Kaczyński, mýty a realita

foto Profimedia.cz

Už pár let lze číst o Polsku apokalyptické zprávy. Vládnoucí Právo a spravedlnost je podle některých krajně pravicovou stranou a její předseda Jarosław Kaczyński chce vybudovat autoritářský režim. Nezaujatý rozbor Kaczyńského myšlení však ukáže, že takové nálepkování je sporné. Předseda PiS je přesvědčen, že polský režim vzniklý po roce 1989 nepředstavoval skutečnou demokracii. Což ovšem neznamená, že by vláda PiS nebyla problematická.

Noví komunisté – do této kategorie zařadila letos v dubnu reportérka serveru Politico předsedu polské vládnoucí strany Právo a spravedlnost Jarosława Kaczyńského. Skoro by se zdálo, že se média v cizině v odsuzujících klasifikacích Kaczyńského strany předhánějí. PiS bývá označována za stranu pravicově populistickou (Foreign Affairs), xenofobní a autoritářskou (The Guardian), krajně pravicovou (The Washington Post), pravicově nacionalistickou a populistickou (severská média). V Česku ji novináři občas srovnávají s SPD Tomia Okamury.

Je ovšem toto zařazení Práva a spravedlnosti přesné? A co si opravdu myslí její předseda a programový tvůrce Jarosław Kaczyński? Pohled do hloubky a bez předsudků ukáže, že realita je složitější než nálepkování.

Opravdu despota?

Jednou z častých a dlouhodobých tezí Kaczyńského kritiků je tvrzení, že je autoritářem a odmítá demokracii.

Toto obvinění doprovázelo Kaczyńského od začátku jeho politické cesty v postkomunistickém Polsku; panické reakce vyvolala i první vláda PiS, jejímž předsedou Jarosław Kaczyński (na rozdíl ode dneška) nějakou dobu byl. V onom období spekuloval opoziční tisk o tom, že na jeho myšlení měl vliv Carl Schmitt, který si v minulém století vysloužil přezdívku právník třetí říše: byť jeho vztah k nacistům nebyl zcela jednoznačný, do historie se zapsal tím, že z autoritářských pozic kritizoval německou Výmarskou republiku a útočil na slabou liberální demokracii.

Potíž ovšem je, že pro tvrzení o přímém intelektuálním vlivu Schmitta na Kaczyńského neexistuje žádný důkaz. Právo a spravedlnost se navíc po prohraných volbách v roce 2007 vzdala moci zcela v souladu s demokratickými pravidly a nastoupily vlády Donalda Tuska a jeho Občanské platformy (ostatně i v té době se porušovala pravidla – například když bezpečnostní složky vtrhly do kanceláře týdeníku Wprost, aby zabavily nahrávky, na nichž šéf formálně nezávislé centrální banky dohadoval kšefty s vládou; tyto kroky se však prováděly bez okázalého slovního radikalismu, jaký je naopak typický pro vládu Práva a spravedlnosti).

Podpořte Reportér sdílením článku