: z nich díky zaokrouhlování nemuseli platit patnáctiprocentní daň, firma měla ještě uznatelný náklad snižující její daň.

Ladislav Minčič byl v té době prvním náměstkem ministra financí a jeho letitou specializací jsou daně. Dnes připouští, že stát tehdy udělal chybu, a to zejména v tom, že zákonem porušil jeden ze základních daňových principů, tedy daňovou spravedlnost, a následně svým chováním využívání skuliny ospravedlnil. Zároveň si myslí, že díra v zákoně vznikla neúmyslně a nikdy nebylo záměrem umožnit neplatit daň z korunových dluhopisů. „Já nejsem příznivcem spikleneckých teorií o prolobbovaných dírách v zákonech, mazaných poslancích a úřednících, kteří je tam vkládají. Nevylučuji, že se to stává, ale jsou to jen výjimky. Většinou to je důsledkem složitosti daňových a ostatních zákonů,“ míní Minčič. Podle něj mají podnikatelé právo takové skuliny využívat a je starostí státu, aby si to pohlídal a případně zasáhl. „Stát má na to nástroje. Když to přehlédne, je to dokonce v zákoně, smůla… Samozřejmě, další rozměr je morální, ale ten nechci komentovat,“ říká Ladislav Minčič.

 

Babišova úspora: 120 milionů

Představenstvo Agrofertu v čele s předsedou Andrejem Babišem rozhodlo o vydání korunových dluhopisů někdy během roku 2012. Podle jeho vyjádření v ČT mělo představenstvo k dispozici posudek, který mimo jiné potvrdil i jejich výnos – šest procent ročně, které platí jako Agrofert jako úrok držiteli dluhopisu, tedy Babišovi. Poslední pracovní den před Silvestrem 2012 Agrofert vydal (registroval) v centrálním depozitáři dluhopisy za tři miliardy korun. Jde o jediné dluhopisy, které Agrofert podle výroční zprávy vydal, a po „Kalouskových“ spořících dluhopisech jde o jednu z největších emisí korunových papírů vůbec.

Podle mluvčího Agrofertu Karla Hanzelky bylo hlavní motivací zajištění zdrojů financování na plánované masivní investice a pro případ, že firma nezíská dlouhodobé bankovní úvěry.

Pak se skoro rok nedělo nic. Andrej Babiš si první korunové dluhopisy Agrofertu koupil až jako zvolený poslanec ANO ke konci roku 2013 – vyplývá to z jeho majetkového přiznání. Šlo o 1,25 miliardy korun. V následujícím roce – a zdůrazněme, že již jako ministr financí – koupil od Agrofertu další dluhopisy za 230 milionů korun. „Já byl jediný (kupující), zbytek se neprodal,“ uvedl Andrej Babiš v rozhovoru pro MF DNES. Zbytek do tří miliard je stále k dispozici v depozitáři. I bez něj – tedy pouze z dluhopisů za jeden a půl miliardy, které už má nakoupené – může získat do doby jejich splatnosti v roce 2022 nedaněný příjem přes 800 milionů a daňová úspora pro Andreje Babiše-nepodnikatele může přesáhnout 120 milionů.

Zrcadlově to platí na straně „jeho“ Agrofertu, který si může úroky placené dosavadnímu majiteli dávat do nákladů a díky tomu platit nižší daň.

 

Příliš vysoký úrok

A tady je stále co objasňovat. „Problém je výše úrokové sazby u dluhopisů. To je asi nejsilnější argument v dané věci. Na základě veřejně dostupných údajů totiž nedává smysl, proč si Agrofert půjčil od majitele,“ říká Michal Hanych, právník specializující se na daňové spory a majitel poradenské společnosti SimpleTax. „Skupina Agrofert si půjčovala od bank v roce 2013 v průměru za 1,87 procenta ročně. Andrej Babiš jako majitel půjčil Agrofertu za šest procent ročně. Rozdíl mezi tržním a sjednaným úrokem představuje (jen u prvního nákupu dluhopisů) rozdíl 51,7 milionu korun každý rok,“ dodává Michal Hanych.  Podle něj si mohla skupina půjčit další miliardu kdekoliv jinde levněji, protože suma čistého majetku výrazně převyšovala úvěry holdingu.

