Areály duchů. Stály miliardu, vědci nikde

Místo v něčem připomíná prázdná města duchů v Americe; ta ovšem kdysi žila, jen je pak jejich obyvatelé opustili. Zde to ovšem normálně nefungovalo nikdy. Základní kámen vědeckotechnického parku, který nebyl uveden do provozu, dnes leží v Jihlavě v Hruškových Dvorech pořád – jen je víc vrostlý do země. Děkovací tabule za ním už je jen málo čitelná. Na vstupní bráně do areálu visí řetěz, za ním prázdné budovy. Nyní je park v konkurzu a nabízí se k rozprodeji za zlomky pořizovací ceny. A to tento štědře dotovaný projekt dopadl vlastně nejlépe.

Po druhém jihlavském parku, který měl být rozšířením toho prvního, totiž není ani památky. Místo něj vznikla komerční bioplynová stanice ve čtyřicet kilometrů vzdáleném Velkém Meziříčí.

A park v Milovicích nedaleko Nymburka dnes z dálky připomíná rozvaliny legendárního Stonehenge. Pilíře trčí v bývalém vojenském prostoru Mladá do nebe jako menhiry. Ke kostře parku dorazíte po silnici z žulových kostek, cestou trochu symbolicky minete ukazatele „věznice“, „střelnice“ a „tankodrom“.

Takový je výsledek velké dotační jízdy za stovky milionů korun, která skončila trestními oznámeními, obviněními a několika bankroty. Veřejné rozpočty s velkou pravděpodobností přijdou o ohromné peníze, za které měly původně vzniknout tři vědeckotechnické parky.

Věk parků

Pod hesly o spolupráci škol, vědy a průmyslu v parcích a inkubátorech proudily do nejrůznějších projektů miliardy korun z veřejných rozpočtů, včetně peněz z EU přerozdělovaných českým státem. Po republice díky tomu vyrostlo více než padesát nových areálů s přístroji. Často stojí v polích desítky kilometrů od tradičních vědeckých center a univerzit, jejichž zaměstnanci do nich mají dojíždět a bádat. Část z nich funguje, část přežívá a některé i přes vysoké dotace v různých fázích padly.