Nájezdníci a budovatelé. Čeští kapitalisté na Západě.

Coby dítě narozené za tuhého socialismu si mohl dnešní čtyřicátník Daniel Křetínský představovat, že bude kosmonautem (jak bylo tehdy u dětí obvyklé). Stěží ho ale asi napadlo, že jednou v čele obřího českého holdingu nakoupí firmy na kapitalistickém Západě. Českého, případně česko-slovenského kapitálu však do západních zemí po roce 1989 zamířilo daleko více.

Bylo to hned po pádu železné opony. Desítky až stovky velkých západních koncernů přišly do bývalého východního bloku, tedy i do Československa, a rozdělily si tamní trhy. Pohltily podniky ve všech myslitelných odvětvích − od aut přes cukrovinky, média až po prací prášky. Po určité době však nastal obrat. Některé koncerny se postupem času stáhly a byznys prodaly sílícímu domácímu kapitálu. A co více – někteří místní byznysmeni získali sebevědomí, a dokonce pronikají na Západ, jakkoli jde zatím spíše o výjimky.

Firmou, která především nakupuje v západních teritoriích, je Energetický a průmyslový holding (EPH), spoluvlastněný Danielem Křetínským, Patrikem Tkáčem a přáteli/klienty skupiny J&T. Jeho tamní aktiva jsou vskutku úctyhodná. V Německu je dnes EPH třetím největším těžařem, k hnědouhelným dolům navíc vlastní jednu hnědouhelnou elektrárnu a druhou minoritně spoluvlastní. Ve Velké Británii EPH loni akvíroval černouhelnou elektrárnu Eggborough: nejde sice o klenot britské energetiky, v zásadě Křetínský zachránil Eggborough před zavřením, přičemž pořád není vyloučeno, že nakonec bude jejím hrobníkem v blízkém horizontu on sám. Akviziční náklady byly ale tak nízké, že jde o přijatelný risk. Navíc se mohou Češi pyšnit faktem, že jsou v současnosti odpovědní za úctyhodná čtyři procenta veškeré britské produkce elektřiny. Své západní tažení uzavřel Křetínský prozatím na začátku letošního roku akvizicí šesti plynových a jedné černouhelné elektrárny v Itálii.

Nad „fosilní“ energetickou expanzí značně zadluženého EPH kroutí mnozí experti hlavou, ale frontman holdingu Křetínský se díky ní stal hráčem první evropské energetické ligy. Za rovnocenného partnera ho berou šéfové obřích koncernů, jakými jsou E.ON nebo EDF, s nimiž udělal v poslední době ty největší obchody. Nikdo nemůže upřít Křetínskému nesmírné sebevědomí a odhodlání, s nímž jde proti všem trendům. Zejména v Německu je uhelný byznys spojený s provozem „nečistých“ elektráren (tedy těch, které nevyužívají obnovitelné zdroje) ožehavé politické téma. Donedávna bylo ve hře těžké zdanění velkých producentů uhlíku, kam spadají elektrárny EPH. Návrh neprošel, ale Německo se zavázalo omezit provoz uhelných elektráren a snížit své emise karbonu do roku 2020 o 40 procent.

Křetínský v tom nicméně zatím umí chodit, kromě lidí z velkého byznysu dokáže přesvědčit i politiky spolkových zemí, jeho důlní firmy jsou významnými zaměstnavateli, pořizovací ceny většiny jeho německých aktiv byly navíc velmi nízké a jejich provozní výsledky jsou většinou slušné. Ve velkém nebezpečí se tedy investice EPH aktuálně nenacházejí. Otázka spíš je, zda bude Křetínský za současné situace ochoten a schopen dále na tamním trhu expandovat, jak zamýšlel. Nikdy se netajil zájmem převzít obří hnědouhelná aktiva švédského Vattenfallu na německém trhu, ale nyní se nezdá, že jde o žhavé téma.

Ministrův ostrý muž

V Německu jsou aktivní i jiní čeští kapitalisté. Předně majitel koncernu​ Agrofert a nynější český ministr financí Andrej Babiš. Jeho klenotem je největší německý výrobce čpavku a močoviny SKW Piesteritz. Od roku 2002, kdy do firmy Babiš vstoupil a o čtyři roky později ji plně ovládl, vydělala chemička z Luttherstadt Wittenbergu přes půl miliardy eur v čistém. Její hodnota je přes miliardu eur, jde dlouhodobě o nejcennější a nejziskovější aktivum Agrofertu.