Rozhovor

Už zase stopem: „A chápeš moje obavy?“

Jana Mičová
08 / 10 / 2017

Tomáš Poláček se vydal dokončit svou stopařskou výpravu kolem světa – ze Střelkového mysu v Jižní Africe chce do svých čtyřicátin (těsně před Vánoci) dostopovat na Střelecký ostrov v Praze. Tady je rozhovor, který s ním vedla těsně před odjezdem jeho životní partnerka a matka jejich dvou dětí. Uvnitř najdete mapku Tomášova aktuálního výskytu.

Tomáš Poláček se vydal dokončit svou stopařskou výpravu kolem světa – ze Střelkového mysu v Jižní Africe chce do svých čtyřicátin (těsně před Vánoci) dostopovat na Střelecký ostrov v Praze. Tady je rozhovor, který s ním vedla těsně před odjezdem jeho životní partnerka a matka jejich dvou dětí. Uvnitř najdete mapku Tomášova aktuálního výskytu.

Rozumíš tomu, že jsem s touhle cestou – jako s první, kterou jsi vymyslel – nesouhlasila? 

Napadá mě buď několik dlouhých odpovědí, anebo jedna krátká: Jo, rozumím, díky, že mě nakonec necháváš jet.

 

Klidně si poslechnu i ty dlouhé.

Chci to mít z krku. Nebylo mi ještě dvacet, když jsem se rozhodl, že stopem objedu ​​celý svět, a zbývá mi poslední kousek; právě Afrika. Tehdy jsem si taky řekl, že budu stopovat jen do čtyřiceti, protože později už bych byl u silnice starej a trapnej, a myslím, že jsem se docela trefil. Kdybych nevyrazil teď, těsně před čtyřicítkou, chtěl bych tu svoji stopařskou odyseu dokončit za rok nebo za tři, ale šlo by to hůř, protože budu ještě starší a trapnější než teď. Tak radši vyrážím, dokud mám trochu energie​ – vždyť​ když se oholím, můžou mě rychleji jedoucí řidiči považovat za mladíka!​

 

Chápeš vůbec mé obavy? Nebo se ti tahle výprava zdá ​být stejná jako třeba ta před dvěma lety, které pracovně říkáme cesta kolem světa?

Upřímně řečeno si zatím myslím, že to bude podobné. Předloni jsem jel stopem přes ruskou Kolymu nebo přes Nikaraguu, což jsou místa, která znějí zlověstně, ale realita je mnohem civilizovanější a bezpečnější – tak snad to bude platit i pro Kongo nebo pro Benin. Nevím. Až uvidím, že je zle, hned poletím do Evropy... Řeknu ti další důvod, proč to dělám, jo?

 

Nejsem si jistá, jestli mě nějaký důvod může přesvědčit, ale zkus to.

Naše povolání je v ohrožení. Lidi čtou míň a míň, žurnalistika ztrácí prestiž, docházejí v ní peníze. Kdyby mi dnes bylo dvacet, rozhodně bych hledal práci jinde než v novinách nebo časopisech, kde netušíš, co s tebou bude za tři roky. Jedinou šancí je podle mě dělat něco navíc – proto pořád vymýšlím nějaké na první pohled bláznivé akce. Taková cesta stopem kolem světa ti (pokud ji dobře zpracuješ) dělá jméno, což je dobře. Když budu trochu šikovnej, třeba pak napíšu knížku. Zorganizuju sérii besed. Anebo vezmu stan, trakař, povleču se od vesnice k vesnici a za vyprávění o své cestě budu vybírat do klobouku. Chápeš? Kdybych se nesnažil odlišit od jiných novinářů, připadalo by mi to vůči rodině bezohlednější než dvouměsíční cesta stopem přes Afriku.

 

Aktuální Tomášova poloha:

Tomášova aktuální poloha. Tato mapa se aktualizuje každé tři minuty.

 

Víš ty, co jsem udělala před pár dny? Šla jsem si vyřídit tři roky propadlej pas. Jezdila jsem si po Evropě pěkně na občanku, ale co když teď budu muset do Afriky kvůli identifikaci – víš čeho?

Zatím mě nenapadalo, že bych Afriku nemusel přežít, nutíš mě o té krajní variantě přemýšlet, počkej chvíli... Jo, určitě se můžu přimotat k havárce – budu dávat pozor, do jakých nastupuju aut a nakolik spolehlivě vypadají řidiči. Ale na 99,99 procenta to ve zdraví přežiju, protože nelezu bez jištění na osmitisícovku.

