Je české nebe vybydlené?
4. července 2015
„Jsme nejateističtější zemí na světě,“ řekla s uspokojením v hlase moje kolegyně krátce poté, co jsem začal pracovat v České republice. V následujících letech jsem se s tímto tvrzením setkal ještě mnohokrát a v různých souvislostech. Nelze se tedy ubránit dojmu, že Češi vnímají nízkou míru religiozity jako jeden ze svých ústředních národních rysů. Za důležitý prvek až jakousi ctnost považují i svou nedůvěru k ideologiím – ať politickým či náboženským.
To, že jsou Češi jsou vlažní jak vůči církvím, tak vůči zavedeným náboženských formám, se odráží v nízké a dále klesající příslušnosti k církvím a etablovaným vyznáním. Téma víry zde nevyvolává vášně srovnatelné s Polskem, kde ještě pořád tu a tam dochází k obviněním, která argumentují urážkou náboženského cítění. Náboženství se v Česku nevyskytuje ani v celospolečenských debatách – tedy kromě tématu církevních restitucí a nyní i islámu.
Nebe 26 %, peklo 21 %
Na první pohled se tedy zdá, že Češi jsou národem zcela sekulárním. Ve skutečnosti je to ale poněkud jinak: pod povrchem vlažné české religiozity je patrné alternativní duchovno, touha po nadpřirozenu, projevy pověrčivosti…
Zajímavá data nabízejí například šetření Sociologického ústavu Akademie věd ČR. Podle průzkumu nazvaného „Detradicionalizace a individualizace náboženství v České republice“ z roku 2006 pokládá přes 50 procent Čechů za pravděpodobnou existenci nadpřirozené síly. A tím to nekončí: 53 procent české populace věří věštcům, 46 procent horoskopům, 42 procent amuletům (!). Dále: 38 procent Čechů věří v účinnost modlitby, 33 procent v posmrtný život, 27 procent v náboženské zázraky. Koncepty, které se dají považovat za tradiční prvky věrouky církevních náboženství, tedy víra v nebe a peklo, se těší sice menší, ale rovněž nikoliv zanedbatelné popularitě: 26 procent (nebe), respektive 21 procent (peklo).
Podpořte Reportér sdílením článku
Původním vzděláním skandinavista, od roku 2008 žije v České republice. Nyní bydlí v Brně, překládá, vyučuje norštinu a píše články mimo jiné pro polská a norská media.