Český smog: dusí nás neochota ke změnám

Příchod aktuální smogové kalamity do Česka (momentální stav na jednotlivých měřicích stanicích lze sledovat například zde) je asi stejně překvapivý jako to, že náhle zkolabuje obézní kuřák, který trpí vysokým krevním tlakem a má zvýšené hladiny cholesterolu a cukru v krvi. Chronické znečištění ovzduší způsobuje vážné nemoci a lze mu přičíst zhruba dvanáct tisíc předčasně zemřelých každý rok.

Odborníci vědí, že znečištěné ovzduší v Česku je setrvalý problém. V uplynulé dekádě se podařilo zavést některá dílčí opatření. Ta jsou však nedostatečná (například výměna malého počtu kotlů v domácnostech), nebo neefektivní (nákup vozidel na zametání ulic, kterými radnice demonstrují aktivitu, ale která nejsou schopna ovlivnit koncentrace poletavého prachu).

Pokus o systémový přístup v podobě regionálních programů zlepšování kvality ovzduší, které byly schváleny v loňském roce, skončil bohužel spíše jako slohové cvičení úředníků, kteří jen hodně obecně sepsali, co by se dalo či mělo dělat, aby si mohli odškrtnout, že splnili povinnost zákona. O tom, že tyto plány opravdu dosáhnou slibované cíle, přitom pochybují nejen mnozí starostové, ale i tým, který si ministerstvo životního prostředí najalo na posouzení plánů.

Nejen zimní smog

Slovo smog pochází angličtiny, kde původně označovalo stav, během kterého se smísil kouř (smoke) s mlhou (fog). Výraz se dostal do mnoha světových jazyků včetně češtiny po Velkém londýnském smogu, který propukl v prosinci 1952, trval několik dní a zemřelo během něho několik tisíc lidí.

Dnes už se jako smog označují různé druhy situací, během kterých se v ovzduší vyskytují vysoké koncentrace různých škodlivých látek. Nemusí tedy jít o mlhavé podzimní či zimní dny, smog může být spojen i se slunečným mrazivým zimním počasím nebo dokonce s horkými letními dny – pokud nedostatečný pohyb vzduchu při bezvětří není schopen čistším vzduchem naředit nebo rozptýlit škodliviny, které vznikají lidskou činností.