České počiny

Nasbírat, co právě roste

08 / 05 / 2017

Keňa, Tanzanie, Etiopie, Kolumbie, Ekvádor. I z těchto vzdálených zemí se dováží zboží do českých květinářství. Tři mladé ženy založily své podnikání na opačném přístupu: kytice vážou výhradně z českých rostlin, které samy vypěstují. Jejich odvaha má zatím úspěch, Kytky od potoka se stávají hitem českých svateb.

Keňa, Tanzanie, Etiopie, Kolumbie, Ekvádor. I z těchto vzdálených zemí se dováží zboží do českých květinářství. Tři mladé ženy založily své podnikání na opačném přístupu: kytice vážou výhradně z českých rostlin, které samy vypěstují. Jejich odvaha má zatím úspěch, Kytky od potoka se stávají hitem českých svateb.

Je konec dubna, venku pár stupňů nad nulou, ale Marie už má tento týden za sebou pět schůzek s nevěstami, které se budou vdávat uprostřed léta. Zrovna se vrátila z pražské usedlosti Salabka, svatební obřad přímo mezi vinicemi se má odehrát v září. „Chtěla jsem si projít to místo a potkat se se zákaznicí, abychom si vyjasnily představy a řekly si, co v tu dobu pokvete.“ Den předtím domlouvala podrobnosti s párem, který se rozhodl pro svatbu v areálu zrušené továrny. „Vyklučíme tam křoví, navezeme substrát a připravíme speciální zahrádku, do které zasadíme třeba slunečnice a ostrožky. Tak, aby v srpnu vykvetly a bylo z toho krásné svatební místo.“

Když to trochu přeženeme: může se stát, že klientka Kytek od potoka bude ve svůj velký den třímat v ruce třeba i bodlák. „Někdy ladíme kytici přímo na místě, snažíme se najít něco, co by podtrhlo celkový dojem. Marie proto občas zmizí v lese, načež se po půlhodině objeví z úplně druhé strany s náručí plevelů a větví,“ směje se zakladatelka značky Míla, hned ale dodává: „Nevěsty se nás nemusí bát, všechno záleží na dohodě.“ Květinářky se shodují: „Nejraději máme svatby, na kterých můžeme zůstat – převléknout se, dát si dort a okouknout, jak naše kytice nevěstě sluší.“

Byly dvě, letos přibraly na zaučenou třetí do party. Míla Hilgertová, absolventka zemědělské univerzity v Suchdole, se věnuje pěstování květin. Marie Kavanová, která studuje zahradnickou akademii v Mělníku, má na starosti vázání a vůbec výsledný design. Vloni zajišťovaly kytice pro pět desítek svateb, letos očekávají víc objednávek, proto na začátku sezony přibyla Olga Srovnalová – ta chtěla vyměnit práci v kanceláři za „hrabání v hlíně“,  jak sama říká. Od dubna do října by mohl prodej kytic tvořit podstatnou část jejich příjmů, na celoroční obživu to ale zatím není. Míla je čerstvá maminka, Marie tři dny v týdnu pracuje pro Člověka v tísni.

 

Restituce pýru a pcháče

Pěstitelská základna Kytek od potoka se nachází ve Velkých Přílepech. Satelit kousek od Prahy neslavně proslul největším podvodem v dějinách tuzemského realitního trhu jménem H-System. Nejsou tu však jen tuctové řadovky, starší zástavba má půdorys klasické zemědělské vsi. Pradědeček Míly Hilgertové býval sedlákem, stát po roce 1989 vrátil rodině prázdný statek uprostřed obce a s ním i polnosti. 

„Propachtovali jsme je zdejší akciovce, ale všichni víme, jak se půda při intenzivním hospodaření znehodnocuje,“ říká velkostatkářova vnučka, která pro  pozemky postupně hledá lepší využití. Nejdříve založila s dalšími lidmi jakési zeleninové  družstvo, později si uloupla tři tisíce metrů čtverečních na pěstování květin. „Zrovna tenhle pozemek ležel skoro patnáct let ladem, nájemci ani nevěděli, že ho mají. Dokonce na něj ani nepobírali dotaci, vůbec ho neměli zaevidovaný v systému,“ vzpomíná Míla na dobu před čtyřmi lety. 

