Příběh

Pane, tohle kolo vám neuděláme

05 / 06 / 2016

Českého výrobce ručně vyráběných bicyklů na míru zatím znají spíše nadšenci ve Vídni, Sydney či Miami než v Praze nebo Brně.  „Chceme být světovou jedničkou, největší mezi malými,“ říká hlavní tvář značky Festka, bývalý závodní jezdec Michael Moureček. O zákazníky ochotné dát za jedno kolo čtvrt až půl milionu korun nemá dílna na dvorku jednoho vinohradského činžáku nouzi.

Českého výrobce ručně vyráběných bicyklů na míru zatím znají spíše nadšenci ve Vídni, Sydney či Miami než v Praze nebo Brně.  „Chceme být světovou jedničkou, největší mezi malými,“ říká hlavní tvář značky Festka, bývalý závodní jezdec Michael Moureček. O zákazníky ochotné dát za jedno kolo čtvrt až půl milionu korun nemá dílna na dvorku jednoho vinohradského činžáku nouzi.

Českého výrobce ručně vyráběných bicyklů na míru zatím znají spíše nadšenci ve Vídni, Sydney či Miami než v Praze nebo Brně.  „Chceme být světovou jedničkou, největší mezi malými,“ říká hlavní tvář značky Festka, bývalý závodní jezdec Michael Moureček. O zákazníky ochotné dát za jedno kolo čtvrt až půl milionu korun nemá dílna na dvorku jednoho vinohradského činžáku nouzi.

Držák na lahve, blatníky, zvonek, to všechno je jen pro ostudu – směje se Michael Moureček na videu, které natočil před pěti lety.  V té době si pohrával s myšlenkou rozjet výrobu maximálně „očesaných“ kol, kterým se říká fixky, furtošlapy nebo také festky. A která kromě větší části obvyklého vybavení nemají dokonce ani brzdy. „Byl to takový punk, máme to tak rádi, ale teď už jsme jinde,“ říká bývalý závodník na dráze i na silnici. Dnes Festka nabízí ručně dělaná kola na míru – s držáky na lahve a pochopitelně i s brzdami.

Znamená to, že vám tady splní jakékoliv přání? Ne tak úplně… „Přišel za námi člověk, který je úspěšný v jednom velmi konzervativním odvětví. I on sám byl až vtipně konzervativní – ve vystupování, řeči, oblečení. A chtěl od nás kolo, které je tak klasické, až je dnes totálně extravagantní – tvarem rámu, vším,“ vypráví Moureček, který onoho muže… odmítl. „Obával jsem se, že by utratil spoustu peněz za něco, co pak neustojí a nebude to mít rád. A to by bylo špatné pro obě strany, o takový byznys raději přijdeme.“

 

Chceme poznat vaši povahu

Ve dvorku mezi činžáky na pomezí pražských Vinohrad a Nuslí vás přivítají černá plechová vrata a štětkou vyvedený nápis Festka. Za dveřmi visí na háku kola určená k servisu i ta, na nichž přijeli zaměstnanci. Ujdete dva kroky a narazíte na barový pult a vitrínu s lahvemi kvalitního alkoholu. „Jakou si dáte kávu?“ ptá se Michael Moureček řečený Mauri – spoluzakladatel Festky, jeden ze tří společníků a nejviditelnější tvář značky. Obsluhuje luxusní kávovar a říká: „Když chceme ukázat, že umíme dělat pořádná kola, musíme umět připravit i pořádný kafe.“ Za jeho zády visí motivační cedule s řečnickou otázkou: „Jak ve mně Festka vybuduje neochvějnou jistotu, že jejich kola jsou nejvyspělejší na světě?“

Kromě kávy či panáka na zdejším baru čeká zákazníka nejdříve důkladné popovídání právě s Mourečkem. „Motivace jsou různé a ne všichni je dokážou hned pojmenovat. Potřebujeme proto vědět, jaké máte jezdecké zkušenosti, co si od našeho kola slibujete. Chceme trochu poznat i vaši povahu, například míru soutěživosti a touhu po sebeprezentaci. A samozřejmě je nutné znát váš finanční limit.“ K mání jsou rámy z oceli, titanu nebo, a ty jsou nejdražší – z karbonu.

