Plíce pro Vaška

7. června 2015

S malým pacientem. Robert Lischke, Vašek Doubek a lékařka z oddělení ARO Petra Cvrčková - její dcera uspořádala ve škole sbírku, aby pomohla Vaškově rodině.

foto Filip Jandourek.

Příběhy, které denně prožívá, jsou bojem o život. Na jak dlouho se podařilo vyhrát, nikdy dopředu neví. Nebo jen málokdy. Naučil se ony bitvy prožívat tak, aby mu to nebylo jedno, ale aby ho to nezničilo. Ví, že není spasitel, ani kouzelník, ale prostě… lékař. Robert Lischke, muž, který transplantuje plíce.

Bílý hrnek ve vitríně zdobí jediná věta psaná dětskou rukou: Pane profesore, děkuji. Vašík.

Hned vedle jsou malé přesýpací hodiny a na nich vzkaz: Děkuji, že jste mi je pomohl otočit. Robert Lischke je chvíli podrží v dlani. Jsou od sedmnáctileté dívky. „Tehdy jsem se málem rozbrečel. Čas jí utíkal a my to dokázali zvrátit.“ Dívka s nevyléčitelnou nemocí nazývanou cystická fibróza dostala nové plíce.

Stejně jako Vašek. Bylo mu toho loňského lednového dne přesně třináct, když ho zařadili na čekací listinu. Jako nejmladšího kluka v zemi. Ano, i takhle může vypadat ten nejúžasnější dárek k narozeninám. Padesát procent naděje na život, padesát procent na smrt.

Avšak říká se, že to nejhorší, co můžete fyzicky prožít, jsou těžké formy deprese a dušení. My, kteří jsme to nezažili, si to zkusme alespoň na chvíli představit. Je to, jako když se topíme. Ne chvíli, ale pořád. Před nedostatkem dechu neuniknete ani na minutu. Pro ten případ s sebou musíte všude tahat kyslík. Je vám třináct, měříte ani ne metr a půl a vážíte sotva třicet kilo − protože děti s cystickou fibrózou jsou maličké – a na zádech v batohu máte sedmikilový kyslík. Nemůžete hrát s klukama fotbal, líbí se vám holky, jenomže se vás poněkud bojí.

I tak vyžaduje souhlas s transplantací hodně odvahy. Zvlášť u dětí je to obdivuhodné. Pokud se transplantace nepovede, tak…

Podpořte Reportér sdílením článku