Názor

Německo po volbách: návrat do skutečné Evropy

27 / 09 / 2017

Na dvouciferném zisku pro ultrapravici v německých volbách je překvapivé jen to, že někoho překvapuje. Dosavadní podoba parlamentního spektra u našeho západního souseda byla v rámci Evropy 21. století šťastnou výjimkou, nikoliv normou.

Na dvouciferném zisku pro ultrapravici v německých volbách je překvapivé jen to, že někoho překvapuje. Dosavadní podoba parlamentního spektra u našeho západního souseda byla v rámci Evropy 21. století šťastnou výjimkou, nikoliv normou.

Po ohlášení předběžných výsledků voleb do dolní sněmovny německého parlamentu zavládl v médiích a na sociálních sítích rozruch, jako by na berlínském náměstí Republiky přistál létající talíř z jiné dimenze. Krajně pravicová, xenofobní AfD získala téměř 13 procent hlasů! Jak se to mohlo stát zrovna v Německu? ptají se mladí voliči i šediví komentátoři. Domácí média, ale i třeba BBC hovoří o katastrofickém výsledku pro Angelu Merkel.

Nelze se zbavit dojmu, že ti šokovaní lidé lomící rukama se právě probudili po deseti či spíše dvaceti letech spánku. Takže pro základní orientaci: nacházíme se v Evropě roku 2017. V bezprostředním okolí Německa leží například Holandsko – liberálové všech zemí tančili štěstím, že letos na jaře nevyhrál vyhlášený islamofob Geert Wilders, jehož ultranacionalisté dlouhodobě vedli v průzkumech. Jiná ikona ultrapravice Marine Le Pen dlouho vévodila žebříčům popularity ve Francii. 

Dále jen telegraficky. V Dánsku a Švédsku dosahují preference ultrapravicových stran bez problémů 20 procent. Donedávna platilo totéž o Finsku. Rakouští Svobodní se pohybují ještě výše. Italská Liga severu se dlouhodobě drží kolem 15 procent. Poslední švýcarské volby vyhrála strana, která se proslavila plakátem s bílými ovečkami vykopávajícími jednu černou. Britský UKIP zvítězil v eurovolbách a hrál zásadní roli při Brexitu.

A co východ? V Polsku dominuje strana, jejíž představy o imigraci a náboženské toleranci se s AfD kryjí téměř dokonale. Maďarsko zachraňuje od vlády regulérních fašistů z Jóbbiku jen „ryzí demokrat“ Viktor Orbán. Slováci mají Kotlebu, Češi Okamuru a v obou zemích lze jejich relativně nízká čísla přičítat jen tomu, že xenofobní rétoriku do velké míry převzaly všechny větší strany.

 

Hysterie místo racionality

Ve všech výše uvedených zemích – vyjma Británie s většinovým systémem – je volební výsledek nad 30 procent považován za výrazný úspěch, zejména má-li vítěz dvouciferný náskok na nejbližšího konkurenta. V Německu je ovšem stejný výsledek označován renomovanými novináři za katastrofu. Předchozí troje volby vyhrála kancléřka se ziskem 35, 34 a 41 procent. Letos, po přijetí milionu a půl utečenců a několika teroristických útocích, je prý 33 procent fiasko.

Racionálně přemýšlející člověk by to ovšem nazval spíš návratem k normálu po poslední drtivé výhře. A dospěl by k názoru, že za uvedených okolností je úspěch Angely Merkel fascinující. Jenže místo racionality panuje i v bystrých mozcích hysterie a veřejnost ochotně přistupuje na hru extremistů, kteří své vítězství vyhlásí za jakýchkoli okolností a ostatní to po nich mechanicky opakují.

Je nutné přijmout realitu současné Evropy. Ultrapravice různých odstínů a intenzity, ale totožné podstaty, má výrazné zastoupení v téměř každé zemi. A v mnoha prosperujících zemích dosahuje již dlouho mnohem vyšších výsledků než nyní AfD. Německo bylo mnohem více výjimka než pravidlo. V září 2017 se pouze zařadilo do evropského trendu. Vzhledem k tomu, že čelilo zdaleka největšímu náporu imigrační vlny, bychom měli spíše obdivovat, jak málo Němců se rozhodlo naslouchat nenávisti a radikálním řešením. Pokřivená optika, kterou převzala většina veřejnosti a médií, je jen vodou na mlýn extremistů.


Autor je publicista a ředitel vývojářské firmy Blue M
 

Galerie (1) Diskuze Sdílet

Autor také napsal

Mohlo by Vás zajímat