Dalším krokem je fitting. Čidla rozmístěná na mnoha místech vašeho těla zdigitalizují váš pohyb při jízdě na trenažéru metodou motion capture – po­užívá se například i při výrobě animovaných filmů. „Těch parametrů je hrozně moc a my je musíme převést na ideální rozměry a umístění rámu, řídítek, převodníků, sedlové tyče,“ vysvětluje Moureček. Zahraniční zákazníci Festky – a těch je naprostá většina – mohou touto procedurou projít ve své zemi a výsledek poslat, ale hodně z nich do Prahy přijede osobně. „Snad jen Angličana to nejdřív nenapadne, ale když mu vysvětlíme, že letenka ho bude stát stejně jako včerejší útrata v pubu a ještě mu zbude na pivo, nadšeně zareaguje, že je to vlastně skvělý nápad.“

 

Jak toho týpka zlomit

Kdo jsou lidé ochotní utratit za kolo Made in Czech Republic deset až patnáct tisíc eur? „Dvě třetiny z nich jsou velmi zdatní cyklisté, kteří už měli skoro všechny druhy kol. Utratili za ně ohromnou spoustu peněz, a jak bych to řekl… z mého pohledu mají víc zkušeností jako zákazníci než jako jezdci,“ říká Moureček. Převažují právníci, lékaři, obchodníci, zkrátka dobře situovaní lidé. Dobře vědí, co se jim nelíbilo na jejich předchozích patnácti kolech a co vyžadují od toho nového. Vyžadují, aby výsledek vyhovoval jejich životnímu stylu, společenskému statusu a představám, jak by je kolo mělo reprezentovat.

Výchozí pozice Festky na zahraničních trzích přitom není snadná, zejména mezi americkými cyklonadšenci panuje značný patriotismus. „Když bydlím v Bostonu, přece nebudu jezdit na kole vyrobeném někde v Praze,“ říkají si. „Musíme nabídnout něco, co toho týpka zlomí, aby dal svoje peníze někomu jinému než lokálnímu borci. Nesmíme ho zklamat,“ říká Moureček.

Jsou totiž fajnšmekři, kteří sbírají bicykly podobně jako švýcarské hodinky. „Jeden zákazník z Miami si od nás během jednoho roku objednal čtyři kola. Nerozuměl jsem tomu, a když si objednal páté, zavolal jsem mu a zeptal se ho: ,Hele, proč to děláš?‘ A on mi povídá: ,Rozhodl jsem se, že si udělám celou kolekci. Prostě chci mít od každého materiálu jedno vaše kolo,‘ “  líčí Moureček a vysvětluje: „Mít pro každou příležitost to správné kolo je v určitých kruzích takřka nutnost. Když se chystám jet s lidmi, kteří jsou extrémně orientovaní na výkon, vezmu si karbon. Jindy sáhnu po titanu nebo oceli – abych se přizpůsobil skupině.“

 

Máme vlastní zeleninu i zvěř

Ve Festce se hodně mluví o řemesle, je na něm ostatně postavená i legenda vztahující se k založení firmy. O tom, jak Moureček po skončení profesionální kariéry na kolo zanevřel, protože se mu stýskalo po závodění. Jak si jeho blízcí všimli, že bez kola není ve své kůži. Jak ho hecovali, aby se sebou koukal něco dělat. A jak se čtyři roky po sesednutí ze závodního kola konečně nechal přemluvit a vydal se shánět rám, který by vyhovoval jeho představám. Jak v žádné cyklodílně nenarazil na odhodlanost vyjít mu vstříc. A jak se rozhodl, že se do výroby kola pustí sám…

Zatímco mnozí hobíci, jak se říká rekreačním jezdcům, si na kolech hodně všímají komponentů, jako jsou přehazovačky, pedály či brzdy, ti nejzkušenější a nejnáročnější cyklisté dobře vědí, že dobré kolo tvoří především rám. A právě rámařina je věda, kterou obestírají mnohá tajemství a na které se dá nejvíc vydělat. „Velká část malých rámařů si hýčká image takřka rodinné firmy s ruční výrobou, přitom ale často nakupují od stejného zdroje,“ popisuje Moureček, na co narazil při své cestě za vytouženým kolem, respektive rámem. Takové výrobky přirovnává k hranolkům z Makra servírovaným s visačkou zaručeně domácí výroby. „Koupí trubky u velkovýrobce, v dílně vám je zkrátí podle vašich výkresů, hezky je svaří a picnou na to svoji samolepku. Jako když šéfkuchař postaví svůj byznys na útulné restauraci někde v podloubíčku u vody, romantika jako blázen, lidi si představují úrodu ze zahrádky a čerstvé úlovky, ale přitom se tam vaří z mražených polotovarů.“