Půda byla díky tomu čistá a odpočatá, ale taky komplet zarostlá plevelem. „Hlavně pýrem a pcháčem, dodnes to tady bují, takže přemýšlíme, že bychom je využívali jako léčivou bylinu,“ říká zahradnice Míla. Nejdříve musela povolat traktoristu, který zeminu převrátil naruby. V polovině záhonů pak vysázela trvalky, zbytek tvoří letničky, celkem 250 poddruhů neboli kultivarů. Letošní produkce z vlastního pole by měla dosáhnout dvanácti tisíc květů. „Ochutnejte,“ vybízí Míla a nabízí čerstvě utržený rozrazil, hluchavku a kokošku pastuší tobolku. „Klidně to snězte celé, nebojte, není v tom kapka chemie.“

Návštěva, která se tu ocitne poprvé, tu otázku nemůže pominout: kde je potok, podle kterého se Kytky od potoka jmenují? Nebo je to marketingová finta, jak působit na zákazníky ještě víc romanticky a idylicky? „Ten potok je můj splněný sen,“ říká Míla Hilgertová o vydlážděné strouze za majestátnými vrbami hned opodál. „Říkala jsem si, jak by bylo hezké, kdyby se ta voda zase pěkně kroutila. A ejhle, zastupitelé vloni rozhodli, že se celé kilometrové koryto zrekultivuje a vzniknou tu pěšiny, meandry a tůně. Už se nemůžu dočkat!“

 

Toužení po českém mýtu

Letošní sezona se vinou studených dubnových dní rozbíhala pomalu. „Naše klientela naštěstí oceňuje originální vzhled, který kopíruje možnosti daného období. Kytice dokážeme uvázat celoročně, ale před létem nečekejte rozkvetlou louku,“ vzkazují Kytky od potoka. Momentálně hodně používají čemeřici, kterou doplňují narašenými  větvičkami z prořezávek v ovocném sadu. A co když na jejich webové stránky zabloudí návštěvník, který není vybaven zvláštními ohledy k tomu, co zrovna roste a kvete? „To pak výjimečně ztratím trpělivost já!“ směje se Marie a dává k dobru příhodu z letošního ledna: „Nabídla jsem jednomu pánovi kombinaci borůvčí, jehličnanů, měsíčnice a janovce. S tím, že to bude hodně zelené a bílé, protože víc barev momentálně v přírodě není. A poslala jsem mu fotku. Jemu to přišlo smutné, pinkli jsme si mailem další návrhy, ale ve mně už to trochu bublalo. Napsala jsem mu, ať se podívá ven – všude ležel sníh, zataženo, šedá deka. Už se neozval.“

Je fakt, že lidé, kteří dávají přednost Kytkám od potoka, musejí mít trochu kuráž. Míla a Marie mají svoje zásady a nikdy by do kytice nezakomponovaly třeba ani jedinou snítku z dovozu. „Hodně jsme se tím zabývaly a dobře víme, jaké okolnosti provázejí produkci květin v Africe nebo v některých zemích Střední a Jižní Ameriky. Za jakých podmínek tam lidé dřou, kolik chemikálií se přitom spotřebuje a jak se hlavně v subsaharských oblastech plýtvá vodou,“ vyjmenovávají rozhněvané ženy jedním dechem hlavní prohřešky. Zmiňují také laky a spreje, které mají květinám dodat lesk či prodloužit jejich trvanlivost.

Zákazníci si o těchto souvislostech mohou myslet leccos, cyničtějším povahám mohou být i ukradené. Důležité je, že jsou s výsledkem spokojeni. Klíčovou část objednávek Kytek od potoka tvoří svatby, což je delikátní příležitost, která navíc v poslední době prochází výraznou proměnou. „Už to nejsou upjaté obřady s korzetem a závojem, novomanželé si chtějí svatbu užít, ne si ji jen odbýt,“ přibližuje Marie. Její kolegyně Míla pokračuje: „Je moc hezké přijet na svatbu den předem, společně nasbírat, co tam zrovna roste, a zkombinovat to s tím, co jsme přivezly. A pokud někdo z hostů chce, může se přidat a pomáhat, jak se sběrem květin, tak s jejich vázáním.“ Už i české svatby se stále častěji odehrávají venku – na louce, mezi stromy, ideálně u vody. „Zrcadlí se v tom touha po jakémsi archetypu, snaha se přiblížit přírodě a jejím zákonitostem. A k tomu patří i kytice uvitá z květin, které jsou esencí českého léta. Zní to pateticky, ale je to tak,“ přibližují Míla a Marie, co vypozorovaly u svých zákazníků. 

