Reportáž

Medová šance Kamerunu

31 / 07 / 2017

Kamerunskou kozu nebo kamerunský fotbal možná znáte. Ale kamerunský med? Přitom právě k němu se nyní upínají naděje kamerunských venkovanů a zejména žen. Sladká lepkavá hmota je může osvobodit od tvrdé práce na poli a především jim poskytnout finanční výdělek – často poprvé v životě.

Kamerunskou kozu nebo kamerunský fotbal možná znáte. Ale kamerunský med? Přitom právě k němu se nyní upínají naděje kamerunských venkovanů a zejména žen. Sladká lepkavá hmota je může osvobodit od tvrdé práce na poli a především jim poskytnout finanční výdělek – často poprvé v životě.

„Když čínský vůdce Mao Ce-tung nařídil rozmach včelařství, pořídila si miliarda Číňanů úly. Jenomže co najednou s takovou spoustou medu?“ řeční kamerunský včelař Heribert Lukong před obyvateli vesnice Dom v severozápadním cípu země. Vzápětí si odpovídá: „V Bibli se opakuje, že země zaslíbená oplývá strdím. I proto se hlavním odběratelem čínského medu stal Izrael, kde panuje po medu obrovská poptávka.“ Nakonec včelař hřímá: „Také naše budoucnost může být podobně sladká, když vsadíme na včelí úly!“ 

Heribert Lukong má pravdu v tom, že med by mohl hrát v životech běžných Afričanů důležitější roli než dnes. Shromáždění svolala organizace ANCO (Apiculture and Nature Conservation Organisation), sešlo se asi třicet farmářů. A má obvyklý průběh: nejdříve společná modlitba, potom dlouhé proslovy plné zdvořilostních frází prokládané písněmi – v tomto případě oslavujícími les a veškerenstvo. Jeden z mužů předzpívává, ostatní verš za úderů bubnů opakují. 

Vesnice vypadá jako tisícovky dalších v Kamerunu. Kolem prašné cesty jsou rozesety přízemní domky z červenohnědých hliněných cihel, je tu i několik obchodů, před kterými chlapi popíjejí předražené pivo jediné značky, ke koupi jsou i plastové pytlíky naplněné levným rumem pochybné kvality. Mezitím proudí sem tam ženy v dlouhých barevných šatech s objemnými náklady na hlavách a školáci v modrých uniformách. Všude se potuluje spousta domácích zvířat, hlavně ovcí a koz. 

Výjimečná je kamerunská vesnice Dom tím, že k ní patří „komunitní les“. Co přesně to znamená? „Místní lidé mohou jeho prostřednictvím přímo rozhodovat, jak bude nakládáno s jejich bezprostředním okolím, což má na jejich životy zásadní vliv. A vydělá na tom i jedinečný biotop, který vesnici obklopuje: tropický les, který se nachází v nadmořských výškách 1 500 – 2 000 metrů. Ten zdejší navíc obývá celá řada endemických druhů, tedy takových, které nelze najít nikde jinde na světě,“ vysvětluje místní botanik Kenneth Tah.

 

Konečně peníze!

Druhová skladba kamerunského pohoří Bamenda je natolik bohatá, že jej Světový fond na ochranu přírody (WWF) zařadil mezi dvě stovky přírodně nejvýznamnějších oblastí světa. „Bohužel, Kamerun o své přírodní bohatství velmi rychle přichází, vedle pytláctví je je největší hrozbou odlesňování. Zdejší půda není příliš úrodná, farmáři proto zakládají nová a nová pole a hledají další a další pastviny. Aby pro ně vytvořili místo, vypalují a kácejí nejbližší lesy,“ říká Kenneth Tah. Během posledního půlstoletí tak přišlo pohoří Bamenda o 90 procent zalesněného území, celý proces ještě urychluje populační exploze. 

A právě včelařství může představovat zajímavou alternativu ke konvenčnímu pěstování plodin. Zabírá méně místa i času, vzniká při něm snadno zpeněžitelný produkt, včely jsou prospěšné zdejšímu ekosystému. Motivace kácet les v případě včelařů klesá, ti ho naopak spíše aktivně chrání.

Včelařství má i další výhodu. Dosud se mu v Kamerunu věnovali tradičně muži, ale nyní se ukazuje, že je vhodné i pro ženy. Jeho fyzická náročnost je výrazně nižší než u těžké práce na poli a je i relativně bezpečná – při použití ochranných pomůcek, které zmíněná organizace ANCO poskytuje místním lidem zdarma po absolvování tréninku. Ve vesnici Dom dnes včelaří asi padesátka žen, pro mnohé z nich je to jediná možnost finančního výdělku. Většina transakcí zde totiž probíhá bez použití peněz (obyvatelé si vyměňují naturálie a služby), jenomže například lékařská péče nebo doprava se jinak než za peníze pořídit nedají. 

