Rozhovor

Dominátor? Zapomeňte!

15 / 05 / 2015

S fenomenálním brankářem Dominikem Haškem o jeho momentálně posledním byznysu. Zjišťuje, jak těžké je prorazit se svou další značkou do regálů obchodních řetězců a do lednic v restauracích.

S fenomenálním brankářem Dominikem Haškem o jeho momentálně posledním byznysu. Zjišťuje, jak těžké je prorazit se svou další značkou do regálů obchodních řetězců a do lednic v restauracích.

S fenomenálním brankářem Dominikem Haškem o jeho momentálně posledním byznysu. Zjišťuje, jak těžké je prorazit se svou další značkou do regálů obchodních řetězců a do lednic v restauracích.

Koncem osmdesátých let jsem chodil do školy v Hradci Králové a učili nás i studenti tamní pedagogické fakulty. Byl jste mezi nimi i vy, ale už si nevzpomenu, co jste učil.

Určitě jsem vás měl na dějepis.

Chtěl jste být učitelem?

Tenkrát určitě. Ale změnila se doba, začal jsem hrát profesionálně hokej a odešel do Ameriky. Když jsem se vrátil, bylo už všechno jinak.

Byla vám vysoká škola k něčemu?

Byl jsem rád, že dělám ještě něco vedle hokeje. Jiný kolektiv, jiné cíle. Ve středu nám dávali trenéři volno, abychom mohli chodit do školy, v létě jsme měli díky tomu také nějaké úlevy. Brali jsme školu docela vážně.

Proč se opakovaně pouštíte do podnikání?

Neuspokojovalo by mě hrát jen golf nebo jezdit na jachtě. To baví člověka týden, možná čtrnáct dní. Hledal jsem něco, co by mě naplňovalo.

Vybíráte si těžké obory. Oděvy, nápoje…

Vždy jsem chtěl něco nového tvořit. Například budovat vlastní značku. V případě Dominátora jsem byl vlastně jen investor a zpočátku nás v tom bylo víc lidí. Smarty je jen můj projekt a vychovávám si ho od plenek, po nikom nic nedědím.

Proto říkám, že to je těžké, budovat značku v odvětvích, kde je tak velká konkurence.

U těch oděvů to bylo trochu jiné, tenkrát jsem se věnoval hokeji. V zásadě jsem se tomu nevěnoval. Byl jsem investor, který se zúčastní nějakých těch představenstev.

Rozešel jste se s lidmi, s nimiž jste rozjížděl značku Dominator?

S některými jsem se rozešel, některé propustil.  To je normální, když se nedaří. Zkoušíte nové lidi. Ale čísla se neobrátila, nebylo vidět ani světlo na konci tunelu. Peníze se do toho jen nosily. Po deseti letech jsem se rozhodl to zavřít a bylo to v daný okamžik nejlepší rozhodnutí.

Z oblečení jste ale úplně nevyskočil: vlastníte firmu Šampion, která dováží fotbalové dresy Legea.

Asi v devadesáti procentech jde o fotbal, ale nejsou to zdaleka jen dresy. Byla to jedna z mých nejlepších investic, ten podnik mi patří asi od roku 2002. Dokud jsem hrál hokej, účastnil jsme se jen jednoho představenstva a jedné valné hromady ročně. Nyní tam jdu jednou za čtrnáct dní spíš jen na takovou besedu, do běhu firmy téměř nezasahuju. Firma vydělává, ale prodávat zahraniční značky není úplně pro mě.  Chci vymýšlet něco nového.

Chtěl byste značku Dominator ještě někdy oživit?

Měl jsem k ní vztah, ale nyní ani nevím, zda mi ještě patří. Je to minulost.

Jak vás napadlo vytvořit vlastní značku nápoje?

Byla to náhoda. Jel jsem si zahrát hokej do Německa a kamarád kamaráda, který dělá do nápojů, mi nabídl, zda nechci dělat distribuci pro střední a severní Evropu. Všechno už bylo před podpisem, ale nakonec jsem dal přednost dělat všechno po svém, vytvořit si to sám.