 

Co mám říkat všem těm, co mi radí: Tak mu to zakaž, bláznovi!

Zkus se jich – myslím hlavně chlapy – zeptat: Kdybyste vy měli možnost objet stopem celou planetu, odmítli byste? V tu chvíli podle mě většina pochopí.  

Existuje ​africká ​země nebo moment, na který se už teď z tepla civilizace těšíš?

Zatím o Africe nevím skoro nic – teda abych nekecal, prý tam někde žijou surikaty... Těším se na moment, kdy pošlu o svém putování do redakce Reportéra první dlouhej článek, se kterým budu spokojenej. 

 

Čeho se nejvíc bojíš?

​Právě toho, že nenapíšu hezké články.​

 

Už poněkolikáté jsem z knihovny vytáhla náš festovní atlas světa a nevím – seš si jistej, že budou všude silnice, popřípadě auta?

​Ne.​ A nesnaž se mě znervózňovat.

 

​Co sis vlastně zjišťoval?

​Mám potřebná očkování a většinu víz. Například do Nigérie mi ho ale nedali, což je taková nepříjemnost, že na ni raději nemyslím... Nemyslím vlastně na nic – přes léto jsem měl práce nad hlavu, psal jsem knížku s Lacem Déczim, ale rozhodl jsem se brát tu nepřipravenost jako pozitivum, budu se na Afriku dívat dětskýma očima. Neustále mě tak může něco překvapovat.

 

Po čem se ti bude nejvíc stýskat?

​Po tobě (45 procent), po dětech (45 procent) a každý druhý víkend po Bohemce (10 procent).​

Máš nějaké poslední přání?

​Mně se v Africe nic nestane, ale obecně – kdybych umřel dřív než Xavier Baumaxa a Jarek Nohavica, tak jim zaplať každýmu aspoň bůra za to, že zahrajou jednu písničku na pohřbu.​ Pak asi rozprášit na nějakém slunném místě. A nebrečet. Já toho viděl a zažil jako jiní za sto let, takže není důvod.

 

Přehledová mapa Tomášovy cesty:

Přehledová mapa Tomášovy cesty. Tato mapa se aktualizuje v delších časových intervalech.

 

 

Co ti mám uvařit, až se vrátíš?

​Lásko, já se nehodlám prosekávat džunglí, denně nejspíš navštívím nějakou hospodu u silnice, hlad mít nebudu. Ale nedáš-li jinak, objednávám si buď knedlíky s vajíčkem a kečupem, bramboráky, špekové knedlíky se zelím anebo thajskou kokosovou polévku.

 

Tu neumím.

Tohle jsou problémy! Tak čočkovou.

 

Čočkovou zvládnu.

Ale pálivou; z té červené čočky, jo?

 

Jasně, jídlo bychom měli... Ty opravdu netušíš, co tě čeká? 

Jihoafrická republika a Namibie podle mě budou v pohodě, na rozjezd ideální. Maroko znám, tam se není čeho bát, všechno mezi je zatím tajemstvím. Dopředu vím jen tolik, že otřesná bude v půlce prosince cesta z jihu Španělska do Prahy, protože budu vypadat jako uprchlík a málokdo mi v té kose zastaví.

 

Tipneš si, jak se k tobě budou chovat Afričané?

Pokud jde o to území mezi Namibií a Marokem, jsem spíš skeptik, vroucnou lásku k podivnému bělochovi nečekám, ale jestli se dokážu usmívat a být na lidi milej, snad je nakonec odzbrojím.

 

Musíme doufat. A na nějakou příští cestu přes Austrálii kašleš?

Kašlu, tohle je opravdu můj poslední stop. Teda aspoň do doby, než přijdou děti, že chtějí vyrazit se mnou, na tu chvíli se těším. Bude mi padesát a klidně svět objedu stopem i podruhé. •

 

59d632939c40587eef5d8fde MEDIA_ITEM image
Předběžná mapa Tomášovy cesty přes Afriku. Leccos však může být jinak...

 

Aktuální průběh cesty Tomáše Poláčka můžete sledovat na našem webu a sociálních sítích, v listopadovém vydání Reportéra vyjde první obsáhlá reportáž.

 

Galerie (3) Diskuze Sdílet

Autor také napsal

Mohlo by Vás zajímat