Jaký byl váš nejsilnější olympijský zážitek?

---

Všech šest olympiád

Vůbec největší zážitek ze svých šesti olympiád prostě vybrat nedokážu. Měl by to být ten nepopsatelný pocit, když mě roku 1996 novináři v cíli přesvědčovali, že mám zlato (neviděla jsem na výsledkovou tabuli a prostě jsem nemohla uvěřit)? Nebo polibek od manžela, který za mnou po úspěšné zlaté obhajobě v Sydney skočil v cíli do vody? Role vlajkonošky české výpravy při zahajovacím ceremoniálu roku 2008? Platí, že už jen účast v české výpravě, pobyt v olympijské vesnici se sportovci z celého světa a start v závodu s diváckou kulisou, která u většiny sportů nemá obdoby – už tohle je obrovský zážitek.

---

Domingo v Barceloně 1992

Zúčastnila jsem se čtyř olympiád, ale nejvíc emocí ze mě tryskalo na té první, v Barceloně, kterou miluju a kde jsem ještě skákala do výšky, protože ženský trojskok nebyl v programu. Coby jedenadvacetileté telátko jsem nadšeně sledovala tehdejší sportovní hvězdy a před slavnostním zakončením jsem si navíc mohla popovídat s operním pěvcem Plácidem Domingem. Osmělila jsem se a poprosila o společnou fotku, on se začal zajímat, odkud jsem a jak jsem dopadla, zasypal mě spoustou otázek a na závěr dokonce řekl, že jsem „very beautiful girl“. Tehdy mi došlo, že i superhvězdy z televize bývají obvykle v reálu úplně normální.

---

Londýnský skok o tyči

Z doby, kdy jsem býval jen televizním divákem, musím zmínit všechny boje o vítězství, Evou Bosákovou v Římě 1960 počínaje a Davidem Svobodou v Londýně 2012 konče. Potom mi utkvěl marný boj Jana Železného o čtvrté zlato v Aténách 2004. No a z akcí přímo viděných to bylo finále skoku o tyči v Londýně 2012, kdy Renaud Lavillenie – v nezměrném hluku způsobeném nečekaným závěrem štafety 4 × 400 metrů – skočil vítězný pokus. To mě mrazilo vzádech, i když jsem byl jedním z mála, kdo to zaregistroval.

---

Boltovy stovky

Pro mě bývá největším zážitkem atletika a na posledních hrách v Pekingu a Londýně mě dostala stovka mužů s Usainem Boltem. Celé hodiny se na stadionu odehrává řada zajímavých soutěží, stovky fotografů a desetitisíce diváků sledují každý „svou“ disciplínu, v jeden moment se ale pohledy všech soustředí na jedno místo. Je fascinující, jak hukot arény najednou ztichne, nastane hrobové ticho, které se výstřelem startovní pistole změní v šílenství. A za necelých deset vteřin má atletika nového krále. P. S.: Zátopek je stejně nejlepší.