Jak vzniká rám ve Festce? „Největší slávu nám dnes dělají karbonové rámy. Takže podívejte,“ říká Moureček během exkurze po dílně a ukazuje špulku s uhlíkovým vláknem, jímž tady svazují a slepují karbonové rámy tak, že spoj vůbec není vidět. „Festka je postavená na vlastním vývoji. Máme úzkou spolupráci s vysokými školami – ČVUT nám pomáhá s materiály, UMPRUM s designem. Když sháníme nového člověka, chodíme a ptáme se, kdo je tady v daném oboru nejlepší. Zůstanu u gastronomické terminologie: dobře víme, že si pěstujeme vlastní zeleninu a chováme vlastní zvířata.“

 

Základna na úpatí Šumavy

Uvěřit, že na těch poněkud reklamně znějících zkazkách něco je, se dá ve výrobní hale podniku CompoTech na okraji Sušice. Právě tady našla Festka klíčového dodavatele, vzniká zde totiž surovina na výrobu jejích nejfajnovějších rámů: karbonové trubky. Přesnost a spolehlivost zdejších výrobků je bezpodmínečná, neboť mezi hlavní zákazníky patří strojírenský, automobilový, letecký či lodní průmysl. A tak jako se ve Festce vyrábějí kola na míru, tady produkují trubky na míru.

V principu jde o to, že se pryskyřicí prosycené uhlíkové vlákno navíjí na ocelový trn. Ten se po zatvrdnutí vytáhne a trubka pak míří do pece k tepelnému zpracování a povrchovému dokončení. Vývoj se odehrává v konstrukční kanceláři přímo ve firmě, testování pak ve zkušebnách Ústavu mechaniky, biomechaniky a mechatroniky strojní fakulty ČVUT. Veškerá produkce, a především vývoz jsou pod přísným drobnohledem úřadů, neboť jde o takzvané „zboží třetího užití“ – pod tímto termínem se skrývá, že z uhlíkových vláken lze vyrobit nejen ráhno k plachetnici, závěs křídla k ultralightu či rameno robota do automobilky, ale také odstředivku pro obohacování uranu nebo hlaveň pro sniperskou pušku.

Pikantní na spolupráci Festky a CompoTechu je, že se při ní sešli vášniví sportovci. „Začátek byl jednoduchý. Michal Moureček pochází ze Sušice a jezdí sem za rodiči. Jeden den se o nás dozvěděl, druhý den přišel a třetí den jsme si plácli,“ říká technický ředitel společnosti CompoTech a jeden ze společníků Vít Šprdlík – tím dalším je Ondřej Uher a oba jsou bývalí reprezentanti ve sjezdu na divoké vodě. Svou firmu založili před dvaadvaceti lety a prvním výrobkem byla pádla pro kajakáře a kanoisty. „Štvalo nás, jak se nám pořád lámaly trubky na pádla, tak jsme si jako čerství absolventi ČVUT chtěli zkusit, jestli dokážeme vyrobit něco pevnějšího,“ vypráví Šprdlík, který se v té době málem chystal na olympiádu – sjezd měl být ukázkovou disciplínou v Atlantě 1996, nakonec z toho sešlo.

Dodávky pro Festku tvoří pouhé jedno procento tržeb firmy CompoTech, přesto si dva vodáci z fabriky na břehu Otavy nemohou spolupráci vynachválit. A nejen kvůli tomu, že se na karbonových rámech od Festky skví i jejich logo. „Začalo to jako koníček, protože jsme o kole z našich trubek delší dobu rovněž uvažovali, ale neuměli bychom ho kompletně postavit. Chytla nás i vývojářská stránka věci, prostě to byla výzva,“ líčí Šprdlík a dodává: „Hlavně je ale perfektní jezdit na kole, jehož rám vychází z naší technologie. Ono je krásné vidět stroj, když řeže plech, a vy víte, že nosník je z vaší fabriky. Ale pořád je to jen stroj, takže vás to tolik nebere.“

Šéfové firmy CompoTech se nyní chystají pořídit celou flotilu kol od Festky. „Mnoho našich důležitých zákazníků jezdí na kole, vlastně skoro všichni. A je příjemné, když obchodní jednání pokračuje výletem, po cyklostezce odtud (ze Sušice, pozn. red.) můžete dojet až na Šumavu. Pokud ti lidé mají pod zadkem karbonový rám, zvyšuje se tím jejich důvěra v naši technologii, což se přenáší i na další naše výrobky. Dát si pak pivo a bavit se o cyklistice může být v tomto směru důležitý startovací bod,“ říká Šprdlík.