Jak se vytváří nový nápoj?

Šli jsme za lidmi, kteří se pohybují okolo nápojů a následně za dietologem Petrem Fořtem. Řekli jsme mu, co si představujeme, on vytvořil základní recept. Pak jsme víc než rok jezdili do Vídně tvořit, testovat a upravovat, aby do sebe ty látky napsané na papíře správně zapadaly. Nakonec jsme došli ke dvěma variantám – Smarty White a Smarty Black. Jsou si složením částečně podobné, ale vzhledově i chuťově odlišné. Bylo to kolektivní dílo. Zhruba před rokem jsme to spustili.

Jaký ten první rok hodnotíte?
Je to náročný byznys, konkurence je obrovská. Coca-Cola má vody, fantu, sprite, džusy, je tu Pepsi, Kofola, Red Bull… Na všechny narážíme, rozjíždí se to pomalu. Lidé automaticky nepřijdou do obchodu nebo restaurace, že chtějí něco nového. Jdou po zavedených značkách.

V nápojovém byznysu panují tiché monopoly. Dostat se do cizích lednic v restauracích je tudíž hodně složité.

Proto už máme asi padesát vlastních lednic. Velké firmy oficiálně nemají v restauracích exkluzivitu, ale ve skutečnosti ji mají, je to taková skrytá exkluzivita. Dozvíte se, že místo na další lednici už není, do té druhé vás dát nemůžou, jinak přijdou o bonusy. Ale já to beru, boj o místo k tomu patří, musíme najít vlastní cestu. Člověk se nesmí nechat otrávit.

Smějete se, takže otrávený z toho nejste.

Samozřejmě, že někdy jsem. Od začátku to stavíme tak, že nejsme energetický nápoj. Těch je na trhu spousta. Nevyrobili jsme další nakopávák se syntetickým kofeinem a taurinem, který pořídíte za 3,50 koruny, s plechovkou za pět. Chcete nakopnout? Dejte si energetický nápoj. Chcete se bavit? Dejte si Smartyho. Snažíme se vymezit proti energetickým nápojům.

Přesto používáte tenkou plechovku, která je připomíná.

Rádi bychom šli i do skla, to je bez debat. Ale není to tak jednoduché, navíc náklady jsou pak o dvě až tři koruny vyšší. Letos potřebujeme především růst. Zrovna zadáváme do výroby dalších sto tisíc kusů. Tržby za první rok byly v řádu milionů korun.

Energetické a různě obohacované nápoje však obecně rostou. Na rozdíl od jiných balených nápojů…

Rostou, ale jen díky privátním značkám řetězců. Já jim říkám v uvozovkách „sračky“. Vyrobí to za čtyři pět korun a prodávají za sedm. Já nemám vůbec šanci to za tu cenu vyrobit.

Jaké máte další plány? Chcete přidávat další nápoje?

Ty dva, co máme, by nám nejdříve měly pokrýt provozní náklady. Až se to stane, budeme se dál rozvíjet. Nikdy jsem neřekl, že chceme zůstat u dvou plechovek. Ale uvidíme, co bude za rok za dva. Podepsali jsme nové smlouvy do hotelů. Máme nového obchodního ředitele, kterého jsem přivedl od Mattoni. A ten má za úkol dostat nás do řetězců. Teď jsme ve třech. Nejdůležitější však je, aby lidi přišli, strčili ruku do regálu a koupili si nás. Potřebujeme dosáhnout obratů v řádech desítek milionů korun, cílem je samozřejmě jednou mít stovky.

Kolik do firmy investujete?

Všechny peníze jdou ode mě, nemám na to žádné půjčky. Nyní to jsou v průměru stovky tisíc měsíčně.

A časově?

S firmou jsem každý den. Pracuju z kanceláře, večer z domu, jsem neustále na telefonu. Řeším natáčení sponzorského vzkazu do televize, rozvážím palety, když je potřeba. Když jsme loni pokazili štítky na kartonech, seděli jsme tady a přelepovali je.

Galerie (1) Diskuze Sdílet

Autor také napsal

Mohlo by Vás zajímat