Komentář

Krize uprchlické krize

08 / 08 / 2016

Násilné útoky, které zasáhly koncem července Německo, se od sebe sice lišily, přesto si je mnozí dali do souvislosti s uprchlíky. Německá společnost si je vědoma toho, že příchod uprchlíků představuje problém – panice však nepropadla.

Násilné útoky, které zasáhly koncem července Německo, se od sebe sice lišily, přesto si je mnozí dali do souvislosti s uprchlíky. Německá společnost si je vědoma toho, že příchod uprchlíků představuje problém – panice však nepropadla.

Vezměme jednoho žadatele o azyl v Německu, nějakého zcela průměrného muže – a dejme mu třeba jméno Remza. A tento Remza by nyní mohl říci – „vedete proti mně kampaň“. A oprostíme-li se od emocí a obrazů, měl by Remza pravdu.

Nejde mi teď o úmyslné překrucování faktů. Nemám na mysli například fakt, že mnohá média, v Německu i jinde, dávala do jedné řady s islamismem i útok v Mnichově v druhé půli července: přitom jej spáchal osmnáctiletý německý občan, jehož rodiče přišli z Íránu, mladík s psychickými potížemi, který podle poznatků policistů svůj íránský původ vyzdvihoval – ve shodě s ideologií nacistů – coby „árijský“ a střílel do mladých přistěhovalců.

Mluvím o kampani neplánované, nezamýšlené a nechtěné. Vycházející přímo z podstaty žurnalistiky – ze snahy informovat o věcech zajímavých, výjimečných, nestandardních, nových, měnících současnost. Tyto atributy obsahuje každý incident, každý násilný čin, který se týká uprchlíků. A naopak je, alespoň podle převládajícího cítění, neobsahují třeba příběhy, že ten či onen žadatel o azyl dělá pokroky v němčině a sousedé ho mají rádi. Obraz jakéhokoli uprchlíka se tak stává obrazem negativním – a odnáší to i onen uprchlík Remza, i když vůbec nic špatného nedělá.

 

V jednom pytli

Činy tří přistěhovalců (a jednoho potomka přistěhovalců) rozrušily v druhé půli července Německo (a celou Evropu): navíc přišly za situace, kdy v sousední Francii proběhly dva islamistické útoky, jeden z nich, ten v Nice, si vyžádal přes osmdesát mrtvých.

Kolik pozornosti by si však stejné události, jaké proběhly v Německu, získaly, kdyby je provedl Němec? Nebo zástupce jiné skupiny lidí, na kterou není zaměřen mediální hledáček?

Jedna z nich by určitě zněla jako čistá krimi zpráva. „Muž zabil svou přítelkyni nožem na kebab.“ V Reutlingenu v Bádensku--Württembersku totiž napadl jedenadvacetiletý Syřan svou pětačtyřicetiletou polskou přítelkyni před restaurací, kde oba pracovali.

V těch dalších – pomineme-li zmíněný nejkrvavější útok v Mnichově, jehož motivy byly minimálně zčásti krajně pravicové – se objevilo jméno takzvaného Islámského státu. Sedmnáctiletý žadatel o azyl (Paštún z Afghánistánu či Pákistánu) napadl ve Würzburgu nožem a sekerou skupinu turistů z Hongkongu ve vlaku a zanechal za sebou dva kriticky raněné, poté zemřel ve střetu s policií. Ve videonahrávce se přihlásil k teroristům z Islámského státu.

Přidal se další útok. Sedmadvacetiletý Syřan, trpící těžkými depresemi, který se už v minulosti dvakrát pokusil o sebevraždu a měl být vyhoštěn do Bulharska, se v Ansbachu odpálil podomácku vyrobenou bombou v batohu na zádech. Zabil jen sebe, více než deset lidí však výbuch vážně zranil (i když to mohlo být horší, kdyby se mu povedlo dostat na festival, který se tam v té době konal). I on na videonahrávce uvedl, že se hlásí k Islámskému státu.

Spojování všech těchto čtyř událostí do – mírně řečeno – velmi nepřesné kolonky islamistické útoky s sebou nese jasné poselství: Německo nezvládá své uprchlíky, jsou nebezpeční.

 

Čísla a návrhy

Fakta však ukazují jiný obrázek. Statistiky sestavené v Německu před těmito incidenty, v zemi na to dokonce existuje speciální vyšetřovací komise, ukázaly, že počet trestných činů spáchaných uprchlíky není větší než u zbytku obyvatelstva. Byť se o nich můžete dočíst mnohonásobně častěji než o trestných činech páchaných jakoukoliv jinou skupinou obyvatelstva.

A pokud šlo o počet uprchlíků, po loňském vzrušeném roce čísla příchozích do Německa výrazně poklesla. Loni dorazilo do země více než milion uprchlíků, letos v lednu to bylo 90 tisíc lidí, v únoru 60 tisíc, v březnu 20 tisíc a v dalších měsících se jejich počet ustálil na počtu kolem šestnácti tisíc. Zatímco v ubytovnách pro pět set lidí jich loni spávalo i osmkrát více, zřizovaly se prozatímní ubikace v tělocvičnách, na stadionech nebo v halách, nyní se vrací situace do předchozího stavu a v tělocvičnách se opět skáče přes kozu.