Výpočty vycházející z výročních zpráv holdingu potvrzují, že si Agrofert dlouhodobě půjčoval za zhruba dvě procenta ročně (viz tabulka). Šestiprocentní dluhopisy od Babiše se dokonce projevily v tom, že papírově zvedly průměrné úrokové náklady celému holdingu. Levněji si půjčovaly dokonce i Babišovy děti na stavbu Čapího hnízda, tedy pokud společnost Farma Čapí hnízdo jeho děti někdy opravdu vlastnily, což není jisté, protože ministr své tvrzení nikdy veřejně nedoložil jakýmkoli listinným dokumentem. V roce 2009 se za Farmu Čapí hnízdo, tehdy společnost bez majetku, zaručil Agrofert a ve vrcholící finanční krizi farma získala dlouhodobý úvěr za sazbu, za kolik si mezi sebou půjčují banky, a přirážku 1,25 procenta k tomu. V roce 2009 to představovalo úrok pod čtyři procenta ročně, v roce 2013 už jen dvě procenta vzhledem k rychle klesajícím sazbám.Agrofert se k otázkám magazínu Reportér, proč si společnost půjčila za šest procent ročně, nevyjádřil. „Vše podstatné k dluhopisům jsme jíž řekli a nehodláme tuto věc více komentovat,“ uvedl mluvčí společnosti Karel Hanzelka s tím, že všechny související kroky byly v souladu se zákonem.

 

Impérium stále roste

O tom, že Agrofert jen stěží nutně potřeboval poměrně drahou půjčku od svého majitele, svědčí jak rozsah jeho bankovních úvěrů, tak i výsledky a hodnota samotného Babišova impéria. Agrofert měl podle dosud poslední zveřejněné výroční zprávy z roku 2015 napůjčováno od bank přes 24 miliard. Vzhledem k obratům a ziskům skupiny to rozhodně není nijak nezdravě vysoké číslo. I kdyby chtěl půjčit od bank ony tři miliardy, na které byly dluhopisy nahlášeny, pořád by neměl žádný problém takové bankovní úvěry získat.

Agrofert má velice široké portfolio a je dlouhodobě výrazně ziskový. V roce 2015 vydělal 8,614 miliardy korun, o rok dříve to bylo 6,143 miliardy. Ukazatel EBITDA činil v roce 2015 téměř 16 miliard oproti 13 miliardám v roce předcházejícím. Jako velmi hrubý odhad hodnoty firmy se často používá desetinásobek EBITDA, to jen pro představu a zasazení do souvislostí.

Dvacet firem z impéria Agrofert dokázalo v roce 2015 vydělat přes sto milionů korun (viz tabulka Nejziskovější části), zdaleka nejvýdělečnějším oborem je pro něj chemie, ta tvoří velmi podstatnou část z oněch pravidelných miliardových výdělků. Další velké Babišovy obory, zemědělství a potravinářství, tak závratné výsledky nevykazují.

V poslední době také postupně narůstá význam druhého Babišova aktiva, koncernu SynBiol. Ten tvoří dvě hlavní nohy, firma Imoba, která se zabývá zejména nemovitostmi, a investiční společnost Hartenberg Holding. 

