Plíce pro Vaška
7. června 2015
Bílý hrnek ve vitríně zdobí jediná věta psaná dětskou rukou: Pane profesore, děkuji. Vašík.
Hned vedle jsou malé přesýpací hodiny a na nich vzkaz: Děkuji, že jste mi je pomohl otočit. Robert Lischke je chvíli podrží v dlani. Jsou od sedmnáctileté dívky. „Tehdy jsem se málem rozbrečel. Čas jí utíkal a my to dokázali zvrátit.“ Dívka s nevyléčitelnou nemocí nazývanou cystická fibróza dostala nové plíce.
Stejně jako Vašek. Bylo mu toho loňského lednového dne přesně třináct, když ho zařadili na čekací listinu. Jako nejmladšího kluka v zemi. Ano, i takhle může vypadat ten nejúžasnější dárek k narozeninám. Padesát procent naděje na život, padesát procent na smrt.
Avšak říká se, že to nejhorší, co můžete fyzicky prožít, jsou těžké formy deprese a dušení. My, kteří jsme to nezažili, si to zkusme alespoň na chvíli představit. Je to, jako když se topíme. Ne chvíli, ale pořád. Před nedostatkem dechu neuniknete ani na minutu. Pro ten případ s sebou musíte všude tahat kyslík. Je vám třináct, měříte ani ne metr a půl a vážíte sotva třicet kilo − protože děti s cystickou fibrózou jsou maličké – a na zádech v batohu máte sedmikilový kyslík. Nemůžete hrát s klukama fotbal, líbí se vám holky, jenomže se vás poněkud bojí.
I tak vyžaduje souhlas s transplantací hodně odvahy. Zvlášť u dětí je to obdivuhodné. Pokud se transplantace nepovede, tak…
Podpořte Reportér sdílením článku
Vedoucí dramaturgyně pořadu Události, komentáře a Interview ČT24.