 

Zbyla jen rezavá žebroví

Jak jde zvládnout šedesát svateb za sezonu ve třech lidech? „Někdy je to masakr, nejhorší je červen. Před víkendem jedeme třeba osmnáct hodin v kuse, v sobotu kytice předáme, v neděli jsme mrtvé.“ Nestálo by za to najímat si brigádníky? „Nešlo by to bez velké výpomoci mé rodiny,“ říká Míla, která tráví několik dní v týdnu přímo v záhonech – sázením, okopáváním, pletím a… experimentováním. „Nechci používat herbicidy ani pesticidy, z vlastní zkušenosti vím, že se bujení plevele a množení škůdců dá předcházet i jinak. Teď zrovna zkouším postřikování rostlin výluhem z kompostu, vlastně je to kompostový čaj. Rostliny to posiluje, jsou pak odolnější.  A tamhle v tom černém plastovém sudu je jícha: naředěný výtažek z kopřiv.“

V mezičase Míla s Marií mlsně pokukují po opuštěných zahradnictvích. „Kdybychom s tím začaly před deseti lety, ještě bychom je mohly přebírat ve funkčním stavu. Jenže mezitím se nit přetrhla a dnes už tam vidíte jenom zrezavělá žebroví skleníků,“ popisuje Marie. Míla přibližuje čerstvou zkušenost ze sousední Kněževsi: „Dřív tam bývaly květinářské latifundie, dneska to patří stejné akciovce, která hospodaří na našich polích. Zavlažovací trubky jsou vytrhané, kotle a radiátory na vyhřívání skleníků taky pryč. Když jsem s nimi mluvila, vysvětlovali mi, že byli neustále ve ztrátě, hlavně kvůli vytápění. Ani se nedivím, že to zabalili. Třeba narcisy z Afriky nabízejí velkoobchody snad za tři koruny kus. To mi nestojí ani za to, abych si obula holínky a došla tu kytku ustřihnout.“

 

Smoothie z kopřiv a bršlice

Trh, do kterého Kytky od potoka nesměle nakukují, rozhodně není finančně nezajímavý: Češi ročně nakoupí květiny – řezané i hrnkové – za osm miliard korun, téměř 90 procent však tvoří zboží importované z ciziny, většinou z jiných  kontinentů. „Globální velkoprodukci nemáme šanci konkurovat. Můžeme obstát jedině, když nabídneme něco navíc. V našem případě je to celkový design kytic. Případně jedlé květy a rostliny, které nově dodáváme do bistra, které se jmenuje Botanická na talíři. Teď jim vozíme mladé kopřivy a bršlice, paní z toho připravuje saláty a smoothies, má s tím velký úspěch,“ přibližuje Marie, která si hýčká ještě další sen: „Líbilo by se mi spojit květinářství s kavárnou a prodávat tam třeba porcelán. K tomu bych pořádala workshopy, jak vázat květiny.“

Při zadání hesla „české květiny“ lze narazit i na další značky, které se chlubí tuzemským původem svého zboží. Jak se přesvědčit, že prodejce nepodvádí? „Květiny by neměly vypadat moc uměle. A vyplatí se nastudovat, co kdy zrovna roste. Když někdo nabízí v květnu chryzantémy a tvrdí, že jsou z Česka, je lhář,“ říká Marie, která je hodně rozčarovaná z pražských farmářských trhů. „Odhaduju, že deklarovaný původ má nanejvýš pětina květin, které prodejci vydávají za české. Když vidím kytice namíchané z rostlin, které se v sezoně vůbec nepotkávají, někdy to nevydržím a ptám se, odkud to mají. Kloudné odpovědi se nedočkám, obvykle zamumlají něco jako ,od jednoho pána z Příbrami‘.“

Pro Marii býval vzorem brněnský spolek Efemér. „Líbilo se mi jejich alternativní pojetí kytice jako autorského díla. Sbírali netřesky, které rostou u železničních kolejišť, vyráželi do opuštěných zahrádkářských kolonií. Věnovali se i starým odrůdám, jako jsou pivoňky, cínie, floxy, verbeny, jiřiny, astry.“ Dnes má Marie nejvíc chvály pro konkurenční podniky jménem Květinové lahůdkářství a Loukykvět. První značku tvoří kanadsko-český pár, který pěstuje květiny v Újezdě u Berouna a hodně se zaměřuje na anglické růže, výzdobu interiérů a floristické kurzy. Květinová farma Loukykvět obhospodařuje devět tisíc metrů čtverečních v Mšeckých Žehrovicích kousek za Kladnem a její nabídka je velmi podobná Kytkám od potoka.