Imoba spravuje řadu nemovitostí, v nichž sídlí firmy z Babišova konglomerátu, mimo jiné také budovu, v níž sídlí mediální skupina Mafra. Imoba také provozuje Babišovy restaurace, průhonickou Sokolovnu a podnik Columna na pražském Chodově a na průhonickém náměstí se chystá vybudovat českou verzi Babišovy francouzské michelinské restaurace Paloma. Na Průhonice je Imoba vůbec hodně orientována, v tamní Tovární ulici buduje novou vilovou čtvrť, aktuálně nabízí k prodeji dva hotové domy, 5+kk za zhruba 25 milionů a 7+kk za jedenatřicet milionů. Pod stejný podnik patří také Centrum pohybové medicíny, z nějž Babišovi v dohledné době zmizí fyzioterapeut Pavel Kolář se svou klinikou. A vůbec nejznámější je projekt s poněkud problematickou pověstí, slavná Farma Čapí hnízdo.

Do zcela nových podnikatelských oblastí pak směřují investice ze SynBiolu přes společnost Hartenberg Holding. Největší část zatím mířila do reprodukčních klinik, další  do oblasti potravin, léčivých potravinových doplňků a také do jednoho byznys parku v Ostravě. Hartenberg Holding řídí osmatřicetiletý Jozef Janov, který je také menšinovým spoluvlastníkem. Podle jeho vyjádření zatím Hartenberg proinvestoval něco přes dvě a půl miliardy korun, ještě zhruba jednou tolik má připraveno na další investice. Každá z investic vypadá konkrétně tak, že 97,5 procenta prostředků poskytne SynBiol, zbylá dvě a půl procenta přidává právě Janov. O přibírání dalších spoluinvestorů zatím neuvažují. „Máme tu schválený investiční rámec dvě stě milionů eur (cca 5,4 mld. Kč, pozn. red.). Až ty peníze investujeme, sedneme si nad tím, co dál,“ popisuje Jozef Janov pro magazín Reportér.

Sestava reprodukčních klinik shromážděná pod křídly Hartenbergu patří už dnes mezi největší poskytovatele těchto služeb v Evropě. Další oblast, kam mohou investice směřovat, vidí Jozef Janov v nemovitostech, převážně však mimopražských. V praktickém fungování Hartenbergu by se nejspíše nic moc měnit nemělo, už dnes představoval Jozef Janov návrhy na nové investice primárně představenstvu SynBiol.

 

Obmyšlený

Stoprocentním vlastníkem koncernů Agrofert a SynBiol s neustále rostoucím majetkem byl až dosud Andrej Babiš jako fyzická osoba. Nově schválený zákon však – jak už bylo řečeno – neumožňuje, aby člen vlády držel více než čtvrtinový podíl ve firmě, která získává státní dotace (a zároveň zakazuje členovi vlády ovládat tištěná či audiovizuální média). Původně se uvažovalo o tom, že by se toto omezení vztahovalo až na členy vlády od roku 2018, tedy té, která vzejde z letošních voleb. Podle konečného znění zákona se však toto omezení fakticky zavedlo už od 9. února letošního roku.

Babiš tak měl na výběr ze tří základních možností. Nebýt ve vládě, případně nečerpat dotace a nevlastnit tisk, rozhlas a televizi, anebo nebýt oficiálním vlastníkem svých podniků. Vybral si tu nejméně bolestnou variantu, formální změnu vlastnictví jeho podnikatelského impéria. Využil k tomu institut svěřenských fondů, který je v českém právním řádu relativně čerstvý, platí spolu s novým občanským zákoníkem od roku 2014. „Andrej Babiš využívá, bez ohledu na to, jaké jsou jeho politické či osobní motivy, standardní právní rámec,“ říká Vítězslav Hruška, partner firmy Apogeo, která se svěřenskými fondy zabývá, a dodává, že v dikci zákona tak Babiš skutečně okamžikem vložení přestává být majitelem svých firem (podrobněji viz box Svěřenské fondy).

