Islám na konci sil

Tvrdíte, že islám je v krizi. V Evropě nicméně v posledních letech počet muslimů výrazně roste, stejně jako počet mešit. Mnoho lidí se proto naopak obává toho, že bude islám v Evropě brzy silnější než křesťanství.

To ale vyplývá především z toho, že my úplně jinak stanovujeme počet křesťanů a počet muslimů. Za křesťana považujeme jen toho člověka, který byl pokřtěn a nadále přináleží k určité křesťanské obci. Za muslimy nicméně bereme všechny děti muslimských rodičů. Přitom jen dvacet procent těch takzvaných muslimů, kteří v uplynulých desítkách let do Německa přišli, patří do nějaké islámské náboženské obce a jen jejich značná menšina se pravidelně modlí. Jenže tohle čísla nepoberou. Na jakém místě by měl muslim oznámit, že se vzdává svého náboženství? Že z něj chce vystoupit či přestoupit do jiného? Naše statistiky zkrátka srovnávají jablka s hruškami.

Co tedy dělají ti, kteří chtějí vystoupit? Ani vaše žena už není muslimka, nebo stále je?

Ale ano, moje žena se stále považuje za věřící muslimku. Nicméně se zároveň zasazuje také za mír a svobodu vyznání. A tak i rozhodnutí naší nejstarší dcery nechat se pokřtít v evangelické církvi akceptovala a na její zvolené cestě ji doprovodila. Stejně tak obě naše mladší děti se samy rozhodnou, zda a do jaké církve chtějí patřit. A sice po dovršení čtrnácti let, kdy u nich nastane zletilost v otázkách církve (v Německu tento věk udává zákon o náboženské výchově dětí z roku 1921, podle nějž nemohou být vychovávány v náboženství, které si samy nezvolily – pozn. red.). Víra může existovat jen se svobodou, z donucení vzniká pokrytectví.

Způsobuje krizi islámu „jen“ klesající počet věřících?

Já bych spíše řekl, že počet praktikujících muslimek a muslimů klesá, protože islám uvízl v krizi vzdělání a politiky. Co si mohou mladí akademici myslet o kazateli, který na začátku 21. století nerozumí ani evoluční teorii? A o politicích, kteří ve jménu náboženství ospravedlňují utlačování a korupci? S narůstajícím vzděláním si lidé uvědomují tyto zastaralé poměry a vzdalují se takto vedeným mešitám i státům.

Vy jste vedl takzvaný Zvláštní kontingent Severní Irák; z této země jste tehdy do Německa dovezl více než tisíc jezídských a křesťanských žen a dětí, které radikálové z Islámského státu sexuálně zotročili a jimž se podařilo utéci. Byla mezi nimi i Nadja Muradová, dnes jezídská aktivistka a držitelka Sacharovovy ceny i ceny Václava Havla. Ovlivnilo to, co jste tam viděl, vaše názory na islám?

Ano, stokrát jsem na vlastní oči viděl, jaké zločiny ten takzvaný Islámský stát napáchal. Mluvil jsem s oběťmi vykořisťování, jako je Nadja Muradová. Stál jsem uprostřed zničených měst i nad masovými hroby. Také mnoho muslimů, kteří tam proti Daesh, jak IS pohrdavě nazývají, bojují, mi vyprávělo o své hanbě a pochybách o své víře. Dříve platili lidé s dlouhými vousy v Iráku za moudré, dnes se jich ostatní bojí. Jsem velmi vděčný Amal Clooneyové, že se stala právničkou Nadji a bojuje za soudní potrestání pachatelů toho násilí.

Kolik opravdových muslimů tedy žije ve světě a kolik Evropě?

Podle zastaralých statistik se jedná zhruba o 1,8 miliardy muslimů na zemi, z toho pak zhruba padesát milionů žije v Evropě. Nicméně je nejasné, kolik z nich se samo za muslimy vlastně považuje. Nejenže nemůžete výstup někde oznámit, ale když o něm mluvíte veřejně, hrozí vám v mnoha zemích násilí a diskriminace. Pokud se zaměříme na to, kolik muslimů se vůbec denně modlí, pak jejich počet drasticky klesne.

Do jaké míry je dodržování zvyků, četních denních modliteb, pravidel ramadánu či nejedení vepřového masa na Západě těžší? Je to vůbec možné?