Pulp Non Fiction. Skutečné historky z podsvětí

ilustrační foto Profimedia.cz

Ty příběhy připomínají slavný film Pulp Fiction: Historky z podsvětí. Jenže jsou reálné a vzájemně se proplétají. Po dvaceti letech rozplétaná vražda bosse Antonína Běly. Případ policisty, který tu vraždu kdysi vyšetřoval a pak nejspíš spadl do pasti svých kolegů. A kauza, ve které podnikatel úkoloval a využíval elitního detektiva. Ve všech třech se hranice mezi policií a zločinem až podezřele stírá.

Byla to schůzka, z níž mrazilo.

Obávaný rabiát, s nímž jsem se nedávno sešel a o němž se v policejních kruzích mluví jako o nájemném vrahovi, byl kupodivu vstřícný.

Odpověděl mi na pár otázek a pak mě požádal, abych odložil tužku, vypnul diktafon, vyndal baterku z mobilu a vše si schoval do aktovky. Jakmile zkontroloval, že jsem „čistý“, naklonil se ke mně a řekl: „Vím, že se o mně vypráví všechno možný. Nebudu vám nic konkrétního říkat. Ale věřte, že ti, kdo umřeli, byli zločinci, kteří si to zasloužili. Tomu, kdo je zhasnul, by měla být společnost vděčná. Chápete?“

Pak se zvedl a v klidu odešel. A já se cítil dost divně. Jeho myšlení – že ti zločinci si to zasloužili – mi připomnělo hrdinu z filmu Quentina Tarantina Pulp Fiction. I gangster Jules Winnfield v podání Samuela L. Jacksona si myslel, že právě on bude namísto soudů rozhodovat o osudu lidí, protože jen tak „ochrání slabé před tyranií lidské zloby“

•••

Podpořte Reportér sdílením článku