Andrej Babiš vložil akcie do dvou fondů, 100 procent SynBiolu a 90 procent Agrofertu do fondu „AB private trust I“ a zbylých deset procent Agrofertu do fondu „AB private trust II“ (podrobněji o uspořádání v boxu Oficiální oznámení). Správci fondů učinil dva muže, k nimž má podle dostupných svědectví vůbec největší důvěru, své vrstevníky Zbyňka Průšu a Alexeje Bílka.

S Alexejem Bílkem se zná Babiš od podzimu roku 1994. „Dostal na mě doporučení od jednoho známého. Sešli jsme se. Dal mi úkol, já ho splnil. On byl velmi spokojený. Tak mi dal další práci. A bylo to,“ vyprávěl Bílek před dvěma lety reportérovi Jaroslavu Kmentovi. Bývalý přednášející z katedry státu a práva na proslulé „Vokovické Sorbonně“, jak se říkávalo Vysoké škole politické v Praze, nakonec v Agrofertu zakotvil na trvalo. Andrej Babiš jej oslovuje „doktore“ a Bílek mu podle interních svědectví už několikrát pomohl uniknout ze zapeklitých situací.

Zbyňka Průšu si Babiš koupil v roce 1999. Přesněji řečeno, koupil ho i s podnikem, v němž Průša začal pracovat už v roce 1978 po skončení vysokoškolských studií. Tehdy se podnik jmenoval Urxovy závody, v roce 1990 se z něj stala DEZA. Průša podle údajů Hospodářských novin nejprve působil ve výzkumném ústavu koksochemie. Později v hierarchii stoupal, od roku 1993 dělal obchodního ředitele a od roku 1999, kdy Agrofert DEZU převzal, byl generálním ředitelem a předsedou představenstva. Po nástupu Babiše do ministerské funkce byl Průša jmenován do funkce předsedy představenstva celého Agrofertu.

Teoreticky by Andrej Babiš nemusel do svěřenských fondů vkládat veškerý majetek, neboť řada jeho firem žádné dotace nepobírá. Vklad celku ale podle informací magazínu Reportér zvolil jako jednodušší a přehlednější variantu. Bylo to také snazší při komunikaci s úvěrujícími bankami, které musely nové uspořádání posvětit. Největšími poskytovateli úvěrů pro Babišovo impérium jsou tradičně Citibank, Komerční banka a UniCredit, více než miliardu měl Agrofert půjčenu u nejméně pěti dalších bank, o řadě menších úvěrů nemluvě.

Babiš sám je v obou fondech jak v roli zakladatele, tak i tzv. obmyšleného, tedy příjemce případných požitků.

 

Žádný problém

Pro Babiše vložení akcií do svěřenských fondů neznamená žádnou větší komplikaci. Pokud v prohlášení Agrofertu tvrdil, že v posledních letech firmy nijak neřídil, může je prostřednictvím Zbyňka Průši a Alexeje Bílka úplně stejně „neřídit“ i nadále. Pravidelné schůzky s nejrůznějšími manažery z holdingu mohou mít úplně stejný „společenský“ charakter jako dosud.

Komplikace by Babišovi nepřineslo ani to, kdyby chtěl část akcií Agrofertu prodat, ať už čínským investorům zmíněným v úvodu tohoto článku nebo komukoli jinému. 

Dosud by prodával akcie jako fyzická osoba, která je drží déle než tři roky, a tím pádem by byl takový příjem osvobozen od daně. Nyní by se jednalo o takzvané vyčlenění majetku z podstaty – a tím pádem by jako obmyšlený v přímé příbuzenské linii měl příjem opět osvobozený od daně. V tomto směru by pro Andreje Babiše přišlo jediné omezení paradoxně až v případě, kdyby se mu akcie po odchodu z politiky opět vrátily do osobního držení, pak by musel s případným prodejem podílu další tři roky čekat anebo příjem z prodeje akcií zdanit.

Pro odhad dalších daňových dopadů by bylo nutno znát přesné znění statutu, kterým se budou Babišovy fondy řídit. Ten však nemá povinnost nikde zveřejňovat. 

