Že my máme pořád blíž k Rusku?

Indický řidič, kterému říkám Katamarán, si myslel, že Česká republika je u Ruska. Já mu tvrdil, že to je u Německa. Teď nevím.

A odkud ty vlastně jsi, zeptal se mě včera indický kolega Venkataramanaiah, kterému privátně říkám Katamarán, protože jinak to fakt nejde.

– Czechoslovakia, odpovídám bez váhání. Jako všichni Češi v zahraničí už mám ověřeno, že tahle značka funguje nejlíp. Navíc když jméno samotného tazatele zní jako středně dlouhý epos od Karla Hynka Máchy, tak ho přece nebudu urážet nějakou nedomrlou Czechií.

– Jo, to je u Ruska, že? rozumuje drahý Katamarán. – Ne, říkám asi trošku ostřeji, než bych měl. – Je to u Německa. Když sednu do auta, tak jsem za hodinu a půl v Rakousku. Kdybych jel do Ruska, tak to mám přes dva jiné státy, bude mi to trvat tři dny a cestou dvakrát zlomím poloosu. – Aha, aha, kývá Katamarán oběma trupy (no dobře, tak jen hlavou) a usmívá se. Vidím, že jsem ho nepřesvědčil, a v duchu sakruju, co je v tom Hajdarábádu učej.

No a dnes otevřu české noviny, co nevidím? Michal Hašek, jihomoravský hejtman a muž tak proslulý svou křivostí, že by ho Turci mohli házet místo šavle, má svůj velký den. Chlebem a solí vítá ruské Noční vlky – ten gang, co jezdí se Stalinem na vlajce a co ho Poláci ani nechtěli pustit do země – a ještě se s nimi fotí.

Chvíli si říkám, že se mi to jen zdá. Ale pak mi dojde, že moudrý Ind Venkataramanaiah měl pravdu. Že my pořád máme blíž k Rusku než k Německu, mapa nemapa. A že jihomoravský gubernátor je – abych to vyjádřil jazykem jemu blízkým – velký durak. Višna s námi, přátelé.