Názor

Jak změnit tvář české politiky

23 / 01 / 2018

Prezidentská volba přinesla do našeho veřejného života čtyři osobnosti, které toho více spojuje než rozděluje – a jejich společný potenciál je vysoký. Využít jej naplno by vyžadovalo spolupracovat i nadále.

Prezidentská volba přinesla do našeho veřejného života čtyři osobnosti, které toho více spojuje než rozděluje – a jejich společný potenciál je vysoký. Využít jej naplno by vyžadovalo spolupracovat i nadále.

Ať Jiří Drahoš uspěje v druhém kole prezidentské volby či nikoliv, faktem zůstává, že čtyři jednotlivci stojící zcela mimo stranický systém dokázali posbírat 55 procent voličských hlasů.

Vědec Drahoš, diplomat Pavel Fischer, textař a byznysmen Michal Horáček a lékař Marek Hilšer snadno přejeli zkušené harcovníky Mirka Topolánka a Vratislava Kulhánka a o polovinu předčili zisk úřadujícího prezidenta, jenž byl mnohými experty dlouho považován za neporazitelného. Donedávna zcela neznámý Hilšer získal – přes minimalistickou kampaň a téměř nulovou šanci na postup – více voličů než pět ze současných devíti parlamentních stran.

Ještě podstatnější než procenta a hlasy je atmosféra, která první kolo prezidentského klání provázela. Zatímco veřejná debata před sněmovními volbami už poněkolikáté působila jako hledání menšího zla, mezi kandidáty na hlavu státu si leckteří odpůrci Miloše Zemana dokázali vybrat dva nebo tři favority a dobrovolnické sítě vznikaly se spontaneitou a elánem, o jakých si velké partaje mohou poslední roky jen nechat zdát.

Nebylo proto těžké odhadnout, že letošní prezidentští kandidáti mají solidní šanci uplatnit se v politice i do budoucna. Objevily se myšlenky na senátorská křesla, vedení komunálních kandidátek či jiné, ještě výraznější uplatnění v rámci zavedených stran. Veskrze logické úvahy – a přesto od základu chybné.

 

Začínat s čistým stolem

Co česká politika schvátí, nikdy již nenavrátí – a pokud navrátí, pak ve stavu, že byste si o to neopřeli kolo. Politické strany klasického střihu jsou v Česku roku 2018 na umření. Ty nejsilnější z nich se radují, když dokáží přelézt dvoucifernou hranici, menší se modlí za každý hlas nad pět procent. Společenská prestiž politiků je taková, že je již v průzkumech leckdy přeskakují i dříve poslední uklízečky.

Podpora Drahoše, Horáčka a spol. má nejvíce společného s úspěchem Andreje Babiše a jeho hnutí. I oni získali podporu proto – a ne přesto – že nepatří do politického establishmentu. Usaďte je do Senátu a vyplýtváte jejich potenciál na pozici, kterou může získat i celostátně neznámý starosta podhorského městysu. Začleňte je do politických stran a jejich počestná image se ve skutečném i domnělém bahně partajních struktur utopí jako kotě.

Pátým rokem sledujeme propad tradičních stran a neexistuje indicie, že by se situace mohla v dohledné době změnit. Má-li vzniknout skutečná protiváha hnutí ANO, která by mu mohla zabránit v úplném ovládnutí státu, musí začínat s čistým stolem.

Každému ze čtyř hlavních Zemanových vyzyvatelů lze něco vytknout. Horáčka v mnoha očích potápěla zbytečná pompéznost a také minulost v sázkovém byznysu, Fischera nevyjasněný postoj k homosexuálům, Drahoše nevýraznost a problematický šéf jeho kampaně, Hilšera naivita.

Společně však předvedli něco v českých poměrech nevídaného: slušnou, s respektem vedenou kampaň, pozitivní přístup a umění prohrávat. Noblesa a velkorysost, jakou i přes hořkou porážku projevil Michal Horáček vůči úspěšnějšímu konkurentovi, patří k nejsvětlejším okamžikům posledních let české politiky, ať už si o Horáčkovi myslíte cokoliv. To, že se všichni tři vyřazení po prvním kole aktivně zapojili do Drahošovy kampaně, už v našich podmínkách hraničí se zázrakem.“

Uvedený kvartet získal díky volbám celonárodní pozornost, přitom i přes mediální drobnohled vyšel z kampaně bez morálních skvrn na štítě. Dokázal také oslovit Čechy napříč generacemi, sociálními skupinami i pravolevým ideovým spektrem. To je kapitál, jaký nemá žádná politická strana.

 

Šance na změnu

Bez ohledu na výsledek druhého kola prezidentské volby by proto pánové Drahoš, Fischer, Hilšer a Horáček měli ve spolupráci pokračovat. A to ryze politickou cestou, čili žádné diskusní kluby a vzletné výzvy. Pokud by založili vlastní stranu či hnutí, mohou překonat největší problém, jakému náš stranický systém čelí – odpor veřejnosti k aktivnímu zapojení do politického života.

Marek Hilšer má mimořádný potenciál přivést do veřejného života mladou generaci. Spojení dlouholetých manažerských a politických zkušeností jeho kolegů by zase mohlo být alespoň částečnou zárukou, že si nový subjekt nerozparcelují šíbři v pozadí. Ti by samozřejmě ihned vycítili svoji šanci, zato organizace stojící na několika silných osobnostech by měla větší šanci těmto vlivům odolat nežli projekty tažené jedním, jakkoli schopným a talentovaným lídrem.

Zajímavý potenciál by pro takovou stranu skýtala spolupráce se STAN, ideově nevyhraněným souborem jednotlivců, který se do Sněmovny protlačil silou osobní reputace Jana Farského, Víta Rakušana a řady starostů ze všech koutů země. STAN by mohl kvartetu prezidentských vyzyvatelů poskytnout celostátní zázemí, aniž by s sebou přinášel závaží skandálů z minulosti.

Jistě, můžeme těmto úvahám říkat stavění vzdušných zámků nebo naivní sny proevropského liberála, jenž nemá koho volit. Navíc, i kdyby taková myšlenka našla své zastánce, od nápadu k jeho realizaci vede dlouhá a trnitá cesta.

Ale je tu několik nezpochybnitelných faktů. Ve veřejném životě se náhle zjevily čtyři nezávislé osobnosti, které dokázaly v součtu oslovit obrovské množství lidí. Vycházejí ze stejného základního zaměření na západ, Evropskou unii a liberální demokracii. Jejich ideové rozdíly nejsou takové, aby vylučovaly spolupráci. Mají čistý štít a skutečné příznivce.

Mohou se rozpustit v existujících stranách či uspokojit své touhy senátním či magistrátním křeslem. Mohou se chystat na příští prezidentské volby. Nebo se mohou pokusit o změnu tváře české politiky a vytvořit skutečnou protiváhu Babišovi. Nemusí se jim to podařit, ale šanci by měli. O nikom jiném dnes nelze říct totéž. 

 

Publicista a manažer (vývojářská firma Blue M, sdružení CMBC)

 

Galerie (1) Diskuze Sdílet

Autor také napsal

Mohlo by Vás zajímat