Pokud by byli Babišovi právníci a daňaři hodně odvážní, mohli by se v budoucnu pokusit vymyslet i konstrukci, jak za pomoci převodu akcií a vkladu pohledávek do podstaty svěřenských fondů obejít placení daní z nerozděleného zisku, kterého měl Agrofert už na konci roku 2015 přes 27 miliard. Taková konstrukce by sice byla nejspíš lákavá s ohledem na případnou několikamiliardovou daňovou úsporu (řádově větší, než byla dotace na Čapí hnízdo i než kolik je úspora z dluhopisů), zároveň však zcela smrtící v případě politika, který opírá svou kariéru o důsledný výběr daní. 

Stačí, že musí před veřejností obhajovat neplacení daní z každoročního devadesátimilionového příjmu z dluhopisů.

589db1879c400e1e0c2540af MEDIA_ITEM image

Infografiky v galerii.

 

Babišovy počty
Kolik vydělával majitel Agrofertu
Měl Andrej Babiš dost vlastních peněz na nákup dluhopisů (ke konci roku 2013 za 1,252 miliardy, v roce 2014 za dalších 230 milionů)?  
Nejprve pro Deník uvedl: „Od roku 1993 jsem jako fyzická osoba vydělal 1,8 miliardy, za tu dobu jsem na dani z příjmů zaplatil 310 milionů a 27 milionů na pojistném. Můj čistý příjem tedy byl 1,526 miliardy korun a za ně jsem nakoupil dluhopisy v ceně 1,482 miliardy korun.“
Týdeník Echo upozornil, že Babiš v letech 2014 a 2015 vykázal příjmy přes 400 milionů čistého. Pokud se tato částka odečte od čistých příjmů za léta 1993 až 2015 uváděných Babišem v Deníku, znamenalo by to, že by v roce 2013 neměl dost peněz na dluhopisy za 1,252 miliardy.
Babiš na to reagoval a v dalších vyjádřeních své čisté příjmy navýšil na 2 531 768 228 Kč. Hrubé příjmy z Agrofertu činily 1 863 801 107 Kč, z toho zaplatil daň a pojistné přes 337 milionů –  a objevily se prý další příjmy. „Dozvěděl jsem se, že jsem měl dalších 1,005 miliardy příjmů osvobozených od daně,“ řekl v dosud posledním vyjádření v MF DNES
Další informace o Babišových příjmech pocházejí z oficiálních dokumentů Agrofertu: V 90. letech byl generálním ředitelem skupiny Agrofert se základní mzdou 70 tisíc měsíčně, v roce 1998 navýšenou na 
90 000 (navíc mohl získat až dvakrát tolik na odměnách). Později se objevuje jako menšinový akcionář Agrofertu. Společnost ovládl až v průběhu roku 2003, když koupil podíl od švýcarské společnosti Ameropa. Jak a za kolik nebylo zveřejněno.
Početní zajímavostí je, že když Andrej Babiš v roce 2013 kupoval dluhopisy Agrofertu za 1,252 miliardy, firma ve stejném roce splatila „přijaté půjčky od spřízněných osob“ za 980 milionů a navíc „spřízněným osobám“ půjčila dalších 273 milionů. Celkem tedy spřízněné osoby od Agrofertu inkasovaly na 1,253 miliardy. Zda spolu tato čísla souvisejí, nechtěl Agrofert komentovat.

