Když zemře skladatel

Nejde o protestní demonstraci, ale o pohřební průvod, což není ze snímku bezprostředně patrné, neboť chybí pohřební vůz. Jako kdyby fotograf kladl důraz především na množství lidí, které průvod po obou stranách ulice lemovalo. Ano, šlo o pohřební průvod Antonína Dvořáka, který zemřel ve svém pražském bytě v Žitné ulici 1. května 1904.

Fotograf, kterým byl Rudolf Bruner-Dvořák, číhal se stativem v okně takzvaných Chourových domů – ty stály do roku 1959 vedle Národního divadla. Místo zvolil chytře: měl nadhled, aby zachytil celek, přičemž blízkostí Národního divadla a kavárny Slavie vtěsnal do záběru další symbolickou rovinu. Trasa průvodu vedla od kostela sv. Salvátora v areálu Klementina po tehdejším Františkově nábřeží. Pak se dav na chvíli zastavil a z balkónu Národního divadla zazněla část Dvořákova Requiem v interpretaci divadelního orchestru a sboru. Poté průvod pokračoval Ferdinandkou a Jungmannovou ulicí k horní části Karlova náměstí a odtud k Vyšehradu.

Pohřby – tím více, šlo-li o významnou a všeobecně známou osobnost – bývaly velikou událostí v životě tehdejších měst. Například i průvod u příležitosti posledního rozloučení s fotografem Jindřichem Eckertem v únoru 1905 kráčel napříč Prahou a v pohřebním průvodu byli primátor, policejní prezident či zástupce místodržitele.

Historik fotografie Pavel Scheufler se zaměřuje na díla pořízená před rokem 1918. Pro magazín Reportér připravuje seriál Tajemství historické fotografie. Vybírá a komentuje nejzajímavější kousky své kolekce, které zachycují mimořádné události i každodenní život. Rozhovor s ním si můžete přečíst zde.