 

Koukej se sebou něco dělat

Stejně jako CompoTech, také Festku zakládali dva muži – již zmíněný Michael Moureček a Ondřej Novotný. První se po skončení závodní kariéry věnoval marketingu, vlastnil agenturu Koichi. Druhý vedl vydavatelství Ambit Media, kde byl i podílníkem. S výrobou rámů a stavěním kol zkraje spíš jen koketovali, v roce 2011 se však do rozvoje Festky vrhli naplno a z předchozího podnikání vycouvali. Třetím společníkem se stal Michal Korecký, mimo jiné spoluvlastník koncernu Škoda Transportation.

Dnes šestatřicetiletý Michael Moureček se nezdráhá popsat svůj životní krok hodně osobně a emotivně: „Když jsem byl malej, snil jsem o tom, že se budu živit závodní cyklistikou. To se mi povedlo a každému bych to přál. Stát na bedně, slyšet svoje jméno a vidět ty tisícovky lidí, to je něco fantastického, co si budeme povídat,“ říká muž, který má celkem třicet medailí z republikových šampionátů a jemuž v osmnácti letech utekl o kousek titul mistra světa na dráze (skončil bronzový). Konec závodění pro něj znamenal hodně smutku a trápení. „Záviděl jsem třeba muzikantům, že můžou hrát až do konce svých dní – život cyklisty je hrozně krátkej, já končil v šestadvaceti. O to víc mě nakoplo, když mi došlo, že to nejkrásnější na cyklistice nejsou stupně vítězů a hymny, ale pospolitost stejně naladěných lidí. Tohle mám dneska kolem sebe znova. A jsem zase šťastnej.“

Ve Vídni, Sydney či na Floridě dnes vznikají Festka Society – jakési kluby vyznavačů luxusních kol. „Potkáme se poprvé v životě a je to, jako kdybychom se znali od dětství. Máme různé profese, rozdílný věk, vyděláváme jiné peníze, ale spojuje nás stejná vášeň: kola a cyklistika. Někdy cestuju já tam, jindy oni přiletí sem. Ukážeme jim, jak vyrábíme trubky, vyrazíme na výlet po pěkném asfaltu. Leckdo z těch lidí ani nemá naše kolo, jen ho zajímá, co děláme.“

 

Jako vysoká krejčovina

První dva roky se oba zakladatelé firmy učili vyrábět rámy, hodně času trávili lakováním. „Abychom věděli, o čem to je, a uměli to vyžadovat po lidech, které jsme chtěli zaměstnávat.“ Dnes řídí Ondřej Novotný každodenní chod firmy, Michael Moureček se věnuje zákazníkům. „Pořád jsem asi jediný člověk ve Festce, který by dokázal postavit rám od začátku do konce. Ale rozhodně bych na něm nechtěl jezdit,“ říká se smíchem.

V dílnách Festky se hodně mluví anglicky. Nejde jen o klienty, ale také o stážisty, kteří se o české manufaktuře doslechli a chtějí si práci tady vyzkoušet. „Teď tu máme tři mladé Francouze. Jeden z nich už byl třeba nějakou dobu konstruktérem u Boeingu. Tam se ale vrtal v jedné součástce, aniž si vyzkoušel, jaké je pilotovat letadlo. U nás si na to kolo může sednout a zjistit na vlastní kůži, jak jeho výrobek funguje,“ říká Moureček.

Spolumajitelé Festky přirovnávají svou branži k haute couture ve světě módy. „Je to svět, ze kterého prosakují trendy do konfekce, a je dobré v něm být. Má ale brutální pravidla, špička je až sadisticky soutěživá. Musíme dávat pozor na spoustu drobností, stačí malá chybka a hned dostaneme co proto, i od fanoušků. Dáme třeba na Instagram špatně nafocené kolo – nevhodně zvolený úhel, takže nevyniknou správně proporce. A už do nás šijou. Někdy je až fascinující, čeho všeho si dokážou okamžitě všimnout.“

Méně příjemné je, když svoji nespokojenost a frustraci šíří zákazníci. „Máme teď jednoho Němce, který o nás mluví dost nepěkně, přitom si závadu způsobil sám, protože se o kolo vůbec nestaral,“ tvrdí Moureček. Naopak přízeň nejvěrnějších zákazníků – hlavně těch zpoza oceánu – dokáže potěšit: „Když jsou náhodou někde v Evropě, stojí některým za to sednout na letadlo, udělat si odbočku do Prahy a plácnout si s člověkem, který jim to kolo dělal.“

Kromě sedmnácti zaměstnanců se kolem Festky pohybují lidé, kteří pomáhají vylepšovat detaily. „Ne všechny platíme, u některých bychom si to ani nemohli dovolit. Naštěstí je to baví,“ říká Moureček. Na testování jízdních vlastností vy­užívá profesionální závodníky: „I oni to dělají zadarmo a já si toho obrovsky vážím. Ale někdy dostanou kolo, ve kterém je chyba, a já testuju, jestli ji poznají. Když ne, ze sestavy vypadnou.“

