Výtvarník Kaláb: Nahoře bordel, vedle se točí porno, tady se maká

Jan Kaláb.

foto Tomáš Třeštík

Je fascinující sledovat, jak si mí výtvarně nadaní vrstevníci, ještě před chvílí rebelové, věčně zdrhající před policií, kupují skvělá auta nebo byty na Letné. Vyšvihl se Pasta Oner, vyšvihl se například i Jakub Matuška zvaný Masker, ale v zahraničí se z této původem graffiťácké generace nejvíc daří Janu Kalábovi. Letos oslavil čtyřicítku, na listopad chystá pražskou výstavu a brzy vydá monografii.

Ve čtvrti Holešovice na levém vltavském břehu vystoupíš z tramvaje, zbývá ti projít osmdesát metrů mezi asijskými stánky plnými hloupostí, a pak už jsi u dveří do prostorného ateliéru. Jsou otevřené – asi kvůli tobě. Vejdeš dovnitř, nikoho nevidíš. Na zdech visí pár obrazů, cenu každého odhadneš na sto tisíc, ale popadnout je a zdrhat, to by klasického návštěvníka trhu nejspíš nenapadlo: vždyť to jsou jen nějaké svítivě barevné kruhy, že jo…

Z kuchyňky přichází Honza Kaláb, vařil čaj. Spolehl se na to, že pokud je sraz v deset, přijdu v deset. Sám si byl ráno zacvičit, a až o dvě hodiny později zmizím, konečně se vrhne do práce, má ji v těchto týdnech hromadu.

„Hele,“ začnu výpadem z boku, „nebejval tady po revoluci bordel?“

Přikývne: „Pořád je, přímo nad náma. A v pavilonu vedle se točí porno.“

Já si to myslel! „Ještě mi nebylo dvacet,“ překvapí Honza, „když jsem v tom bordelu dělal nahatý holky sprejem na zdi – tam jsem si vydělal na svoji první dlouhou cestu vlakem po Evropě.“

Podpořte Reportér sdílením článku