 

Vysněná soběstačnost

Litr medu se prodává v Kamerunu za 1500 západoafrických franků (asi 60 Kč), během jedné sklizně lze z úlu odčerpat 2 až 15 litrů medu a stáčet se dá ve zdejších podmínkách až sedmkrát ročně. „Nyní vlastním deset včelstev a jen na svém medu vydělám 60 tisíc franků měsíčně (cca 2400 Kč, pozn. red.). Do toho ještě za drobnou provizi prodávám med ostatních žen, takže mohu být poprvé v životě soběstačná i bez manžela,“ chlubí se Dubilla Mariama. 

Může být právem hrdá: minimální měsíční plat v Kamerunu za nekvalifikovanou fyzickou práci činí zhruba 27 tisíc franků (zhruba 1100 korun). „Před pár lety nám vyhořel dům. Vůbec si nedovedu představit, jak bychom s manželem a šesti dětmi přežili, kdybych neměla za domem úl,“ líčí Dubilla Mariama, která každý den od šesti do šesti pracuje na poli, pak se stará o včely, ve volných chvílích ještě prodává ve stánku med a vosk, případně zaučuje ostatní ženy ve vsi. „Když víš, jak se včelami zacházet, je to stejně snadné a přirozené, jako si takhle povídat,“ směje se. 

Během naší konverzace použivá opakovaně výraz „as a woman“  – a to i tam, kde nemají přímý významový smysl. Příklad: „Postavila jste si první úl sama?“ ptám se. „Ano, vyrobila jsem si ho jako žena,“ odpovídá.

„Včelaření může zdejší ženy zachránit od tvrdé práce na poli: stále častěji si za vydělané peníze najímají dělníky, které jim s tím pomohou,“ říká Ngala Augustine, kamerunský lektor včelaření z organizace ANCO. Dodává: „Tak to udělala třeba moje domácí. Před lety od ní odešel manžel a zůstala s dětmi sama. Měla problém se uživit, děti nemohly chodit do školy. Naučila se ale včelařit a postavila se na vlastní nohy, dvě její dcery teď dokonce studují na univerzitě. Během jediné generace se tak naprosto proměnil životní styl jedné rodiny, včetně vyhlídek do budoucna.” 

Jedním z lektorů včelaření je i v úvodu citovaný Heribert Lukong. „Organizace ANCO mi zdarma poskytla kurz, jak ostatní naučit, co umím. Díky tomu jsem už předal své zkušenosti tisícovkám lidí. Nejde jen o technické dovednosti, probíráme i základy botaniky či ochrany vodních zdrojů. Ukazujeme si rostliny, které jsou vhodné nejen jako zdroj pylu, ale obohacují i půdu a kultivují ji pro další zemědělské použití. Rozdáváme rovněž semena a sazenice.” 

 

Pro děti i starce

Zbývá prozradit jedno „malé“ tajemství: tropické včely jsou zákeřnější, větší a jejich jed je agresivnější. Zatímco běžné evropské včely zůstávají během sklizně v úlu, tropické včely ho opouštějí a na včelaře aktivně útočí. Tomu je třeba přizpůsobit techniku práce. „Při dodržení všech ochranných opatření je i chov tropických včel poměrně bezpečný. Ještě jsem nezažil, že by někdo zemřel přímo na následek včelího bodnutí, rizikem je spíše pád ze stromu – proto úly neumisťujeme příliš vysoko,” říká Heribert Lukong. 

Chovat včely je možné v podstatě ve všech kamerunských regionech včetně savany a dokonce i pouště na severu země, neboť obyvatelé pouštních osad chovají speciální poddruh saharské včely, která přežívá i v horkých oázách. Včelaření není omezeno ani věkem, jak potvrzuje Heribert Lukong: „S mými dětmi jsem začal včelařit, když jim bylo osm let. Naopak mému nejstaršímu studentovi bylo 96 let. I v tak pokročilém věku byl velmi zvídavý a přestože si někdy musel nechat pomoci, účastnil se všech fází sklizně medu.”

 

Fotografie z přípravy včelích úlů a výroby medu si můžete prohlédnout v galerii.

 

Autorka je cestovatelka, novinářka a lékařka
 

Galerie (12) Diskuze Sdílet

Autor také napsal

Mohlo by Vás zajímat