 

Mezi montérkami a koktejlkami

O tom, že se Kytky od potoka trefují do trendu, který bude zřejmě sílit, může svědčit historka z našeho prvního setkání. Proběhlo v kavárně spojené s galerií a specializovaným obchodem pro designéry v jedné blahobytnější pražské čtvrti. Čas už dávno překročil zavírací dobu, ale obsluha pozorně poslouchala, s jakou vervou mladé dámy rozprávějí o vlastnoručně pěstovaných a vázaných květinách a kyticích. 

„Nedávno mě pozvali na slavnostní udílení filantropických cen do Veletržního paláce, měla jsem pro každého vítěze připravit originální kytici na míru,“ říká Marie. „Dorazila jsem tam v montérkách, protože jsem musela dotáhnout bedny na místo, ani samotná práce s květinami není čistá. Když jsem měla hotovo, převlékla jsem se do koktejlek a vyrazila na ceremoniál. Mám pro podobné příležitosti i speciální nůžky, které se mi vejdou do psaníčka – abych mohla kytice ještě na poslední chvíli dočistit.“ 

Mladý muž za barovým pultem již předtím ztlumil hudbu na minimum, aby mu neuniklo ani slovo. A na závěr při placení si vyprosil vizitku Kytek od potoka, aby s nimi mohl domluvit květinovou výzdobu. Míla a Marie to vzaly pragmaticky: „To bychom měly velkou radost. Tohle je přesně typ podniku, ze kterého bychom rády udělaly odběrové místo pro naše zákazníky.“ 

 

Zneuctění klasikové a vyvrhelky
 
Růže
Královna milovaná pro svou krásu a vůni, dnes ovšem i nejvíce zatracovaná květina — pro podmínky, v jakých se růže v rovníkových zemích pěstují. 
 
Gerbera
Oblíbená až za hrob, hojně se používá na smuteční věnce. Díky nedávné vlně popularity se stala jakýmsi novým karafiátem, takže jsme se jí dost přesytili.
 
Karafiát
Tři červené karafiáty a asparágus, to známe všichni. Vysmívaná květina komunistického režimu. Chudák karafiát je v tom ale nevinně, má u nás velkou tradici. 
 
Šater
Díky záplavě jemných bílých kvítků populární doplněk k větším květům, dnes používaný i samostatně. U nevěst stále oblíbený, však se mu říká Nevěstin závoj!
 
Asparágus
Zeleň do kytice, kterou stihl podobný osud jako karafiát. Už naše babičky ho přitom mívaly na zahrádce, a když bylo třeba, šmik šmik — kytka byla na světě.

 

Luční krásky a nové hvězdy
 
Chrpa
Symbol léta, který se z našich polí téměř vytratil. Obraz vlnících se chrp a vlčích máků máme přitom v paměti. Kde půda netrpí, tam se začíná vracet.
 
Kokoška pastuší tobolka
Jedlý plevel s legračním názvem, který si nelze nezapamatovat. Představitelka „trendu lučních květin“, květinářství nabízejí její šlechtěnou variantu.
 
Jarmanka
Nenápadná a nenáročná, dlouho kvetoucí hvězda, která kyticím přidává jemnost. V květinářstvích je často používaná, ale málokdo ji zná a zůstává velmi nedoceněná.
 
Okrasné mrkve
Přirozená, vděčná a neokoukaná kytka, současně však přehlížená. Dost možná hit příštích sezon – zejména díky výrazným okoličnatým květenstvím. 
 
Mák
Červený vlčí mák rostoucí volně v přírodě hned opadá. Šlechtěné varianty jsou ale odolnější a vyskytují se v mnoha barvách. Velmi dekorativní jsou i makovice.
 
Okrasné česneky
Kulovitá květenství v barvách od bílé po temně fialovou mohou být velká i jako fotbalový míč. Stále častější součást trvalkových záhonů, v kyticích velmi výrazná.
 
Hlaváč
Nenápadná luční květina, která má ale nespočet šlechtěných kultivarů. Podobá se trochu máku, ale je honosnější a jemnější. Romantická ozdoba par excellence!
 
Bělotrn
Bodlákový hit, který nejraději a nejčastěji bují na železničních náspech. Přísně kulovitá květenství se dají nasušit a používat k dekoracím celou sezonu.
Galerie (4) Diskuze Sdílet

Autor také napsal

Mohlo by Vás zajímat