Reportáž roku: Foxtrot v Afghánistánu

Je to podobné jako tehdy. Vozidla MaxxPro čety Foxtrot, tentokrát posílená o dvě auta čety Echo, projedou kolem afghánské policejní stanice a zastaví před nemocnicí, které všichni říkají korejská, protože byla postavena a vybavena za korejské peníze. Terénní auta se řadí do půlkruhu tak, aby každý ze střelců měl dobrý výhled a mohl hájit svůj prostor při případném útoku. Po kontrole se otvírají zadní rampy a vojáci, až na střelce a řidiče, sesedají.

Uprostřed improvizovaného stanoviště, kousek před vchodem do nemocnice, stojí poručík Ondřej Červený, přezdívaný „Červeňák“, velitel čety Foxtrot. „Tak tady zemřeli mí kluci,“ říká smutně a ukazuje na stále patrnou prohlubeň v zemi, kterou mezitím místní vypláchli vodou. Vojáci, stejně jako jejich velitel, hledí do ztvrdlé hlíny. Náhle se jeden sehne a zdvihne kousek něčeho. Je to zbytek látky, ne větší než desetkrát patnáct centimetrů. „To patřilo našim,“ řekne kdosi a schová ten kousek do kapsy, aby ho přidal k ochraňovaným artefaktům pocházejícím z onoho nešťastného dne.

14. července 2014 přibližně v půl osmé ráno se před korejskou nemocnicí uprostřed sestavy českých vojáků odpálil sebevražedný útočník. Výbuch zabil na místě čtyři z nich, další zemřel na následky těžkých zranění později. Čtyři pocházeli z 2. roty 43. výsadkového praporu z Chrudimi, jeden ze 41. mechanizovaného praporu ze Žatce. V Afghánistánu byli všichni zařazeni právě do čety F, tedy Foxtrot.

„Nejhorší byl ten zápach spálené nafty a těl. Ten cítíme pořád,“ říká Červený. „Když to bouchlo, byl jsem 400 metrů odsud. Prakticky hned jsme se rozběhli zpátky. Bylo to hodně dlouhejch 400 metrů. Šlápl jsem skoro na skalp, pod autem ležely nohy. Pak jsem se dozvěděl, že to byly nohy toho sebevraha.“

Vypráví a přitom jde kolem plotu nemocnice na pole za ní, kde se nacházela v době exploze většina čety. Nalevo rozbili svůj stan všemi ostrakizovaní nomádi kučiové. Je kolem deváté hodiny a děti vyhnaly na pastvu po hliněných políčkách ovce. Kousek od stanů se pasou velbloudi a oslové. Tehdy v červenci měl za sebou Foxtrot také noční patrolu − čety ji absolvují každou noc, aby přítomností v terénu ochraňovaly strategickou základnu Bagrám. Po páté hodině ráno povstalci odpálili na základnu raketu − Češi dostali pokyn, aby vyrazili zajistit místo výstřelu do příjezdu jednotky rychlého zásahu a pyrotechniků. Zaparkovali před nemocnicí, v autech zůstali jen řidiči, střelci a zástupce velitele čety. Ostatní odešli na 400 metrů vzdálené místo za nemocnicí, kde zůstali až do onoho výbuchu.