 

Budeme největší z nejmenších

Postavili by mi ve Festce i „lážo plážo“ kolo, které by stačilo jak na cesty do práce, tak na šlapání od vesnice k vesnici? „Ano, říkáme mu Coffee Racer. V oficiální nabídce není, protože by pro nás nedávalo smysl, ale když se stanete naším dobrým zákazníkem, máte ho mít,“ říká Moureček a dodává: „Někdy taková kola pořizují naši klienti pro své partnerky.“

Mnohem víc než rekreační kola však Festku zajímají závodní stroje, zejména pro dráhovou cyklistiku. „Snažíme se proniknout do české reprezentace, letos naše kola poprvé závodila na mistrovství světa – Vojta Hačecký na jednom z nich dojel v disciplíně zvané scratch na šestém místě.“ Pro Festku jde o symbolické poplácání po zádech, že jejich kola snesou nejpřísnější měřítka.

Pak je tu jeden ještě ambicióznější plán: „Na celém světě jsou dvě stovky malých rámařských firem, které můžeme považovat za konkurenci,“ vysvětluje Moureček a upřesňuje: „Drtivá většina z nich vyrábí do 100 rámů ročně. A pak jsou dvě tři firmy, které ulítly a jsou na dvou až třech tisícovkách rámů. Tam se chceme dostat, naším cílem je být největším z těch nejmenších.“

Jak je na tom firma, která začínala na dvaceti rámech ročně, právě teď? „Meziročně rosteme o sto procent. Letos chceme vyrobit 300 rámů, příští rok 600. Takže nabíráme lidi, chystáme stěhování. Co se týče cash flow, bývá to dost divoké. Jeden měsíc se máme dobře, pak přizpůsobíme velikost firmy budoucnosti a zase se propadneme do ztráty.“

 

Úplně jsme se spletli!

Jak zaznělo v historce z úvodu, ve Festce jsou hrdí na jednu věc: že už mají tolik důvěry v sílu své značky, že dokážou některým zákazníkům říci NE. Sluší se tedy dovyprávět, jaký měl příběh o onom odmítnutém konzervativním zákazníkovi pokračování… „Pán se po několika dnech vrátil a trval na svém. Tak jsme mu to kolo postavili – ať si ho vyzkouší, že si ho když tak necháme ve firmě,“ popisuje Moureček. A dál? „Představte si, že ten člověk to ustál! Přesvědčil nás, že tohle kolo opravdu potřebuje, že je přesně pro něj. Měl v tom od začátku úplně jasno, to jen my mu nevěřili. Prostě jsme se úplně spletli.“ •

 


Tajemství rámu a o děravém hrnci
Jedna věc rekreačnímu jezdci na kole nedá spát. Je opravdu samotný rám tak důležitou součástkou bicyklu?
Pro odpověď je v tomto případě vhodnější využít někoho jiného než marketingově zdatného šéfa firmy Michaela Mourečka.
„Když jedete z kopce devadesátkou a rozloží se vám rám pod zadkem, budete mít velké problémy,“ říká Vít Šprdlík ze sušické firmy CompoTech, která Festce prodává karbonové trubky. To lze samozřejmě chápat, ale ani levné rámy dnes přece nepraskají a vydrží roky. Jakou zázračnou vlastnost tedy má těch několik svařených trubek (mnozí nároční zákazníci si kupují jen rám), které Festka prodává za cenu Škody Superb?
Pro pořádek: jedno silniční kolo autorovi tohoto textu ve Festce na týden půjčili, ale kromě minimální váhy a rychlejší jízdy (a dokonale hladce, beze stopy svařených spojů) dotyčný novinář žádný větší rozdíl nepocítil. Jistě, nemá srovnatelnou zkušenost: jeho městské kolo, se kterým si užívá cesty mezi redakcí a domovem, váží pětinásobek, přehazovačka drhne, na druhou stranu je na něm příjemnější posezení.
„Kdybyste jezdil na podobném kole, poznal byste to,“ říká Šprdlík, který pravidelně polyká kilometry podél šumavských řek Otavy, Vydry a Křemelné. „Podstatné je, jak sedí v zatáčkách, jak akceleruje. Najedete pak stejně kilometrů a budete stejně unavený, ale ujedete to rychleji a budete mít lepší pocit. Na nekvalitním kole si připadáte, jako kdyby vám někudy utíkala energie, jako kdybyste měl děravý hrnec.“
Galerie (7) Diskuze Sdílet

Autor také napsal

Mohlo by Vás zajímat