 

 

Svěřenské fondy
PŘI VÝPLATĚ Z PODSTATY MOŽNOST NULOVÉ DANĚ
Svěřenský fond vzniká tím, že zakladatel vyčlení část svého majetku a do fondu jej vloží. Vyčlenění je obvykle prováděno formou notářského zápisu. V okamžiku vyčlenění tento majetek již dosavadnímu majiteli podle zákona nepatří.
Samotné fungování fondu se řídí Statutem fondu, což je klíčový dokument, který určuje podmínky fungování fondu i to, kdo jej spravuje a komu a za jakých podmínek bude náležet čerpání prostředků z fondu.
Klíčovými figurami jsou Zakladatel (ten, kdo fond zřídil), Správce (osoba, která fond spravuje) a  Obmyšlený (jedna či více osob, k nimž směřují výnosy z fondu). 
Dalšími klíčovými termíny jsou Podstata (tedy vložená aktiva, což mohou být akcie, nemovitosti, peníze, ale třeba i pohledávky) a  Zisk (tedy to, co vložená aktiva vynesou – např. u akcií dividendy, u nemovitosti nájem).
Svěřenský fond nemá právní subjektivitu (není zapsán v obchodním rejstříku a nemá IČ), je ale plátcem daně (takže má své DIČ) a účetní jednotkou (takže musí vést účetnictví).
V některých situacích, jak upozorňuje Vítězslav Hruška z firmy Apogeo, jsou svěřenské fondy daňově nevýhodné – nevztahuje se na ně například ustanovení, které zamezuje dvojímu zdanění dividend. Proto se Zisk (tedy z nájmu či dividend) daní standardní sazbou 19 procent (daň z příjmu právnických osob) a k tomu ještě sazbou daně z příjmu fyzických osob (tedy 15 procent) na úrovni Obmyšleného.
V jiných situacích je svěřenský fond naopak daňově neutrální nebo výhodný. Pokud se Obmyšlenému vyplácí prostředky z Podstaty (tedy například pokud je vložený dům prodán, nebo jsou prodány vložené akcie) platí pro takovou výplatu osvobození od daně z příjmů. 
Podstatnou informací je také to, že Zakladatel může v průběhu existence fondu měnit správce, obmyšlené osoby i podmínky výplaty.
 
 


 

„Vůbec nic se nemění“
Oficiální oznámení o převodu Babišova majetku
Představenstva společností Agrofert a SynBiol byla svým dosavadním jediným akcionářem Andrejem Babišem informována o skutečnosti, že všechny akcie společností byly v souladu s novelou zákona o střetu zájmů vloženy do dvou svěřenských fondů.
Do fondu AB private trust I, svěřenský fond, bylo vloženo 90 % akcií společnosti Agrofert a 100 % akcií společnosti SynBiol, přičemž správcem tohoto fondu byl ustanoven Zbyněk Průša. Do fondu AB private trust II, svěřenský fond, bylo vloženo zbylých 10 % akcií společnosti Agrofert a správcem byl ustanoven Alexej Bílek. Systém dvou fondů byl zvolen jako pojistka a kontrola, neboť v určitých záležitostech se oba správci budou muset dohodnout na společném postupu. Na každý fond bude dohlížet kontrolní orgán, tříčlenná rada protektorů, ve složení Alexej Bílek, Václav Knotek a Monika Babišová u prvního fondu a u druhého fondu ve složení Zbyněk Průša, Václav Knotek a Monika Babišová.    
„Chtěl bych ujistit zaměstnance, že z hlediska řízení koncernů Agrofert a SynBiol se vůbec nic nemění. Agrofert a SynBiol budou i nadále řídit představenstva společností,“ říká Josef Mráz, výkonný ředitel společnosti Agrofert.
Akcionář Andrej Babiš již v lednu 2014 odešel z funkcí předsedy představenstva společnosti a generálního ředitele společnosti Agrofert a předsedy představenstva společnosti SynBiol. Od té doby se na řízení firem nepodílel, nepodílí a nadále podílet nebude. V případě, že Andrej Babiš v budoucnu ukončí své působení ve veřejné funkci, akcie firem se vrátí do jeho rukou. (…)
(vydáno Agrofertem 3. února 2017)
 

O tom, jak řeší předání svého majetku kvůli střetu zájmů Donald Trump, čtěte zde.

Galerie (10) Diskuze Sdílet

Autor také napsal