Vítá vás Aljaška, přichází horečka. Nikoliv zlatá.

Mám teď spoustu času na psaní. Expedice, která se pro dnešek jmenuje Světové Tažení Oklamaného Poláčka, vázne už tři hodiny na aljašsko-kanadské hranici.

Taky míváte vždycky před průjezdem státních hranic nervy? Já příšerné.

Dnes se mě jeden řidič, jmenuje se Michael Anderson, pochází z Montany a na Aljašce přes léto hasí lesní požáry, docela neotřele zeptal: „A měl jsi někdy v těch posledních pěti týdnech chuť na všechno se vykašlat a prvním letadlem se vrátit domů?“

Dlouho jsem přemýšlet nemusel: „Ani náhodou. I v těch chvílích, kdy jsem čekal osmou hodinou na auto a apaticky se nechával ožírat komáry, mi bylo dobře.“ To jsem ovšem netušil, co mě čeká za chvíli – na maličké celnici, která se jmenuje The Snag Creek Customs House.

Seděl jsem v džípu s postarším řidičem, křesťanem, který se zajímal o současnou politickou situaci v Česku, a který mě plánoval vzít velmi daleko – až do Whitehorse, nějakých čtyři sta padesát kilometrů do kanadského vnitrozemí.

„Pan stopař si vystoupí se všemi věci,“ pronesl kanadský celník a já v tu chvíli věděl, že vidím svého milého křesťana naposledy, a že mu ty historky o Zemanovi nikdy nedořeknu.