Německé úřady přitom sledují na pět set jedinců, které podezírají z napojení na teroristické kruhy. Vzhledem k tomu, že – jak už bylo zmíněno – loni přišlo do země milion lidí, je to málo, nebo hodně?

Hned po červencových událostech se objevila řada nápadů, jak předcházet případným dalším atakům. Bavorský ministr vnitra Joachim Herrmann by chtěl povolit armádě zasahovat v určitých situacích i doma. Vláda podle německého tisku uvažuje o vytvoření obdoby americké národní gardy. Kancléřka Merkelová představila devítibodový plán, do něhož patří například propojení databází bezpečnostních složek. Předseda CSU, bavorský premiér Horst Seehofer, pak žádá zvýšit počet nasazených policistů.

Ještě jednu věc říká Seehofer: Chci vědět, kdo v zemi je. Pojďme znovu prověřit všechny uprchlíky.

Tohle je ten kámen úrazu. Mezi zhruba milionem příchozích je určité procento kriminálních živlů. Nemusí to být přímo teroristi, jsou to také drobní zloději, podvodníci. Lidé vyslaní organizovanými zločinnými skupinami. Ti využívají tísnivé situace uprchlíků, toho, že většina těch, co přicházejí přes moře v přetížených bárkách, musí často hodit do vln všechno, co si s sebou berou, včetně dokladů. Když přijdou do země, zaregistrují se, ale nejsou schopni dokázat, že se tak opravdu jmenují. Němečtí úředníci tak musí uvěřit, že jméno, které udávají, je pravé. A že se nezaregistrovali už jinde pod jiným jménem. Podvodníci tak mohou získat dva i více dokladů a proplouvat napříč zemí a páchat kriminální činy, případně se připravovat na teroristický útok. A to, i když jsou třeba v sousední spolkové zemi za podezřelé chování či spáchaný trestný čin už vyšetřováni. Prostě vytáhnou druhý doklad a nikdo je nepodezírá. A to jsou ti, kterých bychom se měli bát.

Bez oné loňské mohutné uprchlické vlny by se v Evropě pohybovali mnohem hůře. Na druhé straně by to neznamenalo, že by k útokům nedocházelo: útočník z Ansbachu přišel do Německa už před několika lety, útočník z Mnichova se v Německu narodil, mnozí viníci teroristických útoků v Evropě z posledních doby nejsou uprchlíci, ale občané těchto zemí.

 

Skepse i odhodlání

Německo loni přijalo největší množství žadatelů o azyl ze starého kontinentu a převažující nálady by se daly definovat jako směs skepse a odhodlání.

Z letošního srovnání pro agenturu Pew vyplývá, že 76 procent Němců považovalo uprchlíky za pravděpodobnější strůjce teroristických útoků: přesto se názor ozýval méně často, než to dělají Nizozemci, Maďaři či Poláci – přitom v posledních dvou zemích je přistěhovalců z islámských zemí minimálně. Němci měli navíc na rozdíl od zemí východní a jižní Evropy málo předsudků vůči muslimům. Stejný průzkum ukázal, že zatímco v Maďarsku mělo nepříznivý názor na muslimy 72 procent oslovených, v Německu šlo o 29 procent lidí.

Většina německé společnosti se samozřejmě domnívá, že velký počet uprchlíků představuje problém. V každoročním průzkumu veřejného mínění Challenges of Nations, který probíhá ve více než dvaceti zemích, jej dokonce označilo za největší současný problém země 83 procent oslovených. A skepsi potvrdil i čerstvý průzkum YouGov prováděný na konci července, tedy po zmíněných zprávách o násilnostech. 48 procent dotázaných naprosto nesouhlasilo s tradičním prohlášením spolkové kancléřky Angely Merkelové „My to zvládneme“ a 18 procent s výrokem nesouhlasí částečně.

Současně však podle průzkumu téže organizace pro zpravodajskou agenturu DPA projevovala německá společnost významnou rezistenci vůči panice. I když 75 procent řeklo, že další útoky jsou možné, jen 14 procent tvrdilo, že se kvůli obavám vyhnulo veřejné dopravě a stejných 14 procent uvedlo, že by vynechalo účast na koncertu nebo festivalu. Naopak mnozí řekli, že se obavami nenechají ovlivnit – 67 procent řeklo, že se hodlají dále pohybovat ve veřejném prostoru.

Minimálně zatím jsou tedy Němci vzdáleni tomu přijímat absurdní nápady typu „čipovat podezřelé Neevropany nebo jim zřídit checkpointy u vstupu do města.“ Nepropadat panice a nepřiživovat zbytečně své strachy je docela inspirativní postoj.

Galerie (1) Diskuze Sdílet

Autor také napsal

Mohlo by Vás zajímat