Komentář

Babiš uchvatitel

10 / 12 / 2017

Chová se, jako když budoval Agrofert – nátlakově, oportunisticky a bez skrupulí. Andrej Babiš se může vymlouvat, jak bude chtít, ale za to, že vytvořil hlasovací blok s extremisty, nese plnou odpovědnost. Kdyby chtěl, mohl postupovat jinak.

Chová se, jako když budoval Agrofert – nátlakově, oportunisticky a bez skrupulí. Andrej Babiš se může vymlouvat, jak bude chtít, ale za to, že vytvořil hlasovací blok s extremisty, nese plnou odpovědnost. Kdyby chtěl, mohl postupovat jinak.

Když se člověk podívá do archivu, najde tam pozoruhodné věci.

„My o spolupráci se stranou pana Okamury neuvažujeme,“ prohlásil Andrej Babiš v srpnu v Deníku. A v říjnu řekl na webu Lidovky.cz, že Okamura „je nebezpečný… je skutečným ohrožením demokracie“. Stačilo pár týdnů a Babišovo ANO vytvořilo s „ohrožením demokracie“ – Okamurou – a komunisty fungující hlasovací blok ve sněmovně.

Přitom ještě bezprostředně po říjnových volbách se nezdálo, že by byl tento blok jistou věcí. Babiš říkal, že by rád dostal občanské demokraty nebo třeba Piráty do vládní koalice. Demokratické strany vznášely relevantní námitku, že nelze, aby byl premiérem policejně stíhaný člověk (tak jako Babiš kvůli případu Čapí hnízdo). Přesto se nedal zcela smést ze stolu názor, že by nakonec bylo v zájmu budoucnosti České republiky lepší, aby vláda ANO a nějakých demokratických stran vznikla.

Babišovo chování v následujících týdnech však tyto úvahy výrazně zpochybnilo: jeho ANO začalo s oběma extremistickými stranami ochotně a dobrovolně spolupracovat. Miliardář a šéf demokratickým stranám fakticky ukázal, že i kdyby s ním byly ve vládě, dohod by se nejspíše nedržel a libovolně by přecházel ke kooperaci s komunisty a nacionálními populisty.

Vstřícnými gesty vůči svým demokratickým oponentům Babiš šetřil. Nenavrhl, aby se předsedou sněmovny stal zástupce jiné strany než ANO; když už nechtěl předsedu ODS Petra Fialu, mohl třeba navrhnout někoho z Pirátů (v polistopadové historii by to bylo již poněkolikáté, kdy by předseda sněmovny nebyl poslancem nejsilnější strany). Co více – poslanci ANO ukázali Fialovi vztyčený prostředníček, když nebyl napoprvé zvolen místopředsedou sněmovny, přestože se na tom všechny strany předtím dohodly; Fiala se stal místopředsedou teprve následující týden, když pro něj Babišovi lidé nakonec přece jen „velkomyslně“ hlasovali.

Místo toho ANO přistoupilo na požadavky komunistů a Okamury při rozdělování funkcí ve sněmovně. Předsedou bezpečnostního výboru se například stal Okamurův poslanec Koten, jehož facebooková stránka šířila zprávy o neexistujícím úniku záření z francouzské jaderné elektrárny, konspirační teorie o smrti z mikrovlnek nebo proroctví babičky o tom, že spása přijde z Východu (o špatnosti Západu nemluvě). K tomu Babiš nominoval do funkce ministra vnitra Lubomíra Metnara: ten byl donedávna členem hnutí Bezpečnost, odpovědnost, solidarita hlásajícího, že „Američané se chovají jako prasata“ a že je potřeba vystoupit z Evropské unie a Severoatlantické aliance (i když Metnar se alespoň od hnutí a jeho myšlenek distancoval s tím, že z něj vystoupil a že český odchod z EU a NATO by byl „nesmysl“).

Zajisté, nezdálo se, že by Babiš takto jednal proto, že by si skutečně přál vystoupení z EU a NATO. Metnara možná jmenoval, neboť to chtěl mít dobré u prezidenta Zemana – kolem hnutí, jehož členem byl Metnar, se totiž točil prezidentův přítel, plukovník Zbytek. Spoluprací s Okamurou a komunisty se Babiš patrně snažil dotlačit některou z demokratických stran k účasti na vládě; hrozil jim – vidíte, co se stane, když se mnou nepůjdete. A vypadalo to, že důležitým faktorem ve hře byla snaha, aby mu jeho noví političtí přátelé pomohli výměnou za funkce k tomu, aby ho sněmovna nezbavila imunity a on nebyl vydán k policejnímu stíhání kvůli Čapímu hnízdu.

Zkrátka počínal si podobně, jako když budoval své impérium Agrofert – nátlakově, oportunisticky a bez skrupulí. Jenže politika, formování sněmovny a sestavování vlády není nepřátelské převzetí firmy. Za vytvoření hlasovacího bloku s SPD a komunisty nese plnou odpovědnost Andrej Babiš: nemusel se k ní uchýlit, a bude-li říkat, že musel, nebude to pravda. A tuto odpovědnost, se všemi důsledky pro českou demokracii, ponese Babiš před soudem historie. •

Galerie (1) Diskuze Sdílet

Autor také napsal

Mohlo by Vás zajímat